Jablonecké elektrické dráhy po druhé světové válce přešly nejdříve do národní správy a v roce 1949 se staly součástí nově ustanoveného Dopravního komunálního podniku měst Liberce a Jablonce nad Nisou se sídlem v Liberci.
Nedostatek pohonných hmot a pryže pro pneumatiky autobusů řešila vláda podporou elektrifikace pohraničí, a tak vznikl záměr tramvajového propojení Jablonce s Libercem. Při stavbě první části trati k Brandlu byla proražena úplně nová ulice – třída Budovatelů, provoz na ní byl zahájen v dubnu 1952 zatím jen kyvadlově při střídání směn v továrnách v okolí Brandlu. V listopadu 1953 mohl již být zahájen pravidelný provoz do Proseče a 15. 2. 1954 byla zahájena tramvajová doprava z Jablonce do Vratislavic ke kostelu, kde se přestupovalo na autobus do Liberce. Slavnostní zahájení provozu na celé trati se odehrálo 26. 12. 1954 v Liberci ve Fügnerově ulici a od 1. 1. 1955 se datuje pravidelný provoz. V samotném Jablonci nad Nisou tramvaje projížděly od ulice Budovatelů přes Anenské náměstí na výhybnu v Pražské ulici, kde byl přestup na spoje do Rychnova a Janova. Do Liberce se pak jelo přes Sadovou a Poštovní ulici. Na trať bylo vypravováno šest tramvajových vlaků, motorových vozů s vleky, polovina z jablonecké provozovny společného podniku. Ještě před zahájením tramvajové dopravy na celé „jedenáctce“ dorazilo v roce 1953 z vagónky v České Lípě devět nových motorových vozů typu 6MT, které byly určeny především pro provoz na meziměstské trati, v provozu byly ale i na trati Rychnov – Janov a tyto tramvaje nakonec ovládly jablonecké koleje až do likvidace celého systému.
