Téma nového obchodního centra už několik měsíců hýbe jabloneckou veřejností. Projekt má své pragmatické zastánce (zastánkyně) – ti už v centru rádi nakupují – i odpůrce, kteří se projevují různými způsoby, především na sociálních sítích. I já jsem byl osloven, abych se vyjádřil k tomu, jak celý proces probíhal a jaké byly možnosti radnice, pod mým vedením od roku 2010, ovlivňovat závěrečné fáze výstavby. Pokládal jsem za vhodné nechat Centralu alespoň těch symbolických 100 dní, aby se ukázalo, jak zapadne do života města. Nyní je tedy vhodná chvíle na rekapitulaci a zamyšlení.
Příprava této významné stavby začala v roce 2007, probíhala přes tři volební období, během kterých se vystřídaly tři politické reprezentace města. Pět let po přelomu tisíciletí vyrůstala v okolních městech obchodní centra jak houby po dešti a i jablonečtí občané toužili po svém „obchoďáku“. Je nutné si uvědomit, že v našem městě neexistovalo v té době žádné ze stávajících obchodních center. Byla tedy velká poptávka. K tomu velká proluka v centru s pozemky patřícími městu a staré, prakticky vybydlené, obchodní centrum Jabloň patřící soukromé firmě. Zastupitelé proto v listopadu 2007 schválilo záměr revitalizace a dostavby centra města a stanovilo v něm podmínky, které musí respektovat budoucí investor. Mimo jiné projednání s památkovým ústavem, respektování městské památkové zóny a respektování architektonické struktury městského centra.
Firma Crestyl, vítěz výběrového řízení, dodala v únoru roku 2008 návrh, který počítal se zástavbou celého území. Museli tedy vykoupit všechny potřebné pozemky, dílem od města, dílem od soukromé firmy. K úspěšnému návrhu se pozitivně vyjádřila hodnotící komise i poradní sbor architektů. Ten ovšem projektu mimo jiné vytýkal předimenzovanou hmotu, doporučil upřednostnit vertikální členění fasády a oživit parter ulic Generála Mrázka a Komenského výlohami či vstupy.
V dubnu 2008 zastupitelé schválili smlouvu o prodeji městských pozemků. Cena byla stanovena na 7,8 mil. Kč, investice firmy Crestyl měla dosáhnout 1 miliardy Kč.
V důvodové zprávě tohoto materiálu se píše, že ohledně architektonického řešení projektu probíhají jednání s orgánem památkové péče, které mohou ovlivnit vzhled objektu. Investor Crestyl se zavázal s těmito orgány (především s Národním památkovým ústavem Liberec) spolupracovat. V jednom odstavci smlouvy se objevila pasáž, že město s těmito změnami dopředu souhlasí.
Crestyl vykoupil starou Jabloň a připravil projekt. Do plánovaného termínu realizace v roce 2013 však zasáhly dvě okolnosti. Jednou byla nedostatečná kapacita elektrické sítě. Druhou, tou horší, byla ekonomická krize. Investor s ohledem na krizi změnil celkový objem objektu včetně snížení počtu parkovacích míst.
Cílem optimalizace, tj. snížení nákladů na stavbu, mělo být vytvoření lepších cenových podmínek pro budoucí nájemce. Původní ambiciózní architektonické řešení se změnilo na dnešní, lidovou mluvou řečeno, „krabiciózní“. Tato změna projektu byla schválena zastupitelstvem 30. září 2010, mimochodem měsíc před tehdejšími komunálními volbami.
A co se dělo dál? Investor získal všechna potřebná povolení včetně nezbytného vyjádření památkářů a 3. října 2011 získal stavební povolení. Po vybudování nové trafostanice se do centra dostala i kapacita elektrického proudu. Když odezněla ekonomická krize, podařilo se investorovi uzavřít potřebný počet smluv s budoucími nájemci a v letech 2015 až 2017 byla stavba realizována a obchodní centrum otevřeno.
Uvědomuji si, že mnozí z vás se teď ptají, kde se stala chyba? Kam se poděla stanoviska architektů a památkářská ochrana?
Podle informací, které mám k dispozici, památkáři celou dobu řešili pouze celkovou hmotu objektu v centru města. Z tohoto pohledu jim zmenšení projektu v roce 2010 mohlo připadat dokonce prospěšné.
Zdá se, že dopad na okolí či souznění se stávajícími objekty pouze v památkové zóně řešen nebyl. Pokud řešen byl, pak se souhlasným stanoviskem. Dokonce se neřešil ani finální venkovní vzhled objektu, a to s argumentem, že se jedná o novou stavbu, která není v gesci památkářů. Pokud vám to všechno připadá zvláštní, jsem na vaší straně.
Z dnešního pohledu bylo jedinou šancí při uzavírání smlouvy o prodeji městských pozemků v roce 2008 ze strany města tvrdě zakotvit požadavky poradní skupiny architektů i definici finálního vzhledu objektu. Bohužel k tomu v té době nedošlo a navíc odstavec o odsouhlasení budoucích změn vzal příští politické reprezentaci šanci účinně ovlivnit konečný vzhled stavby v průběhu stavebního řízení. Zastavit rozjetý vlak už poté nebylo bez fatálních právních následků možné.
Co říci na závěr? Stojím si za tím, že provoz Centralu je pro život v centru města prospěšný. Člověk ale nemusí být vystudovaný architekt, aby viděl, že šance na souznění s okolními objekty byla z větší části promarněna.
Zástupci města si v budoucnu musí u podobných projektů uvědomovat, kdy se láme chleba, na nikoho se nespoléhat a tvrdě trvat na svých podmínkách. Tyto podmínky musí být ovšem nastaveny tak, aby budoucí investoři raději nepřemístili své investice jinam.
Pokud jde o budoucí městské stavby, mohu všechny občany ujistit, že všechny dohledné projekty, například stavba nového dopravního terminálu, jsou připravovány v souladu s těmito principy.
Vzhledem k objemu informací nebylo v článku možné uvést např. přesné citace dokumentů ani mnohá další data. Pokud vás tato problematika zajímá, podívejte se na www.petrbeitl.cz
Petr Beitl, primátor města
… strany si uvědomují, že v průběhu realizace projektu bude docházet k určitým změnám projektu vyplývajícím z jednání budoucího kupujícího s dotčenými orgány veřejné správy a ke změnám vnitřních dispozic Projektu v důsledku jednání Budoucího kupujícího s jeho zákazníky, a Budoucí prodávající pro odstranění pochybností prohlašuje, že takové výše uvedené změny, nepředstavují odchylky od Projektu a souhlasí s nimi.