Svatý Jan na mostě přes Nisu
Ve skutečnosti to bylo poněkud jinak, ale v baroku se lidé do tohoto mlčenlivého mučedníka doslova zamilovali. Jeho sochy zaplavily Čechy – a právě Rilke se snad jako první otevřeně pozastavil nad tím, že „vykukují“ z kdejakého výklenku nade dveřmi a „straší“ na každém mostě.
Na území Jablonce se dochovali hned čtyři Nepomukové – najdeme je na Ovocném trhu, v Malé ulici, v Rýnovicích a v Proseči. Ale jen jediný stojí na mostě - Johánek v Lipanské ulici. Předtím mnoho let střežil pramen zvaný Johannes Brunen (Svatojánská studně), vyvěrající v místě, kde dnes stojí hotel Na Baště. Kdy přesně socha vznikla, nevíme, stejně tak je neznámý její autor. Známé je jen to, že v roce 1735 nechal jablonecký rychtář Elias Heydrich zřídit křížovou cestu vedoucí od chaloupek na Školním poli (Schulfeld) nahoru ke studánce. Řada čtrnácti kamenných zastavení začínala u malé kapličky stojící v místě, kde se u bývalého hotelu Praha láme Komenského ulice. Lemovaly cestu vedoucí odsud nahoru na kopec, kde vedle pramene s Nepomukem stály tři kříže připomínající biblický výjev s Ježíšem a dvěma ukřižovanými zločinci. Donedávna se soudilo, že socha mohla vzniknout ve stejné době, že ji možná dokonce společně s křížovou cestou pořídil onen jablonecký rychtář. Lukáš Pleticha před časem objevil v pražských archivech krásně malovanou listinu, která dosvědčuje, že kapličku vysvětil dne 4. listopadu 1736 vikář Václav Josef Nutter a kvardián turnovského františkánského kláštera Mauritius Jiskra. O soše Johánka z Nepomuku listina ale mlčí a je tedy klidně možné, že byla u studánky postavena až později, snad někdy ve druhé polovině 18. století.
Nepomuk u pramene stál až do počátku 19. století, kdy začala přestavba centra Jablonce. Podle některých zpráv byla již v roce 1808 kaplička na začátku křížové cesty zbořena a jednotlivá zastavení byla postupně odstraněna. Svatý měl ale záhy najít nové a podstatně stylovější umístění – na mostku u Ovocného trhu. Přemístění prý předcházela tragická událost. V sobotu 5. dubna roku 1826 se sklář Josef Benda z domu č. 232 vracel domů se svou třináctiletou dcerou Mariannou ze svatby Josefa Kittela. Dívka ve tmě spadla z lávky a v rozvodněné říčce utonula. Na její památku nechal otec přesunout sochu sv. Jana k řece, kde stojí dodnes.
Se sochou je spojeno několik zajímavostí. Předně působí tak, jako by měl světec tři nohy. Tuto iluzi způsobuje netypicky nařasený hábit. A to není vše – jen ve svatozáři nad hlavou měl Jan šest zlatých hvězd, což bylo opět o jednu více, než je správně. Jednotlivé hvězdy totiž mají symbolizovat písmena z latinského slova TACUI čili Mlčel jsem. Se sochou se navíc pojí i zajímavý příběh, pocházející snad z konce 19. století. Na okraji Ovocného trhu, přímo proti svatému Janovi, tehdy stávala dřevěná chalupa, v níž žila stařenka zvaná Scholze Barber čili Barka Scholzeová. Žila sama, a proto zbožňovala alespoň světce odnaproti. A když pak jednoho dne vyhrála v lotynce, rozhodla se, že nechá svoji milovanou a již notně omšelou sochu, nově „vyštaficírovat“. Řádná oprava kameníkem ji ale přišla moc drahá, a tak zvolila levnější řešení. V drogerii u Erwina Hory v Podhorské ulici nakoupila štětce a čtyři pixly barvy – červené, zelené, žluté a modré. A pak počkala před školou v Sokolí na konec vyučování. Chytla první dva kluky, co vyšli z budovy, a ani je nemusela moc přesvědčovat, aby šli za šesták sochu natřít. Talár pěkně na modro, obličej a ruce na žluto, hvězdičky na červeno a piedestal na zeleno. Oprava se jim tedy opravdu náramně „povedla“ – kolemjdoucí prý nevěděli, jestli se mají smát či brečet. Někdo to ale nakonec nahlásil na policii; přišel četník a za ním pak policejní údržbář s lahví terpentýnu a hadry. Nanesené barvy pak z Nepomuka až do tmy drhnul dolů. O tom, jestli musela stará Scholze Barber opravu zaplatit, vlastivědy mlčí, ale jedno je jisté – doposud tak omšelá socha opět svítila u mostku jako nová.
A jako nová svítí i dnes. V roce 2015 byla městem zadána její kompletní obnova. A světě div se: zatímco onen pestrý nátěr Nepomukovi „zařídila“ stará paní Scholze, současnou pečlivou opravu prováděl restaurátor Radomil Šolc. Po obnově pískovcového těla také navrátil svatému Janovi nad hlavu oněch pět zlatých hvězd, připomínajících jeho legendární mlčení.
Marek Řeháček
