Getsemanská zahrada

Patří bytostně do Jablonce nebo sem vlastně nepatří? Getsemanská zahrada u fary u svatoanenského kostela. Nebyla sice pro toto město stvořena, ale před šesti desítkami let s ním vlastně tak trochu náhodou, ale velmi pevně splynula.

Pískovcové sloupky z Českého ráje hladce vrostly do žulové zdi naproti nejstaršímu jabloneckému kostelu. Kdekdo by si proto mohl myslet, že je to tak odjakživa.

Sousoší tvořící výjev z jeruzalémské Getsemanské zahrady je již léta sousedem staré jablonecké fary. Jenže původně bylo vytvořeno pro úplně jiné místo. Roku 1829 jej vytesal Ignác Martinec, kamenický mistr ze Sestroňovic u Frýdštejna, na objednávku rádelského obchodníka s přízí Ferdinanda Hübnera a jeho syna. Ti prý při jedné ze svých cest za obchodem uviděli podobné sousoší pod Křížovou horou v Jiřetíně pod Jedlovou a přáli si mít něco podobného ve své vesnici. Na pozemek mezi domy č. 71 a 67 na Rádle tak byla umístěno sousoší znázorňující poslední noc před zatčením Ježíše. Kristus zde byl klečící a modlící se; vedle něj tři sochy apoštolů – spící sv. Petr s mečem v ruce a sv. Jakub a sedící postava sv. Jana. Zajímavé je, že v souboru byl Kristus znázorněn hned dvakrát – kameník Martinec stvořil i výjev Agónie: Ježíše loučícího se s matkou. Součástí byl i pylon s andělem držícím kalich hořkosti, stojící na kruhovém podstavci, jenž připomíná mlýnský kámen, a dále pak dvojice andílků na sloupech oplocení a dvě klasicistní vázy. Na Zelený čtvrtek a Velký pátek ke Getsemanské zahradě, které Němci někdy říkávali také Oelgarten čili Olivetská zahrada, každoročně táhla procesí od rádelské kaple. Po 2. světové válce ale vzácná ukázka lidové kamenické práce zůstala bez většího zájmu, chátrala a trpěla útoky vandalů. V šedesátých letech byla sice prohlášena za kulturní památku, ale krátce na to ji silně poškodili rozjaření mladíci: „Dodnes na Rádle žijí, dostali tehdy jen nějakou malou pokutu,“ vzpomínali nedávno v tamní hospodě pamětníci, ale jména oněch nerozvážných si raději nechali pro sebe, neboť vše již zahladil čas a pozdější opravy soch. Jablonečtí etnografové a regionální badatelé Josef Václav a Jana Scheybalovi tehdy – nejčastěji se uvádí rok 1966 – sousoší zachránili a přesunuli do zahrady jejich tehdejšího domu – k faře u kostela svaté Anny v Jablonci nad Nisou.

Po přemístění do Jablonce byla památka částečně obnovena, následně pak byla restaurována ještě v letech 1977, 1991, 2005, 2012 a 2014. Přestože jabloneckým kamenem je žula a ne pískovec, tak s městem doslova srostla právě díky citlivému umístění u domu Scheybalových. Pozoruhodné je, že ani Rádelští ovšem na Getsemanskou zahradu zcela nezapomněli. V roce 2014 se Rádlo stalo Vesnicí roku Libereckého kraje a společně s tímto uznáním postoupilo mezi 14 nejlepších vesnic do celorepublikového klání a obdrželo půlmilionovou prémii. A právě ta byla použita velice symbolicky – jako základ fondu pro vytvoření kopií soch původní rádelské Getsemanské zahrady. Dnes se už jen málo ví, že při realizaci projektu starosta Miroslav Šikola odhodlaně překonával řadu překážek: složité financování, nevyjasněné majetkové poměry sousoší, složitou výrobu forem i různá povolení. Celá věc se táhla dlouhé měsíce. A zejména ony nejasné majetkové poměry nakonec vyvolávaly u Rádeláků zásadní otázku: „A není ona ta Getsemanská zahrada náhodou nakonec pořád naše?“ Dobře to vše dopadlo; všichni se nakonec usmířili, sochy zůstaly v Jablonci. Ty nové pak byly vyrobeny v zákupské dílně restaurátora Jana Fedorčáka jako věrné repliky původních a v celé kráse se vrátily na Rádlo, kde byly na sklonku roku 2014 slavnostně odhaleny na návsi u kostela. A restaurátor Jiří Kudrna přitom odborně vyčistil a částečně i opravil originály, které jsou snad nadobro spojeny se zahradou u domů manželů Scheybalových, kteří je kdysi zachránili. Přes léto se tam krásně snoubí s kvetoucími růžemi a náprstníky a stráží odkaz obou známých jabloneckých etnografů.

Marek Řeháček