Křížový kámen
Představte si, že v době, kdy vznikla, uplynulo jen pár let od skončení třicetileté války, Jablonec tvořilo jen několik dřevěných chalup rozházených ve svahu okolo kostela a řada obyvatel ve vylidněné krajině pod Jizerskými horami řešila jako zásadní volbu mezi emigrací a přestoupením na katolickou víru. Kolik vody od těch zašlých časů uplynulo v řece Nise?
Křížový kámen, nazývaný ve starých knihách Kreuzstein a umístěný dnes při jižní stěně kostela sv. Anny, je asi nejarchaičtější z drobných památek Jablonce nad Nisou a zároveň je vůbec nejstarším jizerskohorským pomníčkem, připomínajícím na české straně hor nebožáka zmrzlíka. Jde o prostý blok ze šedivého pískovce, u něhož můžeme jen hádat, jestli náhodou nebyl kdysi vylomen z podobně zbarvených skal u Hodkovic nad Mohelkou či Frýdštejna. Na jeho dvou stranách jsou vytesány kříže. Ten, který byl původně orientován k západu, nese pomalu mizející německý nápis:
IHS
1666
ABEND
IST ALHIER
ERFROREN HANS
KLEI
NERT
JENER ENDE
RENO
VIRT 174?,
Kříž na severní straně pak doplňovalo pokračování nápisu:
MARIA
1666
GEORG WEIS.
S ohledem na skutečnost, že u Křížového kamene se doposud nepodařilo nalézt žádné údaje o důvodu jeho postavení, je tento nápis jedinou zprávou, z níž se můžeme něco o památce dozvědět. Vytesaná písmena hlásají, že tento kámen byl Georgem Weissem postaven na místě, kde roku 1666 umrzl Hans Kleinert. Někdy před polovinou 18. století byl pak jakýmsi neznámým dobrodincem kámen opraven. Víc nevíme. Snad ještě, že jako každý podobný kámen vztyčený v té době v krajině, měl i Kreuzstein duchovní rozměr, a proto má na začátku obou nápisů vždy stylizované značky IHS a MARIA, připomínající Ježíše a jeho matku Pannu Marii, k nimž tehdy lidová zbožnost nejvíce vzhlížela ve chvílích smutku i radosti.
Není naopak zcela jasné, k čemu se měla vztahovat slova JENER ENDE (správně by mělo být Jänner Ende) čili KONEC LEDNA. Lze se setkat s názorem, že se toto časové určení váže k okamžiku postavení kamene, ale z logiky věci bude mít spíše vazbu na dobu Kleinertova umrznutí. Buď jak buď, na konci ledna lze očekávat spíše silné mrazy než mírné počasí, v němž by bylo možné snadno do měkké půdy zakopávat kamenné památníky.
Křížový kámen bývá někdy v literatuře přiřazován k jizerskohorským smírčím křížům, ale asi to tak nebude zcela správné, protož tyto kříže byly stavěny jako výraz pokání a trestu za zločin, obvykle za vraždu bližního, na místě činu. Jablonecký kámen se dvěma kříži sice připomíná smrt, ale způsobenou nikoliv člověkem, nýbrž nezkrotnými přírodními živly.
Je zajímavé, že všechny staré jablonecké vlastivědy Křížový kámen zmiňují s tím, že stál při staré maloskalské cestě, která vedla z údolí Nisy do svahu Bartlova kopce. Svého času šlo o hlavní spojnici Jablonce s českým vnitrozemím v údolí Jizery, odkud bylo Jablonecko spravováno. Přesné umístění kamene ale překvapivě není známo. V časech vzniku Bendovy i Lilieho vlastivědy kámen musel ještě být na svém původním místě, ale ani v jedné z publikací ovšem není nijak přesněji lokalizováno, snad proto, že jej všichni znali. Jen z fotografie, kterou Lilie v knize publikoval, je zřejmé, že kámen stál na svažité louce někde u lesa. S ohledem na skutečnost, že Benda píše o průběhu staré cesty tak, že přicházela od Maršovic, vedla přes les, poté procházela právě okolo Kreuzsteinu a sestupovala dolů z Bartlova kopce k Jablonci, to působí tak, že místo s kamenem muselo být někde na samé jablonecko-vrkoslavické hranici. Někde poblíž budov bývalého pivovaru. To by potvrzovalo i to, že v lese nad vodojemem na konci Kokonínské ulice je na mapě stabilního katastru z roku 1843 nápis Kreuzstein, ovšem bez bližšího vyznačení polohy kamene.
Marek Řeháček
marek.rehacek@gmail.com
