Kontakty Dokumenty Úřední deska

Simmův kříž na Tyršově stezce

Detail Simmova kříže
Autor: kresba Petr Ferdyš Polda

Někdy se drobná památka v krajině znovu zrodí doslova téměř z ničeho. Tak, jak se to stalo křížku na Tyršově stezce v Kokoníně, který bude vysvěcen letos o Velikonocích.

Nic se však neděje jen samo od sebe. Nebýt nadšenců – Lenky Tomkové, Ivany Řimnáčové, Josefa Šikoly, Otokara Simma, Milana Bajera, Hanky Daškové, jejích kluků v žlutých vestách a řady dalších lidí, ležel by jeden z nejstarších jabloneckých polních křížů dodnes zasutý v blátě a travinách a lidé, kteří by o jeho existenci nevěděli, by místo míjeli bez povšimnutí.

Podle dobových informací byl původně na kamenném podstavci ze žuly a pískovce vztyčen kovaný kříž, na němž byly připevněny postavy Ježíše a Panny Marie, namalované na plechu. Památku doplňoval i citát z Lukášova evangelia – ona Ježíšova slova, která měl vyslovit, když byl přibit na kříž: „Vater, in deine Hände empfehle ich meinen Geist“ čili „Otče, do Tvých rukou odporoučím ducha svého.“

Historie této sakrální památky je poměrně dlouhá, ale přesto toho o ní příliš nevíme. Kříž měl roku 1800 postavit na svém pozemku při cestě z Dolního Kokonína do Rychnova hospodář Josef Simm z domu č. 150. Jeho potomci se pak o něj léta starali: nejprve Anton Simm a později Franz Simm; v pozemkové knize se dochovala zmínka z 23. března 1839, kdy mu byla uložena povinnost „obraz našeho Spasitele na věčné časy v dobrém a čistém stavu udržovati“.

Simmovi byli prastarý a velmi rozvětvený kokonínský rod, který je zde zmiňován již v 16. století. Stavitel kříže Josef Simm měl svůj statek číslo 150 na dnešní Tyršově stezce; v místě nad cestou, kde nyní stojí na navážce zemědělská stavba s násypkami. Šlo o poměrně velké hospodářství; vlastnil ale i pozemek pod cestou, na němž byl vztyčen křížek. Důvodem jeho stavby mohla být jen prostá zbožnost, ale kříž mohl také sloužit jako obrana proti nedobrým duchům. Nedaleko od něj totiž bylo místo zvané kdysi der alte Friedhof (Starý hřbitov, někdy zvaný také Francouzský), zde byli podle pověsti pohřbeni mrtví za času moru či jiné epidemie; sám rychtář Simm zde při kopání prý nalezl zbytky kostí.

Anton Simm z č. 150 byl kokonínským rychtářem v letech 1773–1832, a dožil se na tehdejší dobu neuvěřitelných 90 let. Podle prastaré matriky právě on byl předkem (možná i otcem, ale ze staré matriky to není zcela zřejmé) hospodáře Josefa Simma. Ten se narodil v roce 1773 a zemřel dne 21. ledna 1851 v domě č. 150. Zajímavé je, že ze stejného domu pak pocházel i Franz Simm, malíř a obecní představený mezi léty 1855–1861. Zajímavé rovněž je, že Simmovi byli spřízněni se známým rodem kokonínských mlynářů Kittelů, kteří měli svůj mlýn na dohled od křížku, v dodnes stojícím výstavném domě č. 55. Monogram AS a letopočet 1807 je uveden na klenáku jeho vchodového portálu a připomíná čas, kdy si Anton Simm vzal mlynářovu dceru Kláru Kittelovou a společně starý mlýn přestavěli.

Zdeněk Tomek vzpomínal, že Simmův kříž ještě před časem v místě stál, byť již notně omšelý a poškozený. V říjnu 2009 jej definitivně shodily padající větve okolních lip při náhlé sněhové kalamitě. Poškozené kameny skončily na protější straně cesty, kde po čase zapadly do hlíny a pomalu je pohlcovala vegetace. Až v roce 2013 dostala Iva Řimnáčová od Lenky Tomkové tip na záchranu této téměř zničené památky. S jabloneckými patrioty Otou Simmem a Milanem Bajerem pak odkryli první kameny, základy ze země pod vedením Hanky Daškové vykopali pracovníci, vykonávající pro město veřejné práce. Ukázalo se ale, že podstavec kříže je poškozen natolik, že může být použit jen zčásti. Naštěstí byla dobře zachována část pískovcového kamene s nápisem A 1800 (A je zde zkratka latinského ANNO čili ROK). Restaurátor a kameník Petr Verich pak na náklady města Jablonce nad Nisou a s podporou Libereckého kraje obnovil a doplnil celý podstavec, na nějž byl poté umístěn velký litinový kříž, který byl odlit podle předlohy, sejmuté na lesním kříži u vsi Husa nedaleko Sychrova. Po více jak dvou staletích se pozlacený korpus Krista na kříži zaleskl nad tokem říčky Mohelky. Neváhám a v nadšení jej pojmenovávám Simmův kříž. Na paměť dávného sedláka Josefa, který jej postavil; i kamaráda Oty, jenž patří k hloučku jeho zachránců.

Marek Řeháček

Další informace