Martin Bauer - Baví mě objevovat nové věci
Jaký osud vás přivedl do Jablonce?
V dětství jsme se poměrně hodně stěhovali. Táta pracoval v začínajícím uranovém průmyslu a my ho jako rodina následovali. Nejdéle jsme žili na Vysočině, kde máme dodnes dům a kde jsem absolvoval gymnázium. V roce 1980 jsem se přiženil na Malou Skálu a odtud už je to do Jablonce kousek.
Zde jste se mohl realizovat ve své profesi – stavebnictví?
Ano, nastoupil jsem do místní pobočky Pozemních staveb Hradec Králové (po privatizaci BAK) a v roce 1984 po vojně jsme se do Jablonce přestěhovali. Tady jsem se v různých rolích, od stavbyvedoucího po ředitele místního závodu, podílel na mnoha stavbách. V té době až do konce 90. let se tu hodně stavělo, a přestože je stavařina obvykle kočovné řemeslo, mohl jsem díky tomu být pořád v Jablonci a okolí – dělali jsme rekonstrukce mnoha historických budov včetně divadla, galerie Belveder, rekonstrukci budovy Obchodní banky, stavby v nemocnici, SOU bižuterní, hotel Rehavital, sportovní halu, Jablonex, Eurocentrum (to už v rámci Skanska) a mnoho dalších.
Proč jste od stavařiny odešel?
V roce 2004 jsem pomohl synovi založit společnost SUNDISK. Byl jsem tichým společníkem, ale s růstem společnosti a mojí rostoucí nechutí být součástí nadnárodní firmy přišlo rozhodnutí o změně. Od roku 2008 jsem v naší firmě jednatelem na plný úvazek. Od jistoty vysokého příjmu v nadnárodní společnosti jsem přešel do rodinné firmy se všemi riziky, ovšem s možností větší svobody rozhodování. Za 15 let od vzniku firmy jsme se ze skupiny nadšenců, pořádajících soutěže v outdoorových sportech a příměstský tábor (ten trvá dodnes – Jablonečák), dost rozrostli. Dnes máme 35 zaměstnanců, přes 350 dalších s kratšími úvazky v databázi vyškolených spolupracovníků, 12 provozoven v Libereckém kraji, rozsáhlou firemní klientelu, pořádáme řadu sportovních i kulturních akcí, spíš jako hobby provozujeme jablonecký Klub Na Rampě.
Hodila se vám na novém působišti stavařina?
Ano, využil jsem ji při stavbách a rekonstrukcích všech našich provozoven, kde jsem řídil veškeré stavební procesy, od projektů po kolaudace. Sundisk má i příslušné živnostenské oprávnění pro stavební činnost a jsem autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby.
Rok jste předsedou okresní hospodářské komory, jakým směrem ji chcete vést?
V OHK jsme již řadu let, na krajské i celostátní úrovni se v ní věnuji zejména rozvoji příjezdového cestovního ruchu. Touto problematikou bych se chtěl hodně zabývat i po svém zvolení, kolegy chci motivovat k aktivitě v dalších oborech. V loňském roce jsme například rozjeli cyklus workshopů a seminářů, jejichž výstupy, na kterých spolupracují mnozí odborníci regionu, by mohly pomoci městu i kraji pracovat v téhle oblasti smysluplným směrem. OHK má vlastní právní subjektivitu, je apolitická a pro členy, další podnikatele i veřejnost může poskytovat, a také poskytuje, řadu dobrých služeb. Musí se ale také ozývat třeba v situaci, kdy vláda či parlament tvoří zákony, likvidační pro malé a střední podnikání.
Jste stále aktivním sportovcem?
Práce v Sundisku je se sportem hodně spojená. V mládí jsem hrál basket v Novém Městě a Žďáru nad Sázavou, v Jablonci pak dlouhá léta Jizerskou ligu v týmu Kajmanů. Dnes to jsou běžky, in-liny či kolo kvůli fyzičce, občas hokej, nejvíc ale outdoorové sporty – kajak, kanoe nebo paddleboard na divoké vodě i moři (jsem už asi 35 let členem jablonecké TJ Delfín), paragliding, lezení, námořní jachting a snowboarding. Rád vyrážím s podobnými blázny na expedice – byli jsme třeba v Kanadě na Yukonu a jeho přítocích, na Aljašce, ve Finsku či Thajsku na seakajacích, každoročně evropské řeky. Rád jezdím do jihovýchodní Asie a v poslední době do jižní Ameriky. Hodně nabitá byla expedice v r. 2018 – plavba na patnáctimetrové české jachtě z Ohňové země kolem mysu Horn do Antarktidy – spolu s Márou Holečkem, známým českým horolezcem, a dalšími outdoorovými šílenci. Myslím, že jsem první Čech, který se tam pohyboval na splitboardu, taky jsem si tam zapádloval.
Kde na to berete energii?
Té s přibývajícím věkem trochu ubývá, i když šedesátka je jen číslo. Pohyb a cestování samozřejmě úbytek energie zpomalují. Hodně mně dává i muzika – hraní, zpívání i skládání, se synem Martinem hrajeme už 20 let v kapele Maršál Bazén. Jak už tu zaznělo, rodina prolíná i firmou Sundisk – syn Martin je společníkem a vede většinu provozních aktivit, ve firemním marketingu pracuje i jeho žena Zuzana a občas pomohou i vnučky Anna a Ina. Manželka Milena řídí dramaturgii našeho Klubu Na Rampě, mladší syn Ondřej je studovaný ekonom, dlouhá léta byl profesionální snowboardista, nyní spolu s přítelkyní Terezou podnikají pod značkou OBA creators – architektura, design, foto i filmy a hodně práce dělají i pro nás.
Máte nějaké nové cíle?
Baví mě pořád objevovat nové věci, něco se učit. Teď se třeba pokouším naučit trochu španělsky, i kvůli tomu cestování. Ve firmě také pořád vymýšlíme nové projekty – provozovny i akce. Nápady na expedice také jsou, tak uvidíme.
Jiří Endler
