Michaela Albrechtová - Moje parketa je sociální oblast

Michaela Albrechtová se narodila v Jablonci nad Nisou. Je ředitelkou střediska Diakonie. Bývalá studentka střední ekonomické školy začínala jako mnoho Jablonečanů v LIAZ. Poté pracovala v několika bižuterních firmách a v roce 2000 odešla na mateřskou. V roce 2005 se zapojila do projektu pečovatelské služby farního sboru, od roku 2007 je ředitelkou Jabloneckého střediska Diakonie. Je členkou Správní rady Diakonie Českobratrské církve evangelické. Je vdaná, má dvě dcery, ráda cestuje a jezdí na kole. Je zastupitelkou statutárního města Jablonec nad Nisou, kandidovala jako nestraník za ODS.

Proč jste se rozhodla jít do komunální politiky?

O dění ve městě jsem se vždy zajímala a jako ředitelka střediska Diakonie jsem často chodila na jednání s představiteli města. Stalo se, že jsem v krátkém období byla oslovena hned několika stranami a sdruženími ve městě, abych kandidovala do zastupitelstva města. Dlouhodobě mně je srdci nejbližší ODS, a tak jsem na nabídku bývalého primátora Petra Beitla kývla a zapsala se na kandidátku strany jako nezávislý kandidát.

Čemu se v komunální politice nejvíce věnujete?

Moje parketa je sociální oblast, které se věnuji i jako zastupitelka. Již deset let vedu pracovní skupinu pro cílovou skupinu senioři v rámci komunitního plánování. Máme kvalitně zmapované potřeby obyvatel města v sociální oblasti a intenzivně pracujeme na jejich řešení. Vím, jaké problémy mají v Jablonci organizace, jež se starají o seniory, sociálně slabé spoluobčany či zdravotně handicapované. Tomuto oboru rozumím, vím, kde je potřeba pomoci, a to i legislativně. Chtěla bych zapracovat na tom, aby i neziskovky měly od města, potažmo kraje, větší jistotu ve svém financování a mohly plánovat svou činnost na delší období, což v současné době vzhledem k nejistotě dotací lze jen velmi těžko.

Proč jste si vybrala práci v Diakonii?

Bylo to po mateřské dovolené, nemohla jsem se vrátit do své původní firmy. Měla jsem malé děti, ty potřebovaly moji péči a já se nemohla vracet až navečer. Do Diakonie mě přivedl farář Tomáš Matějovský z evangelického sboru, do jehož činnosti jsem se začala více zapojovat, a od roku 2005 jsem pracovala v projektu pečovatelské služby. Začínali jsme s jednou a půl pečovatelkou v terénu. Poté přišel nový zákon o sociálních službách a my jsme se museli zprofesionalizovat. Církev by nezískala povinnou registraci, a tak jsme vstoupili pod křídla Diakonie, což je celorepubliková organizace. V roce 2007 jsme práci zahájili službou pro seniory a o dva roky později jsme služby rozšířili o nízkoprahové zařízení pro děti a mládež. Jmenuje se Kruháč a je určen mládeži od 6 do 26 let. Jméno jsme zvolili podle polohy a také proto, že se snažíme dětem ukázat odbočku ze začarovaného kruhu.

V čem spočívají vaše služby?

Podporujeme dnes opravdu širokou cílovou skupinu – od matek ve třetím trimestru, přes děti a mladé lidi, rodiny s malými dětmi, hendikepované osoby až po nejstarší občany našeho města. V letošním roce naše klientka oslavila sté narozeniny. Pečovatelská služba podporuje seniory a osoby se zdravotním postižením, aby mohli zůstávat co nejdéle ve svém domácím prostředí. Nízkoprahové kluby nabízejí dětem a mladým lidem prostor ke smysluplnému trávení volného času. Přicházejí k nám děti z ulice, které hledají partnery, se kterými by si mohly popovídat. Naši pracovníci jim u fotbálku, u hraní her naslouchají a pak jim mohou i konkrétně pomoci. V neposlední řadě se věnujeme práci s rodinami, kde by mohl být ohrožený vývoj jejich dětí. Aktivizujeme rodiny a podporujeme je tak, aby mohli zůstávat spolu.

Jste ředitelkou místní pobočky Diakonie, kolik máte pod sebou lidí a o kolik klientů se staráte?

Středisko má svou pobočku i ve Frýdlantu. Celkem máme 26 pracovníků a ročně podpoříme zhruba 550 osob. Jen klubem Kruháč projde ročně kolem 250 dětí a mladých lidí. Klub Cajk ve Frýdlantu ročně podpoří dalších 100 klientů. Pečovatelská služba podporuje zhruba 70 seniorů a osob se zdravotním postižením. Aktivizační služba podporuje dalších 35 rodin.

Kde berete čas a energii?

Moje práce mě baví a mám ji velmi ráda. Energii a podporu získávám u svých blízkých, rodina je pro mě na prvním místě, mám skvělého manžela a dvě dospělé dcery. Je krásné, když můžeme volný čas trávit spolu.

Máte i nějaké koníčky?

Rádi cestujeme s manželem k evropským jezerům, s sebou si vždy bereme kola. Těším se, až jednou budu mít volněji a opět se vrátím ke zpívání.

Jiří Endler