Vodojem na Dobré Vodě
Onen krásný vodojem vznikl doslova pár kroků od známé rulové skalky, v mapách oficiálně nazývané Vyhlídka. Lidově a mnohem častěji se jí ale říká oním starobylým a německým názvem Schnuppstein či Schnoppstein; čteno tedy Šnupštajn. Toto pojmenování prý vzniklo dle přezdívky majitele pozemku, na kterém skála stojí – jistého Karla Neumanna z kokonínského domu č. 30, jemuž – pro jeho zálibu ve šňupání tabáku – říkávali Schnoppkarl čili Šňupavý Karel. Na skále býval léta vztyčen velký kříž, který sem kdysi nechala přemístit z křižovatky cest u nedalekého domu č. 23 paní Gertrud Wenzel.
Skála bývala využívána k výhledu odpradávna, v květnu 1885 ji nechal okrašlovací spolek z Vrkoslavic upravit pro potřeby turistů. V roce 1901 Schnuppstein od majitelky paní Marie Schmidt získal Německý horský spolek pro Ještěd a Jizerské hory, jehož jablonecká sekce vrchol nechala zabezpečit kovaným zábradlím a zpřístupnila jej kamenným schodištěm. Vyhlídka nákladem 800 korun, které byly hrazeny oběma zmíněnými spolky společně, byla otevřena 24. srpna 1902.
Nedlouho před vypuknutím první světové války byly na jižním svahu kopce podchyceny silné vývěry vody pro zřízení vodovodu, sloužícího obyvatelům Horního Kokonína. Stavbu realizovalo družstvo nazvané velkolepě Genossenschaft zur Beschaffung von Nutz- und Trinkwasser für den Ortsteil Ober-Kukan čili Družstvo pro zajištění užitkové a pitné vody pro část Horní Kokonín. Bohužel název projektanta a provádějící firmy se doposud nepodařilo dohledat a s ohledem na fakt, že stará kokonínská kronika z té doby je nezvěstná, zůstanou asi provždy utajeny.
Čerpací stanice pod kopcem vznikla roku 1914 a rok na to byl dokončen i překrásný vodojem na louce nedaleko Schnuppsteinu. Podle údajů z roku 1928 bylo vodou ze šesti místních pramenů zásobováno 1 530 obyvatel v 250 domech Horního Kokonína a 2 466 obyvatel ve 243 domech části Vrkoslavic. Sama stavba vodojemu byla pojata, jak bylo v této době obvyklé, nejen jako zdařilé technické dílo, ale důležitý byl i její vzhled – objekt v duchu tehdejší secesní módy zdobil louku i plechovými květinami na dveřích.
Vodojem sloužil svému účelu do druhé poloviny 20. století, poté byl po mnoho let nefunkční. Možná, že důvodem mohlo být i to, že vodní zdroje v okolí Dobré Vody vykazují zvýšenou radioaktivitu. Prázdná stavba bez vody pak pomalu chátrala a podléhala útokům vandalů. Vyhledávána byla nejen milovníky industriálu a dalekých výhledů: podle různých legend se na krátký čas staly podzemní vodní komory skládkou odpadků, ale i zkušebnou jisté kapely.
Okolo roku 2010 to vypadalo, že se osud vodojemu naplnil a uvažovalo se o prodeji či demolici. Díky píli citlivých lidí se ale stalo něco zcela jiného: od března 2015 se na popud města stal vodojem registrovanou nemovitou kulturní památkou. A v létě tohoto roku byl díky péči magistrátu kompletně opraven společností A-Stavby; snahou přitom bylo mu navrátit co nejpůvodnější vzhled. Plány se nedochovaly, a proto to byla práce tvůrčí až archeologická. Na celkových nákladech obnovy ve výši 550 tisíc korun se částkou 293 tisíc korun podílelo ministerstvo kultury, zbytek hradil městský rozpočet.
Vodojem byl 10. října 2015 – přesně po sto letech od svého postavení – za mlžného počasí slavnostně předán veřejnosti. Pochopitelně bez vody; již jen jako svědek zdejší minulosti a krásná stavba, která je dnes vyhledávána nejen jako vyhlídka, ale též jako místo pro schůzky zamilovaných a následně i pro luční svatební obřady.
Marek Řeháček
