Marta Procházková - Nastal čas vykročit jiným směrem

Marta Procházková se narodila v Ústí nad Orlicí. Vystudovala Jazykovou školu v Liberci, Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, ochranu životního prostředí. Poté absolvovala postgraduální studium na Vysoké škole ekonomické v Praze. Je vdaná, má dvě dcery a čtyři vnoučata. Pracovala v bižuterním průmyslu, v bankovnictví a 15 let je jednatelkou společnosti Eurocentrum Jablonec, s. r. o. Třetí volební období je zastupitelkou města Jablonec nad Nisou. 

Jaký osud vás přivedl do Jablonce?

Moje rodina pochází z Jižní Moravy a já jsem přišla na chladný sever za manželem v roce 1977. Chvíli jsem si zvykala na zdejší podnebí, ale dnes bych už vůbec neměnila.

Co vás v roce 2003 vedlo k rozhodnutí přihlásit se do výběrového řízení Eurocentra?

Když jsem ukončila své působení v bankovnictví, přemýšlela jsem o tom, co dál. V té době bylo vypsané výběrové řízení na jednatele Eurocentra. Hlavním úkolem jednatele bylo vytvořit podnikatelský záměr pro nově budované Centrum obchodní spolupráce, které bylo financováno ze zdrojů Evropské unie, a splnit sledované ukazatele evropské dotace. A zároveň vytvořit novodobé kulturní centrum ve městě. V mládí jsem hrála na klavír, na kytaru a chodila na balet v lidušce (dnes ZUŠ – pozn. autora), hrála ochotnické divadlo a uváděla kulturní akce a módní přehlídky v Ústí, takže mi kultura není cizí. První dekádu svého života v Jablonci jsem pracovala v bižuterním průmyslu, kde jsem získala ekonomicko-obchodní praxi. Druhou pracovní dekádu jsem absolvovala v bankovnictví v oblasti firemního podnikání a podnikatelských záměrů, takže šlo o docela logické využití mých zájmů a zkušeností – proto jsem se přihlásila do výběrového řízení.

Jaké byly začátky?

Velmi pracovní, ale zároveň velmi tvůrčí. Projekt centra byl schválen za starosty Jiřího Čeřovského a ve své době byl jediným podpořeným projektem z oblasti kulturně obchodní. Proto byl předmětem zvýšeného sledování. V době mého nástupu zde byla stará budova, nová se začala stavět a bylo třeba vymyslet využití a plán činnosti tak, abychom splnili podmínky dané v dotaci Evropské unie. Zároveň město opravilo výstavní pavilon, letní scénu a celý areál, tak bylo nutno projekt rozšířit o aktivity celého Eurocentra. Mým dalším cílem vedle projektu EU bylo vytvořit vysoce profesionální kulturní zařízení v centru města. Následně došlo k převzetí jabloneckých kin od města s nutností technologické i personální změny s cílem udržet krok s překotným rozvojem techniky. A to byl vlastně třetí projekt a podnikatelský záměr.

Co bylo nejtěžší?

Splnit velmi tvrdé podmínky EU po celou dobu sledování, ale obzvláště v době ekonomické recese. Znamenalo to hodně osobních a obchodních jednání a vymýšlení nových aktivit. Druhým nejtěžším úkolem bylo změnit myšlení pracovníků jak v Eurocentru, tak v kinech – naučit je zcela jinému způsobu jednání a odpovědnosti. Chtěla jsem, aby naši klienti byli na prvním místě a naši lidé se naučili ekonomicky myslet a profesionálně jednat. A myslím, že se nám to povedlo, a mám z toho obrovskou radost. Je zde tým vysoce profesionálních lidí, kteří zajistí akci od začátku do konce, záleží jim, jak dopadne z pohledu pořadatele, návštěvníků a zda je i ekonomicky výhodná.

Jaká tedy byla vaše hlavní činnost?

Většina lidí si myslí, že činnost jednatele Eurocentra je zajištění kulturních akcí, ale to je omyl. Na pořádání akcí je zde tým lidí. Jednatel se věnuje řízení celé společnosti a zaměstnanců, obchodním a ekonomickým záležitostem, získávání peněz mimo rozpočet, navrhováním nových aktivit společnosti a všem ostatním otázkám, které život společnosti přináší.

A z čeho máte největší radost?

Mám radost z několika věcí. První je radost budovatelská, že se naplnily podnikatelské záměry, které jsem vedení města předkládala, a že se splnily cíle projektu EU v plném rozsahu. Myslím si, že jsem přispěla ke zklidnění napětí, vzájemné součinnosti a spolupráci mezi různými kulturními subjekty, což je vidět na kulturním životě ve městě. Nemáme problém si vzájemně vypomoci. Těší mě, že město podporuje kulturu a že koncerty na letní scéně a v Tyršově parku patří k velmi úspěšným akcím. Další radost mám z vybudování profesionálního kulturního centra s kvalitním personálem. A neméně mě těší, že se společnosti pod mým vedením kromě dotací od města podařilo získat prostředky od EU a sponzorů v částce téměř 13 milionů korun. A možná pomyslnou tečkou je přispění k dnes úspěšné prodejní výstavě skla a bižuterie Křehká krása. Ale největší radost pro mě je zájem diváků a návštěvníků o akce Eurocentra – to je pro mě největší poděkování a smysl práce.

Rozhodla jste se práci v Eurocentru ukončit, proč?

Myslím, že po 15 letech nastal čas vykročit jiným směrem. Nyní si rozmyslím, co dál. Užiju si volna, budu chodit na běžky, věnovat se vnoučatům a zahradě. Baví mě zahradní architektura a myslím si, že jsme v Holandsku. Takže sázím a čekám, co zmrzne (smích). Ráda jezdím do Jizerských hor, které miluji, mám ráda turistiku, cykloturistiku. Budu si užívat volných dnů a přemýšlet, co dál.

Jiří Endler