Jakub Chuchlík - Jsem rád, když se najde společné řešení
Jakub Chuchlík se narodil v roce 1983 v Jablonci, je absolventem ZŠ Mozartova a Střední průmyslové školy stavební v Liberci. Během studia architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze absolvoval stáž na Universität der Künste v Berlíně a v dánské kanceláři BIG v Kodani. Praxi získal v pražské kanceláři Chalupa architekti. Je autorizovaným architektem. S manželkou Idou založil architektonické studio IUCH.
V roce 2013 spoluzakládal spolek PLAC. Od roku 2015 vykonával externě funkci městského architekta v Mnichově Hradišti. Do ZM kandidoval jako nezávislý kandidát za Českou pirátskou stranu. Od listopadu 2018 do září 2019 byl náměstkem primátora pro rozvoj města.
Proč jste se rozhodl vstoupit do komunální politiky?
Když jsme s manželkou založili v roce 2011 vlastní architektonické studio, jednou z prvních zakázek byl rodinný dům v Jablonci. Žili jsme tehdy v Praze a tento projekt nás poprvé přiměl podívat se na územní plán našeho rodného města. V té době byl právě zveřejněn koncept návrhu nového územního plánu, který nás nemile překvapil. Šel proti všem aktuálním snahám o efektivní město a ochranu volné krajiny. Napsali jsme o tom tématu několik textů a během pár dní sesbírali s přáteli potřebné množství podpisů, abychom proti tomuto mohli podat námitku. Od té doby jsme se o rozvoj Jablonce začali intenzivně zajímat. Zakázek v regionu přibývalo a my se v roce 2013 rozhodli přestěhovat zpět do Jablonce. Shodou okolností se v podobný čas vrátilo i několik přátel, se kterými jsme následně založili spolek PLAC. Ten zastřešuje naše snahy o popularizaci architektury a kultivaci veřejného prostoru. Mysleli jsme si, že naše doporučení a přednášky výrazných autorit v oboru budou politici rádi využívat, a my tím pomůžeme město nasměrovat lepším směrem. Bohužel, místo spolupráce přišel spíše souboj. Od té doby se rodilo rozhodnutí kandidovat. Do komunální politiky jsem vstoupil pod vlajkou pirátské strany jako nezávislý. Kromě toho, že mi byli Piráti v Jablonci lidsky nejblíže, je považuji za naději upřímné demokratické politiky, která věří občanům a je ochotná stále hledat společenskou rovnováhu.
Čemu se v komunální politice věnujete?
Na město se přirozeně dívám optikou svého oboru. Středobodem mého zájmu je vše, co se týká architektury, urbanismu a rozvoje města obecně. To je velmi komplexní téma, protože třeba otázka bydlení je samozřejmě spojena nejen s vlastní podobou bytu nebo domu, ale přímo souvisí třeba s dopravou, podmínkami pro pracovní příležitosti, kvalitou veřejného prostoru nebo dostupností krajiny. Právě okolní krajina je jednou ze silných stránek našeho města. Nejen, že bychom ji neměli více zastavovat, ale měli bychom se snažit o její lepší propojení s městem a zároveň nechat krajinu městem prostoupit v podobě alejí a propojených parků. Obdivuji tu energii, která proměnila na přelomu 19. a 20. století Jablonec na město s metropolitní atmosférou, a věřím, že se na ní dá soudobými prostředky navázat. Často to ale znamená vykročit ze zažitých schémat.
Být architektem byl váš dětský sen?
Nevím, jestli dětský sen, ale stavění mě zajímalo vždycky. Když jsem se v 9. třídě rozhodoval, co dál, vybral jsem si Střední stavební průmyslovku v Liberci. Tam jsem si vytvořil vztah k řemeslu a pochopil, že i ty nejúžasnější prostory se staví z nějakých konkrétních materiálů, které mají své fyzikální vlastnosti a nějak stárnou. Absolvoval jsem řadu brigád na stavbách, oblíbil jsem si jejich vůni a také se naučil mluvit s chlapy na stavbě. Studium architektury je hlavně studiem koncepční práce a schopnosti opouštět nápady, které nejdou k podstatě řešení. Vlastní praxe je pak výcvikem trpělivosti. Než vznikne dobrý projekt, vyjednaný s investorem a všemi úřady, trvá to dlouho. Než se zrealizuje, trvá to ještě mnohem déle a často k realizaci z různých důvodů ani nedoje.
Byl jste i městským architektem v Mnichově Hradišti, pomohlo vám to při pohledu na naše město?
Ano, pomohlo. Díky této zkušenosti jsem poznal procesy samosprávy a celkem podrobně i řadu potřebných zákonů. Byl jsem v roli externího konzultanta pro vedení města i pro úřad. Připravoval jsem zadání projektů včetně způsobu výběru architekta. Umožnilo mi to vidět mou profesi ze strany zadavatele.
Spoluzakládal jste spolek PLAC, čemu se věnuje?
Organizujeme například Den architektury, který formou komentovaných procházek popularizuje aktuální architektonická témata v celé republice. Pořádáme cyklus přednášek Tištěná architektura, kam zveme významné architekty, historiky a další osobnosti s jejich knihami o architektuře a souvisejících tématech. Provozujeme malou galerii ve mšenské kapličce, kde dáváme prostor současnému výtvarnému umění. Pořádáme festival Svátek hudby, který oživuje jablonecké ulice pouličním hraním. Zmapovali jsme také výtvarné umění ve veřejném prostoru Jablonce z 60.–80. let minulého století a vydali o něm knižního průvodce.
Jaké máte koníčky?
Od první třídy jsem se věnoval hudbě, chodil jsem na ZŠ s rozšířenou hudební výukou, navštěvoval ZUŠ, hrál v big bandu a s kamarády zakládal různá hudební uskupení, která postupně zanikala. Stále občas píšu nějaké písničky a sem tam i koncertuju. Teď většinou v duu s kamarádem pozounistou, ale plány na větší kapelu mě neopustily. Kromě hudby rád sportuju, ale závodím jen sám se sebou.
Jaký je Jakub Chuchlík?
Je mi blízký konsenzuální přístup, nemám rád neshody a jsem rád, když se najde společné řešení. Současná situace v zastupitelstvu mi příliš nevyhovuje. Jsem v roli kritika, jenž musí poukazovat na věci, s nimiž nesouhlasí, které ale nemá příliš možnost změnit. Během relativně krátkého období jsem si vyzkoušel práci v koalici i opozici a trochu opožděně zjistil, že shodu nelze nalézt úplně s každým. O to pečlivěji si vybírám, s kým spolupracuju ve své architektonické praxi, aby mohly vznikat projekty, ze kterých má člověk radost.
Jiří Endler
