Jak už jsem psal v minulém díle svých vzpomínek na mincovnu, ČNB nám od začátku pomáhala navázat kontakty se zahraničními mincovnami a výrobci mincovních slitin a také se vším ostatním. Ten zásadní úkol, všechno se naučit, ale zůstal na nás. Přímá cesta k úspěchu nevede a bylo třeba, abychom poznatky o mincovnictví získali co nejrychleji. Kde ale začít, když jsme nikdy v žádné mincovně nebyli a neměli jsme vůbec představu, co chceme vidět. Museli jsme se na pomoc pánů z ČNB spolehnout.
Nejprve pro nás zkusili vyjednat návštěvu v mincovně v Kremnici. Měli zde řadu kontaktů a navíc tu nebyla žádná jazyková bariéra. Naše generace, díky dvojjazyčnému vysílání v rádiu a v televizi, neměla se slovenštinou problém. Bylo tedy pochopitelné, že jsme chtěli začít naši zkušební misi právě tam. Bohužel jsme neuspěli. Státní mincovna nedostala od vedení z Bratislavy souhlas, aby mohla jablonecké nadšence něco učit. S ČNB jsme tedy vyjeli do Vídně. Za Bižuterii já s kolegou Bahníkem a za ČNB vedoucí peněžního oběhu František Vokatý a bankovní specialista v oboru platidel Jaroslav Moravec.
Návštěva ve vídeňské mincovně byla naprosto zásadní. Viděli jsme výrobu oběžných mincí v celém technologickém rozsahu a uznali jsme, že to bychom mohli časem zvládnout. Co nás ale ohromilo, byla ražba zlatých pamětních mincí. Překvapil nás její rozsah i kvalita. Vídeň je světová špička v ražbách z drahých kovů.
Budova vídeňské mincovny je na první pohled spíše honosným palácem než průmyslovým objektem, v němž probíhá strojírenská výroba. Při chůzi po červeném koberci na schodišti do kanceláře generálního ředitele pana Bergera jsem cítil, že jsme v sídle slavné monarchie. Na stěnách visely v životní velikosti obrazy příslušníků habsburské monarchie. Efekt byl dokonalý. Působilo to na mě přímo magicky. Tady se čas zastavil. Vedení mincovny nás přivítalo opravdu vřele a s upřímnou srdečností. Až se zdálo, že řeknou: „Tak jste se k nám přece jenom, vy Češi, vrátili. Vítejte ve staré dobré monarchii.“ Bez vídeňské mincovny bychom se v letech 1994 a 1995 těžko dostali v pamětních ražbách na slušnou evropskou úroveň.
Doktor Moravec navrhl, že příště pojedeme do Hamburku, do mincovny právě připravující ražbu českých mincí, které vstoupí v platnost po 1. 1. 1993. Tam skutečně uvidíme, co už příští rok máme vyrábět.
Přijetí v hamburské mincovně nebylo tak okázalé jako ve Vídni. Bylo věcné a na vysoké odborné úrovni. Přeci jenom už jsme o výrobě mincí něco věděli.
Hamburská mincovna je založená na moderním pojetí strojírenské výroby a vybudovaná v průmyslové zóně na okraji města. Detailně jsme se seznámili s výrobou razidel a s ražbou mincí. Hlavní důraz jsme kladli na zmapování technologie, toku polotovarů mincí přes jednotlivé fáze výroby až po finální balení a expedici. To jsme potřebovali, aby mohl kolega Pazour začít připravovat technický projekt nové mincovny. Velkou pomocí do budoucna pro nás byl místní ředitel Franz Herres. Přiměl své spolupracovníky, aby nám co nejvíce pomáhali. Později se stal expertem v Evropské centrální bance pro mince euro a ani tady na nás nezapomněl. V Hamburku se nám nejvíce věnovali pánové Kobrow a Rupnow. Pan Kobrow byl prokurista se zaměřením na finance a obchod. S ním jsem především jednal o budoucí spolupráci na počáteční výrobě razidel a razicích kroužků a případné pomoci v technologických otázkách. Pan Rupnow byl vynikající odborník ve výrobě razidel a dokonale znal technologii ražby. Stále si s kolegou Pazourem něco ukazovali a o něčem se dohadovali a radili. Než vznikne ze surové nástrojařské ocele finální pracovní razidlo, musí proběhnout nespočet operací, takže výklad byl dlouhý a velmi podrobný. Snažil jsem se přitom působit jako tlumočník. Nemožný německý dialekt a částečná vada řeči pana Rupnowa byl pro mě úplný očistec. Najednou jsem zjistil, že navzdory svému studiu i německé stáži vlastně německy moc neumím. Nakonec jsme to ale zvládli a pan Rupnow se stal na dlouhá léta naším přítelem.
Z Hamburku jsme jeli do Dortmundu, do firmy Deutsche Nickel (DN), která byla smluvním partnerem ČNB na dodávku mincí 10, 20 a 50 haléřů a 10, 20 a 50 korun. Hamburská mincovna byla jejich subdodavatelem při realizaci velké mincovní zakázky pro ČNB a firma si toho náležitě považovala.
V Dortmundu jsme bydleli v luxusním hotelu ve skandinávském stylu. Cena za pokoj výrazně převyšovala naše firemní finanční limity na pracovní cesty a byli jsme z toho hodně nervózní. Němečtí hostitelé pochopili, že máme problém. Velice těžko se mi to vysvětlovalo a cítil jsem se trapně. Na tento okamžik zřejmě obchodní šéf a prokurista firmy Beyer čekal. Usmál se, zamrkal významně na svého kolegu a prohlásil: „Pánové jste našimi hosty a vše je zaplacené. Jděte se ubytovat a rychle přijďte do restaurace, jistě po cestě máte hlad a žízeň. Pivo u nás máme také dobré a hruškovice je přímo vynikající.“ Měl pravdu. Byl to gurmán a se zahraničními návštěvami to uměl. V hantýrce se tomu říká umět zpracovat obchodního partnera. Nikdo z nás s ním v jídle ani v pití nemohl držet krok. Byl vynikající obchodník a znalec života, navíc velmi vzdělaný s vybranými způsoby chování. Zkrátka velký šéf. Tak nějak jsem si představoval typického německého manažera. Nicméně scénka z hotelové recepce se mi mnohokrát nepříjemně vrátila.
Prohlídka provozů firmy DN byla úžasná. Rozsáhlá továrna těžkého strojírenství, od hutní výroby přes válcovací stolice, kde se ze žhavých ingotů vyráběly plechy s přesností desetin milimetru, až po výrobu nábojnic do armádní munice. Samostatnou část pak tvořil provoz vysekávání střížků a jejich opracování do finální podoby. Smyslem této návštěvy nebylo získat zkušenosti s výrobou střížků, investici takového rozsahu by naše bižuterní firma nebyla nikdy schopna profinancovat, ale vidět, jak se polotovary pro mince vyrábí.
Obdrželi jsme zde vzorky střížků pro haléřové nominály a dohodli se, že na příštím setkání v Praze budeme řešit budoucí obchodní spolupráci. Zároveň se nás ptali, zda už máme nakoupené razicí lisy a další stroje. Nabízeli nám, že by pro nás dokázali sehnat něco opravdu laciného. Zřejmě podle toho, jak neumíme nebo se bojíme zaplatit nocleh v luxusním hotelu.
O tom, jak se shání lisy pro mincovnu, si můžete přečíst příště.
