Své vyprávění začnu v krásách lesa na Prosečském hřebeni. Kousek od místa, kde je pod dráty vysokého napětí vidět hluboko do údolí: na jednu stranu do propasti k toku Nisy, za nímž se prudce zvedá Císařský kámen; na druhou pak na rozvlněné hřbety Jizerek strmící se nad lukášovskými loukami.
Sedávám tam často, v létě snad i jednou týdně. Přemýšlím a rozjímám tu v pozdním odpoledni; na paměti myšlenky Edgara Allana Poe, který řekl: „Při pohledu z vrcholu hory se neumíme ubránit pocitu, že jsme za hranicemi světa.“ Tady na Prosečském hřebeni jsem za hranicemi města. Domky jablonecké i liberecké, a dokonce i chalupy nahoře na Milířích jsou tak daleko, a přeci tak na dosah.
Bývaly doby, kdy bylo třeba jej hledat – dlouhá léta stál totiž nenápadně v houští při modře značené turistické cestě vedoucí napříč Prosečským hřebenem – čtyřhranný hranol z hrubě otesané žuly s kvádrovitým nástavcem. Směrný kámen: jedna z nejméně známých památek Jablonce nad Nisou.
Vztyčil jej zde – na nejvyšším bodě celého hřbetu – v létě 1932 stavitel Franz Reilich, majitel firmy Reilich u. Sohn (česky: Reilich a syn) ze Mšena. V té době prováděl podle projektu architekta Roberta Hemmricha stavbu nedaleké vyhlídkové věže ze žulových kvádrů. A jablonecký středoškolský profesor Rudolf Zitte, velký znalec a milovník Prosečského hřebene, pak nechal na vrchol kamene připevnit ještě kovovou tabulku s údajem o nadmořské výšce. Tato cedulka zde snad vydržela až do poválečných let, kdy bylo z jizerskohorských lesů vyháněno téměř vše s německými nápisy. Bytelný kámen ale přežil, neboť byl zároveň vnímán i jako trigonometrický bod. Léty ovšem notně nahnutý, podle některých zpráv byl dokonce nějaký čas i povalen.
Směrný kámen byl v nadějném roce 1990 opraven manžely Zítkovými, milovníky jizerskohorských drobných památek z nedalekých Rýnovic. Jejich monogramy a letopočet opravy jsme si mohli donedávna dobře přečíst v maltě, kterou byl kámen při zemi podmazán. A tuším, že to byli právě oni, kdo místo pojmenoval (v německých materiálech o Prosečském hřebeni z roku 1933 se název Směrný kámen ještě vůbec nevyskytuje) a na kámen nechali umístit ukazatel směrů. Pravda, jednotlivé šipky tehdy ne zcela přesně kopírovaly světové strany, ale pro lesní poutníky to nebylo příliš podstatné, protože kráčeli vždy po cestě z Jablonce do Liberce, nebo naopak.
Tak to pak bylo v lesním klidu celá léta. Až roku 2015 kdosi destičku s ukazatelem ze Směrného kamene utrhl. Dříve než Lesy České republiky coby majitel pozemku stačily věci uvést do pořádku (a že se jejich pracovníci skutečně svižně snažili), byla již 21. listopadu téhož roku tabulka na místo navrácena i se správně orientovanou směrovou růžicí. Nápis na nerezovém plechu hlásá, že opravu zařídil nepříliš známý Prosečský turistický spolek a návrh provedl A. P. Design. Jediné, na co se při nové instalaci zapomnělo, byla nadmořská výška, kterou uváděla před 83 lety Zitteho destička. Jak tedy vypátral kamarád Ota Simm, je dle současných měření toto nejvyšší místo Prosečského hřebene přesně 593,2 metru nad mořem. A žulový Směrný kámen je toho svědkem.