Začneme motorovými vozy, určenými pro osobní dopravu, které byly dodávány z vagónky v rakouském Grazu. Vozy byly dvounápravové, asi 8 m dlouhé, a do oddílu pro cestující se nastupovalo přes krajní plošiny. Obě plošiny byly vybaveny ovládáním vozu, řídícím kontrolerem a klikou ruční brzdy. Na konečné řidič vyjmul kliky, přešel na druhou stranu a jelo se zpátky. V oddíle pro cestující byly podél oken dřevěné lavice, později dodávané vozy byly navíc uvnitř rozdělené na nekuřácký a kuřácký oddíl. V době zvýšené poptávky se k motorovým vozům připojovaly vleky, které byly dvojího druhu. Uzavřené a takzvané letní. Uzavřené měly oddíl pro cestující podobný, jako byl v motorových vozech, neměly však zpočátku zasklení plošin. Letní vozy byly zcela otevřené bez oken, nastupovalo se do nich přes plošiny a v oddíle byla podélná lavice uprostřed, takže cestující k sobě seděli zády. Obsluhu zajišťoval řidič a v každém voze ještě byl i průvodčí. Vlečné vozy se musely na konečné odpojit, motorový vůz jej objel na druhou stranu a po spojení byla souprava připravena k další jízdě. Nákladní doprava byla zajišťována jak zvláštními vlečnými vozy, které se připřahaly i za osobní tramvaje, tak speciálními motorovými. První nákladní vleky byly vyrobeny u Ringhoffera v Praze, většina však byla postavena ve vlastních dílnách Jabloneckých elektrických drah. Podle druhu určení byly zakryté, vysokostěnné či nízkostěnné, oplenové vozy sloužily k přepravě dlouhého materiálu. Většina vozů měla plošinku pro brzdaře. Již při zahájení provozu byly k dispozici dvě tramvajové lokomotivy, kterým se díky vzhledu říkalo „žehlička“ a využívány byly především k posunu na překladištích. Společnost si pak v roce 1904 postavila ještě celkem pět motorových poštovních tramvají. Ty byly podobné zavřeným vlečným vozům a sloužily k obsluze poštovních úřadů. Jezdily i podle vlastního jízdního řádu a na zastávkách bylo možné využít poštovní schránku, umístěnou v bočnicích vozu. Ještě do doby rozvoje se tramvaje podílely nezanedbatelným způsobem na zásobování různých firem materiálem, dnes už si ani moc nedovedeme představit, že se i díky nim postavily v Jablonci takové objekty, jako je přehrada nebo radnice.
