Vépépéčka nejsou všelék, ale krizový nástroj

Jsou veřejně prospěšné práce, čili lidově „vépépéčka“, účinný lék na nezaměstnanost některých osob? Mohou vyřešit problémy při správě majetku města? Mohou být příležitostí pro zaměstnání například Romů s minimálním vzděláním, handicapovaných či osob propuštěných z výkonu trestu? Pomohou městu při sněhových kalamitách? Může práce pro obec zklidnit situaci v lokalitách s problematickým soužitím obyvatel s různou kulturou bydlení?

Veřejné práce jsou oblastí, do které jsou dnes zařazovány nejen veřejně prospěšné práce, ale také veřejná služba. Rozhodně není možné je vnímat jako jediný či zázračný lék na nezaměstnanost, či dlouhodobé a systematické řešení správy městského majetku. Vždy půjde o nástroj pouze doplňkový a sledující i jiné než jen ekonomické zájmy města.

Historie veřejných prací je poměrně dlouhá a pestrá, asi každý si vzpomene na proslulou středověkou hladovou zeď či mohutné veřejné stavby budované v Evropě i Spojených státech v době velké hospodářské krize. Nicméně je třeba říci, že současné pojetí těchto prací v Jablonci vychází z předpokladu, že by mělo jít o systém, v němž je při údržbě veřejného majetku nalézána smysluplná práce pro Jablonečáky, kterým se při hledání práce prostě dlouhodobě nedaří. A připravena je pro ně taková práce, jež je manuální, může ji vykonávat prakticky každý a nedubluje dosavadní činnosti jiných, například technických služeb. Veřejní pracovníci tak například udržují plochy, které doposud nebyly systematicky uklízeny, nebo tak činí s vyšší intenzitou (častější úklidy v parcích atd.).

Celý systém stojí na intenzivní spolupráci s jabloneckým úřadem práce, který nejenže pokrývá většinu nákladu na výkon veřejně prospěšných prací, ale zcela nezastupitelná je jeho role i ve vytipování vhodných pracovníků z jeho evidence.

Šance se vrátit do hry

Veřejné práce jsou pro řadu dlouhodobě nezaměstnaných šancí se vrátit do pracovního procesu. V řadě případů jde o lidi, kteří o práci přišli před lety a jinou již nesehnali, jsou zde ale i lidé, kteří byli léta ve výkonu trestu, či osoby, jež prakticky nikdy oficiálně nepracovaly. Pokud chtějí, jsou pro ně veřejné práce nabídnutou rukou. Obvykle je magistrát nejprve „testuje“ na výkonu dobrovolnické činnosti formou veřejné služby a až pokud se osvědčí, jsou ve spolupráci s úřadem práce vybíráni na veřejně prospěšné práce, které pak vykonávají za minimální mzdu.

„Občas se setkáváme s kritikou, že činnost těchto pracovníků je neefektivní, že se zmuchlanou vestou někde posedávají na lavičce a prostě nedělají tak, jako musí běžný pracovník,“ zmiňuje tajemník MMJN Marek Řeháček, „Jenže je třeba si uvědomit, že někteří do práce předtím vůbec nechodili, žili z dávek či nelegální práce a společnosti tak nic moc nepřinášeli,“ dodává. Město je nyní může zapojit do řad svých pracovníků a uplatňuje vůči nim poměrně přísná pravidla. Veřejní pracovníci musí do práce nastupovat včas, nesmí být pod vlivem alkoholu a jejich činnost je kontrolována. Pracují nicméně tzv. v úkole, a proto se občas stává, že k práci někdy přistupují jen s vědomím, že úkol musí splnit bez ohledu na efektivitu svého výkonu, který veřejnost někdy s nevolí sleduje.

Spektrum prací je velmi široké

Přínos veřejných prací pro město se sice nedá přesně vyčíslit, ale pokud by si splnění úkolů, které pracovníci vykonávají, město objednávalo u firem, ročně by za ně vydalo odhadem částku převyšující dvanáct milionů korun. Přitom současné výdaje rozpočtu města na všechny pracovníky jsou pouze zhruba čtvrtinové. Systém je, zdá se, přínosný i pro stát, protože prostřednictvím veřejných prací získala již řada jabloneckých nezaměstnaných dlouhodobé uplatnění, přičemž ve většině případů šlo o osoby jinde hůře uplatnitelné. Není přitom výjimečné, že se tito pracovníci po zapracování opět vracejí i do běžných firem. Na druhou stranu ale není ani nijak neobvyklé, že se řada osob nedovede zapojit ani do veřejných prací a pro porušování pravidel je s nimi pracovní poměr nekompromisně ukončován; pro představu se jedná řádově o jednotky případů v měsíci.

Přehled činností veřejných prací se od prvotní údržby veřejné zeleně a hřbitova postupně rozšiřuje. Veřejní pracovníci jsou především spojováni s úklidem ulic a likvidací odpadů vč. černých skládek, ale ve skutečnosti plní i řadu podstatně složitějších úkolů. Většina údržbářských prací v budovách magistrátu je realizována prostřednictvím těchto pracovníků.

Systematicky spolupracují i s Lesy ČR, Muzeem skla a bižuterie a řadou dalších organizací. V oblasti správy městského majetku slouží například i potřebám Spolkového domu, Vikýře, městských ubytoven, mateřských a základních škol. Jako manipulanti pomáhají i při pořádání řady veřejných akcí a oslav. Od roku 2015 se dokonce zkouší i využití těchto pracovníků při zajištění bezpečného přechodu dětí přes komunikaci na vybraných přechodech pro chodce. Do budoucna se nabízí i další možné využití v oblasti sociálních služeb či prevence kriminality (ostraha problematických lokalit atd.).

Za krize pracovníků přibylo

Jablonecký městský úřad – oddělení životního prostředí – byl kdysi mezi prvními úřady, které začínaly s využitím veřejně prospěšných prací. Již v roce 2006 zde působilo prvních 11 pracovníků, kteří se starali především o veřejnou zeleň a hřbitov. Počty pak postupně rostly až na zhruba desetinásobek v současné době. Postupně se přidal výkon veřejné služby a dnes se příslušné oddělení „stará“ cca o 150 lidí pracujících pro město.

Od roku 2009, kdy se v České republice výrazněji projevily následky hospodářské krize, začal nejen v Jablonci počet pracovníků veřejných prací výrazně stoupat. Od roku 2011 byla proto této agendě věnována větší pozornost a začala být systematicky vyhledávána činnost pro tyto osoby, postupně byl budován systém koordinátorů a předáků, kteří činnosti v terénu řídí a kontrolují.

Veřejné práce v Jablonci nad Nisou jsou tak, co se týče systému a počtu pracovníků, nejrozsáhlejší v Libereckém kraji. Na základě rozhodnutí orgánů města nejsou ale vnímány jen jako správa městského majetku. Veřejné práce jsou dnes na jabloneckém magistrátu realizovány i jako pokus jak pracovat s problémovými mladistvými klienty systémem resocializace, začleňováním do pracovního procesu a výchovou k práci a pracovním návykům. Tyto zcela praktické činnosti s viditelnými výsledky mají tak i nezanedbatelný (ovšem na první pohled jaksi neviditelný) sociální rozměr, kdy město pomáhá svým občanům a zlepšuje tak i situaci např. u některých ohrožených skupin obyvatel.

Záleží přitom na jednotlivcích, jestli opravdu chtějí dostat šanci pracovat, nebo berou práci tak trochu jako trest. Každopádně jsou veřejné práce příležitostí pro lidi, kteří pracovat chtějí a u soukromých zaměstnavatelů práci neseženou. A máme potvrzeno, že získání pravidelného zaměstnání může být přínosem i pro pořádek ve městě a dnes tak propagované začleňování do společnosti.

(mř)

Veřejně prospěšné práce vs. Veřejná služba

• Veřejně prospěšné práce je využívání osob, které eviduje úřad práce jako nezaměstnané, na úklid města a obdobné činnosti. Tyto osoby pak přestávají pobírat případné sociální dávky, nejsou dále klienty úřadu práce, mají běžnou pracovní smlouvu na dobu určitou (půl roku, rok) a za 160 hodin práce měsíčně pobírají nejčastěji minimální mzdu (9 200 Kč), na kterou městu z větší části přispívá úřad práce. V současné době má město Jablonec nad Nisou schváleno 110 pracovních míst.
• Veřejná služba je naproti tomu dobrovolnickou prací, vykonávanou na majetku města osobami, které leckdy ani nepobírají žádné sociální dávky. Na městském majetku mohou odpracovat až 20 hodin týdně; obvykle to bývá 40 hodin měsíčně. Práce je vykonávána zdarma, jako výraz díku každému dobrovolníkovi město daruje stravenky v hodnotě 300 Kč každý měsíc. Počet vykonavatelů veřejné služby se v Jablonci stále drží na počtech 20–30 lidí, měsíčně odpracují na městském majetku 1 000 až 2 000 hodin.

• Od veřejných prací je třeba odlišit institut obecně prospěšných prací, který je výkonem alternativních trestů a s veřejnou službou či veřejně prospěšnými pracemi nemá nic společného.