Myšlenka na mincovnu mě neopouštěla, i když se ve mně odehrával rozpor mezi krásnou ideou a tvrdou realitou neznalosti. Ještě v září 1992 jsem nevěděl nic o mincovně, natož abych znal někoho z ČNB, kde se o ní rozhodovalo.
Vzpomněl jsem si na svého výborného kamaráda a spolužáka Milana Geržu, který kdysi pracoval ve Státní bance československé v Praze. Milan byl vždy výrazná osobnost a musel zde zanechat určitě významnou stopu. V roce 1992 byl už ale ředitelem nově se rozvíjející firmy CAC Leasing Praha, kterou v podstatě založil. Nebylo nic jednoduššího než mu zavolat. Jako vždy reagoval velmi rychle a ihned pochopil, že mincovna je výborný nápad, za kterým je nutno jít. Spojil mě s ředitelem peněžní sekce ČNB dr. Leopoldem Surgou. Musel jsem mu ale slíbit, že na domluvenou schůzku půjde se mnou. Řekl bych, že zavětřil kořist a byl připraven za ní jít.
Začátkem října 1992 jsme se u dr. Surgy sešli. Pracovníci ČNB, Leopold Surga i František Vokatý, vedoucí peněžního oběhu, měli v oboru platidel dlouhodobé zkušenosti a byli opravdovými odborníky ve věci pořizování mincí v Kremnici. Proti nim seděli dva nadšenci, kteří přišli nabídnout něco, o čem neměli ani ponětí. Odvážným štěstí přeje a my neměli co ztratit. Měl jsem ze své stávající praxe v oboru výroby kovové bižuterie nějaké informace o razidlech a lisování kovů za studena, mincovní hantýrku jsem však nechápal. Pánové z ČNB mi složitě vysvětlovali, co je to střížek – kovový polotovar budoucí mince, a jaké technologie se k ražbě mincí používají. Další pojem – tresorové hospodářství – jsem si vybavoval jen matně. V Bižuterii jsme měli specializovaný závod na výrobu šperků z drahých kovů se zvláštním režimem skladování zlata a stříbra. V celém jednání jsme s mým kamarádem byli v silné nevýhodě. Trochu sebevědomí jsme nabyli ve chvíli, kdy se začalo hovořit o rozsahu předpokládaných investic do mincovny. V podnikové ekonomice jsem měl dlouholetou praxi a financování investic mi, jako bývalému ekonomickému náměstkovi, nebylo cizí. Milan Gerža v této části jednání přímo pookřál. Financování strojních investic je prý silnou stránkou jeho společnosti a pokud by se záměr budovat v Bižuterii mincovnu realizoval, poskytne leasing na nákup strojů. Teď zase byli trochu překvapeni pánové z ČNB. Nevěděl jsem, že před námi už v této kanceláři sedělo mnoho zájemců se stejným záměrem, ale vždycky jednání ztroskotala na financích. ČNB striktně trvala na tom, že se na budování mincovny nebude nikterak podílet a že nejsou ochotni poskytnout ani svoji garanci za případný bankovní úvěr.
Výhodou pro další jednání také bylo, že Bižuterie byla finančně silnou společností s výhradně českým kapitálem a se zkušenostmi s lisováním kovů a výrobou razidel. Zároveň pracovníci ČNB už dobře věděli, že v ČSR nikdo razit mince neumí a že to asi stejně někoho musí naučit, pokud nechtějí ražbu složitě zajišťovat v cizině. Zda to budeme právě my, se mělo prokázat při příští návštěvě. Dohodli jsme se, že do týdne znovu přijedu s naším výrobním náměstkem a přivezeme vzorky raznic a výlisky z mosazného materiálu.
Budování mincovny daleko přesahovalo mé kompetence provozního náměstka. O návštěvě v ČNB jsem informoval generálního ředitele Bižuterie Miroslava Jotova, kterého naštěstí myšlenka mincovny nadchla. Ihned souhlasil s mým dosavadním postupem a k dalšímu jednání jsme přizvali výrobního náměstka Jaroslava Bahníka, který měl výrobu razidel a lisování kovů přímo na starost. Navíc on je vystudovaný strojař, Jotov je chemik a o mém ekonomickém vzdělání už víte. Byli jsme opravdu zajímavá trojice.
Do týdne jsme se s kolegou Bahníkem objevili na dalším jednání v ČNB. Příklady našich raznic a ražeb z nich, počty rytců kovů, nástrojařů a lisařů silně zapůsobily. Přesvědčili jsme pracovníky z ČNB, že jsme opravdu vážní uchazeči o vybudování mincovny a ražbu mincí.
Následovala návštěva pánů Surgy a Vokatého v Jablonci. Oba si velmi pozorně prohlédli celou firmu s důrazem na výrobní provozy. Hlavně je zajímala rytecká dílna, kde viděli výrobu lisovacích nástrojů a 45 zkušených rytců, kteří byli zárukou těch nejsložitějších prací na budoucích českých mincích. Když pak viděli obrovskou lisovnu, kde ve dvou směnách pracovalo 120 seřizovačů a lisařů dohromady, byli příjemně překvapeni.
Vzorkovnice kovových výlisků s více jak 50 000 různými vzory výlisků byla vyvrcholením celého předváděcího programu. Na závěr jsme pánům z peněžní sekce ukázali prostory, v nichž se budoucí mincovna měla budovat. Jednalo se o nově zřízený komplex technického rozvoje. Výhodou bylo jeho oddělení od bižuterních dílen a možnost zcela úplného uzavření a nepřetržitého střežení, bez kterého se výroba peněz nesmí provozovat.
Při odjezdu z Jablonce pánové Surga a Vokatý doporučili vedení Bižuterie připravit písemnou oficiální žádost o výrobu českých mincí. Jejím zpracováním jsem byl pověřen já. Nejdůležitější částí žádosti z 3. 12. 1992 byla příloha s návrhem cen mincí nominálů 10, 20 a 50 haléřů pro ražbu v roce 1993 v celkovém počtu 80 milionů kusů. S kalkulací mi nezištně pomohl můj nový kolega z vídeňské mincovny Kurt Meyer, který byl v té době výrobně-obchodním náměstkem. Ceny jsme odvodili od rakouských grošů, které se rovněž razily z hliníku.
ČNB svůj záměr zahájit v roce 1993 ražbu oběživa v Bižuterii potvrdila dopisem dr. Surgy z 14. 12. 1992. Zároveň jsme dostali návrh Smlouvy o výrobě a dodávkách oběžných mincí mezi ČNB a Bižuterií, a. s., na rok 1993 v rozsahu 80 milionů kusů pro haléřové nominály a příslib předpokládaných objemů ražeb oběživa na rok 1994 a později. Měli jsme razit 100 až 120 milionů kusů ročně ve všech nominálech, vyjma mincí 20 Kč a 50 Kč. ČNB se vůbec nezmiňuje, že máme vybudovat mincovnu, pouze nabízí uzavření smlouvy na dodávku oběžných mincí. Je ale jasné, že jinde než v mincovně se mince razit nemohou. ČNB nám od začátku pomáhala navázat kontakty se zahraničními mincovnami a výrobci mincovních slitin a také se vším ostatním.
Ve zkratce jsem uvedl, jak se z prvotní myšlenky vyslovené ve správný čas, na správném místě a před správnými lidmi stává realita. V příští kapitole si přečtete, jak se shání zkušenosti o mincovní výrobě.
