Jan Polák - Jsem přátelský člověk a optimista

Rodák z Jablonce, navštěvoval ZŠ Arbesova a sportovní školu Dr. Randy. Absolvent Gymnázia U Balvanu. Cestovatel, zakladatel společnosti ATEP, s. r. o., organizující studijní pobyty a programy s možností žít a pracovat v USA a Kanadě. Otec dvou dětí. Zastupitelem města Jablonec nad Nisou je od roku 2018. Kandidoval za Pirátskou stranu.

Proč jste vstoupil do komunální politiky?

Jablonec je můj domov. Čím více míst jsem poznal, tím více jsem si uvědomoval, jak to tady mám rád. Politiku vnímám jako dialog mezi lidmi o tom, jak spravovat místo, kde společně žijí. Jablonec má jedinečný potenciál být ještě lepším místem k životu. Pocit, že tuto příležitost různé politické garnitury vedoucí naše město promarňují, vygradoval k rozhodnutí, že se pokusím s tím něco udělat osobně. Pirátská strana mi byla sympatická svou otevřeností a přístupem k občanské společnosti. A protože rád spojuji lidi dohromady, baví mě motivovat je ke spolupráci a hledat společné cíle, nabídl jsem na podzim 2017 Pirátům pomoc se zorganizováním místního sdružení.

Čemu se v komunální politice věnujete?

Zajímá mě především, jak město funguje jako celek, jak jsou nastaveny jeho jednotlivé oblasti a jeho specifika. Taková celková „karma města“. Podle mého zde chybí komunikace společných cílů, na kterých by se dalo domluvit a spolupracovat napříč politickým spektrem, a dlouhodobě. Jako radní, kterým jsem byl rok, jsem se snažil o to, abychom měli společný tah na branku. Po rozpadu koalice jsem jako opoziční zastupitel zůstal členem osadního výboru Mšeno, kde mám možnost naslouchat názorům širšího spektra lidí z okolí mého bydliště a pokud je třeba, podpořit tyto přímo i na jednání zastupitelstva. Zároveň jsem členem sportovní komise. Jak v osadním výboru, tak ve sportovní komisi jsou lidé, kteří se chtějí domluvit, vzájemně si naslouchají, a i když mají občas různé zájmy a názory, dokážou věcně diskutovat a dojít ke společnému závěru. Práce v komisi byla doposud především o problematice sportovních klubů, nicméně díky iniciativě některých a vzájemné chuti k dialogu všech členů se začínáme zabývat i tématy týkající se sportování veřejnosti. Osobně například navrhuji, aby jednou z podmínek udělení dotace z rozpočtu města klubům na údržbu sportovní infrastruktury, bylo uspořádání dvou akcí ročně pro veřejnost. Mám radost z toho, že reakce na můj návrh byla vstřícná. Pokud toto pravidlo začne platit, získá jablonecká veřejnost možnost účastnit se 20 profesionálně zorganizovaných sportovních akcí ročně navíc.

Jste světoběžník, kde se vzala láska k poznávání světa?

Vyrůstal jsem za komunistů, hodně jsem sportoval, trénoval a závodil a duševní vyžití mně poskytovaly knihy. Rád jsem četl, i s baterkou pod peřinou, různé dobrodružné příběhy. Jiné kraje mě lákaly, od dětství jsem cítil touhu cestovat. Děda, který pracoval v obchodním oddělení v Jablonexu, žil nějaký čas s rodinou v Mexiku. Vyprávění, fotky a filmy z jejich pobytu si stále živě pamatuji. V roce 1968 ale vystoupil z KSČ, a i když ho spolupracovníci podrželi a mohl ve výjezdech do zahraničí pokračovat, zbytek rodiny se pak už nemohl podívat ani do Polska. O to víc ve mně sílila touha cestovat. Díky společenským změnám jsem se mohl během studia na vysoké škole účastnit programu Work and Travel USA a poprvé jsem se podíval do Ameriky. To byl zážitek, který mě silně ovlivnil do dalšího života.

Plnil jste si tedy pak své cestovatelské touhy?

Ano. Kromě cestování po Evropě jsem prožil dohromady několik let ve Spojených státech a pár měsíců na Novém Zélandu. Zalyžoval si v Kanadě, navštívil Jižní Ameriku, Indii, jihovýchodní Asii… Na výpravu do hor v Nepálu s sebou kamarád vzal skleněné korálky a pohlednice z Jablonce, které jsme rozdávali místním dětem. Za ten nápad jsem mu dodnes vděčný, byl to zážitek vidět tu radost a zanechat jabloneckou stopu tak daleko ve světě. Poznávat jiné kraje a mentalitu lidí mě baví, naučil jsem se vnímat mnohé věci z různých pohledů. A protože jsem chtěl podobné zážitky zprostředkovat i kamarádům, zorganizoval jsem pro ně léto v Americe. Situace se nakonec vyvinula dál a místo dokončení vlastního studia jsem otevřel firmu, která zajišťuje středoškolákům a vysokoškolákům možnost studovat, případně o prázdninách pracovat v USA a Kanadě. Myslím si, že bychom měli podporovat mladé lidi, aby po studiích, nebo během nich, na nějaký čas vyjeli na zkušenou do zahraničí, poznat jinou mentalitu, jiné prostředí a po čase své zkušenosti zúročit třeba ve svém městě. Mimochodem i mnoho z nás, kdo v Jablonci pod značkou Pirátů spolupracujeme na komunální politice, prošlo zahraničními pobyty a stážemi. Získali jsme nové pohledy na svět, a to, co se nám líbilo nejvíc, se snažíme přinést domů, do Jablonce.

Poznal jste jiné kraje, co vám v Jablonci chybí?

Odkládáním důležitých rozhodnutí se prohlubují stavy, které nejsou žádoucí. Ať už je to závislost na externích dodavatelích MHD, odklad výstavby moderního terminálu veřejné dopravy, roky chátrající městský majetek, stárnoucí parky, nebo třeba Srnčí důl či okolí přehrady, kde by koncepční přístup umožnil lepší využití. Měli bychom ještě více využívat dotační tituly, které nabízejí stovky milionů nad rámec městského rozpočtu. V politickém vedení Jablonce bych rád viděl lidi, kteří mají chuť, schopnosti a odvahu dělat rozhodnutí, jež by město obohatila a rozvíjela.

Jaký je Jan Polák?

Jsem přátelský člověk a optimista. Baví mě spolupráce v týmu. Nejlépe s lidmi, od kterých se můžu naučit nebo dozvědět něco nového. Věci říkám tak, jak si je myslím, a někdy není lehké mě přesvědčit, názor si dělám na základě vlastního úsudku. Rád poznávám nové a neznámé. Posledních pár let docházím k poznání, že jedna z nejdůležitějších věcí pro mě je vychovat šťastné děti, které budou mít hezký život.

Jiří Endler