Kotel na Kotli
Skryté poklady lze nalézt okolo Jablonce. Někdy stačí vlézt mezi žulové balvany do Nisy, jindy v lese rozhrnout křoví a odkrýt kus mechu…
Rád sedávám za kamny s vlastivědou od jabloneckého učitele Adolfa Lilie (1851–1912). Plameny pomáhají vzpomínkám na staré světy, na zašlou krajinu pod jižními svahy Jizerských hor. Za šedivých listopadových dní z knihy v červených deskách rády vystupují příběhy žulových skalních mís. Lilie je v němčině nazýval Opfersteine čili Obětní kameny; běžně byly ale označovány Kesselsteine čili Kotelní kameny. V Jizerských horách je jich více než jinde, vyšly tu o nich celé knihy. Skalní mísy, někdy lidově označované za kamenné hrnce, patří k jizerskohorské mystice stejně jako příběhy o čarostřelcích, doktoru Kittelovi a divoké honbě. Jejich mocnou sílu zdůrazňovaly nejen příběhy o krvi obětin, která je za dávných časů měla plnit, ale i skutečnost, že některé bývaly po většinu roku naplněny dešťovou vodou. Staří horalé i milovníci tajemna pak vykládali, že měnící se hladina vody v mísách mohla sloužit lesním vědmám jako zrcadlo k věštění. Zdejší pověsti ovšem váží k žulovým prohlubním i báchorky o tom, že je do skal vyseděli čerti svými rozžhavenými zadky. A odtoková rýha, která je ve většině případů vedle mísy ve skále, prý byla jistojistě otiskem jejich ocasu.
Již více jak sto let jsou mísy turistickými atrakcemi – známe proslulou Čertovu studánku naplněnou údajně mrtvou vodou na Vyhlídce ve Smržovce; další najdeme na Paličníku, Půleném kameni či Lysých skalách. Kuriózní je překocená mísa vedle Farské louky příznačně pojmenovaná Kukaň. S biblickým příběhem o útěku Svaté rodiny jsou spojeny mísy na Ježíškových kamenech pod Rudolfovem, ve větší měla Panna Maria Ježíška koupat a v menší mu připravovala kaši. Nad nedalekým Harcovem najdeme zase Andělské kameny s lesklým „okem“ malé mísy stále naplněné vodou. Několik méně okázalých a málo známých mís je ve skalách v lese pod Císařským kamenem. Skalní mísy byly i přímo v Jablonci. Jako první je pochopitelně třeba zmínit tu nejslavnější – na balvanu v ulici U Balvanu. Další žulový hrnec byl ve skále u lomu nedaleko areálu Břízky, prakticky na dohled od přehrady, ještě za první republiky, nicméně skálu s mísou zaplněnou vodou patrně pohltil lom. Krásné mísy jsou vymleté přímo do žulových balvanů v korytě Nisy na Bradlu; dnes jsou na místě těžko přístupném, ale věřím, že na jejich zviditelnění ještě přijde.
Starodávný jablonecký kronikář Adolf Lilie píše v kapitole o Lukášově i o skále Bručoun, což je popravdě jeden z nejpůsobivějších kamenů se žulovou mísou v celém jizerskohorském podhůří. Podobně jako v případě Kukaně zvětrávání celý útvar posunulo tak, že mísa je vztyčena vertikálně. Ale v Lilieho povídání je něco zajímavého navíc – na konci stati o Bručounu visí jedna neurčitá věta: „Další, také velmi pozoruhodný kámen s kotlem leží východněji v Bauernwaldungen.“ O dalším kameni s mísou v okolí Bručounu se ovšem neví. Zatoužil jsem proto být prvním, kdo jej po stu letech zase objeví. Každý, kdo zná balvanité a strmé údolí na horním toku Harcovského potoka, asi tuší, jak úmornou prací by bylo obejít všechny tamní skalky a skály a zjišťovat, jestli na jejich temenech není zmíněná kamenná mísa.
Při prohlížení starých map mi ale docela dlouho zcela unikalo, že východně od Bručouna, těsně za hranicí Rýnovic, je vrchol zvaný Kotel (652 m). Na starších mapách je pojmenován Kesselstein čili Kotelní kámen. A to je přesně ono staré pojmenování pro skály, na nichž jsou žulové mísy! Stačilo na místo dojít a kamenný hrnec najít. Bloudil jsem pak více jak hodinu v lese okolo plochého vrcholu Kotle. Kámen nikde. Neúspěšný jsem pak vystoupal na nejvyšší skálu a tak trochu ve vzteku vytrhl ze země mladou břízku i s mocným kořenovým balem plným hlíny a mechů. Ve skále se po mnoha a mnoha letech opět objevila dávno ztracená kamenná mísa i s odtokovým žlábkem. Kotel na Kotli. Čertovské dílo a půvabná jablonecká maličkost.
Marek Řeháček
