Ptačí kámen

Ptáci jsou od přírody nejutěšenější stvoření na světě. Nemyslím jen to, že je stačí vidět či slyšet a vždy nás potěší, ale mám na mysli ptáky samotné a chci říci, že pociťují více veselí a radosti než kterýkoliv jiný živočich… Giacomo Leopardi, Chvála ptactva 1824

Lehce skrytý a poněkud tajemný je Ptačí kámen. Téměř trojúhelníkový přírodní balvan najdeme pod Prosečským hřebenem v houštinách z tavolníků, bujících tu pod dráty vysokého napětí; jen nedaleko od červeně značené cesty, přecházející z prosečských lesů do luk.

Do hladké žulové stěnky je vytesán nápis: VOGELSCHUTZPARK DES VEREINES FÜR VOGELKUNDE SCHUTZ U. – LIEBHABEREI GABLONZ A. N. 1934, čili PARK NA OCHRANU PTACTVA SPOLKU PRO ORNITOLOGII, OCHRANU A ZÁLIBU V PTACTVU JABLONEC N. N. 1934. V německy mluvících zemích jsou dodnes zachovány různé parky na ochranu ptactva, jak zní onen neohrabaný překlad slova Vogelschutzpark, který by asi libozvučnější byl v jednodušší podobě – Ptačí park.

Místo pro radost ptáků a potěchu jejich pozorovatelů se na počátku 30. let objevilo i na úpatí Prosečského hřebene, na zemědělských a lesních pozemcích patřících kdysi k zaniklému domu č. 54. Vznikl zde prostor – lesoparku podobný – s krmítky, budkami a pítky. K areálu patřila asi i dřevěná chatka s verandou, stojící stále nedaleko kamene a využívaná rádelskými myslivci. Nedaleko, v modříny zarostlé pasece při staré cestě do Rýnovic, byl umístěn i hrubě otesaný žulový balvan s vyhloubeným mělkým korýtkem naplněným po deštích vodou. Manželé Zítkovi z Rýnovic v něm v roce 1990 identifikovali Ptačí napajedlo, které bylo součástí parku. Vodní odlesky kdysi měly lákat ptáčky k usednutí na okraji louky.

O předválečném ptačím spolku se toho ví jen o trochu více než o jeho ornitologickém parku. Jablonecký adresář z roku 1926 skutečně připomíná Verein für Vogelkunde, -schutz und –liebhaberei zu Gablonz a. N. und Umgeb. čili Spolek pro ornitologii, ochranu a zálibu v ptactvu v Jablonci n. N. a okolí, který zde vznikl roku 1923. V roce 1926 měl již 75 členů a jeho předsedou byl jistý Ludwig Hederer. Sídlo spolku bylo tehdy Radlerstrasse 31 (dnešní Turnovská ulice). Na stejné adrese existoval i Verband für Vogelkunde, -schutz und -liebhaberei in der ČSR, Sitz Gablonz a. N neboli Svaz pro ornitologii, ochranu a zálibu v ptactvu v ČSR, sídlem v Jablonci. Ten vznikl roku 1925 a čítal po roce existence neuvěřitelných 500 členů. Tento svaz měl stejného předsedu – Ludwiga Hederera, hudebníka z jabloneckého divadla. Pan Hederer byl sice ústřední postavou jablonecké ornitologie té doby, ale ve městě jej podle adresářů ještě roku 1921 vůbec nenacházíme. Vypadá to, že do Jablonce přišel se svojí ženou Angele – divadelní harfenistkou, až někdy na začátku 20. let a krátce na to zde založil obě dvě „ptačí“ sdružení. Ve třicátých letech, kdy vznikal pod Prosečským hřebenem ptačí park, žili již Hedererovi v domku č. 30 v dnešní Ještědské ulici. V roce 1939 ovšem v jabloneckých adresářích už nenajdeme ani paní Angele, ani ptačí spolek…

Více k příběhu Ptačího kamene a jeho tvůrců prozatím nevíme. Čas sebral dřevěná krmítka a pítka, zůstaly jen kamenné připomínky; růžově kvetoucí tavolníky se v okolí kamene divoce rozbujely. Přesto je v bývalém Ptačím parku stále krásně a ptáčkové se do houštin na jižním svahu hřebene slétávají možná radši než do holých luk. Je tu teplo a krásný výhled do údolí Nisy. A opeřenci milují taková přívětivá místa v krajině. Ostatně, tak to roku 1824 píše Giacomo Leopardi: „Můžeme se o tom přesvědčit i podle polohy míst, kde se ptáci nejraději shromažďují a kde zpívají s největším nadšením. A není divu: těší se jen z přírodních krás…“

Marek Řeháček