Zuzana Vávrová - Capoeira není boj, je to hra

Zuzana Vávrová se narodila v roce 1982 v Jablonci, absolvovala sportovní ZŠ Pasířská a Gymnázium U Balvanu. Poté odjela na zkušenou do Anglie, odkud se vrátila po pěti letech. Pracuje v Preciose, aktivně se věnuje brazilskému bojovému umění capoeira a v srpnu letošního roku obsadila na otevřeném mistrovství světa v Brazílii, kolébce tohoto sportu, třetí místo.

Měla jste vždy kladný vztah ke sportu?

Ano, sportuji od malička. Rodiče byli velmi sportovně založení, tatínek Jaroslav ve své době chytal v jabloneckém fotbalovém klubu TJ Liaz. Mě jako malou hned postavili na lyže, chodila jsem na sportovní základní školu a vyzkoušela mnoho sportů, včetně tatínkova milovaného fotbalu, ale i maminky oblíbenou sportovní gymnastiku a atletiku. Každý sport mě ale po nějakém čase přestal bavit. Capoeira je první sport, u něhož jsem vydržela, který mě stále velmi baví, a věřím, že ještě dlouho bude.

Co je capoeira?

Je to brazilské bojové umění, takový komplexní kulturní fenomén. Pohybem do jisté míry připomíná tanec s akrobatickými prvky a vše je doprovázené živou, původní hudbou.

Kde jste se s tímto sportem potkala poprvé?

Bylo to ve čtrnácti letech v Londýně na ulici. V té době ale nikde v Čechách žádný oddíl nebyl. Až později, když jsem nastoupila na gymnázium, jsem viděla plakát a zjistila, že v Liberci je oddíl capoeiry. Jenže termíny tréninků mi nekorespondovaly se školou. Byla jsem tehdy velmi zklamaná. Poté jsem odešla do Anglie, a když jsem se vrátila, dozvěděla jsem se od své učitelky jógy o jabloneckém klubu Vem Camará Capoeira. To bylo v lednu roku 2011, klub jsem vyhledala a začala trénovat.

Čím vás capoeira oslovila?

Je jiná než všechny ostatní sporty a bojová umění, která jsem kdy zkusila nebo viděla. Fascinuje mě ladnost pohybů a živá hudba, kterou je cvičení doprovázeno. Neuvěřitelně silná energie jde z lidí, kteří zpívají, tleskají a cvičí. I napohled je capoeira velmi atraktivní. Sice je to bojové umění, ale není to boj, je to hra. Capoeira je založená na souhře pohybu lidí a na improvizaci, nic není dopředu domluveno. Vše je otázka tréninku, kde se jednotlivé techniky učíme a je pak na nás, jak je při samotné hře použijeme.

Jak se tento sport hodnotí?

Boduje se, na většině závodů je trojice rozhodčích, kteří mají vysoké pásky. Ti hodnotí technické provedení kopů, protažené nohy, jak člověk uhýbá, jak reaguje na pohyb druhého apod. Důležité je, aby hra plynula, abychom ji nebrzdili. Plusem jsou správně načasované akrobatické prvky nebo když shodíte partnera na zem, ale čistě. Za agresivitu jdou body dolů a může dojít i k diskvalifikaci. Důležité je neublížit, nezranit ani sebe, ani druhého.

Byla jste třetí na MS v Brazílii, kolik tam bylo účastníků?

Celkově se šampionátu účastnilo 220 závodníků, závodilo se v dětských, začátečnických, pokročilých a mistrovských kategoriích. Já prošla eliminací dvěma koly. Vždy šlo o hru, jedna byla Benguela – pomalejší plynulá hra, a druhá Sao Bento, ta je dynamičtější, rychlejší a více nebezpečná. Odtud jsem postoupila do semifinále, které bylo osmičlenné a hrály se v něm opět dvě hry. Poté bylo určeno pořadí a já byla mezi ženami ve své kategorii třetí.

Čekala jste úspěch?

Vůbec ne, jela jsem MS zkusit, závody si užít a hlavně přežít. V Brazílii je capoeira jiná než u nás, je dynamičtější, kontaktnější. Neměla jsem žádné ambice, a to mi, myslím, pomohlo. Celou dobu jsem byla velmi klidná, a asi proto se mi podařil takový úspěch. Ekonomicky nebylo snadné se do Brazílie dostat, ale díky sponzorům, zejména statutárnímu městu Jablonec nad Nisou a Nadaci Preciosa se mi to podařilo.

Kde trénujete a jaké podmínky má capoeira v Brazílii?

U nás se capoeira trénuje převážně v tělocvičnách, ve sportovních halách a v Jablonci pak v tanečním studiu Dany Malé. Máme hladký povrch, příjemné prostředí a zázemí. To je třeba velký rozdíl oproti Brazílii. Tam trénují většinou venku prakticky kdekoli, málokde mají pěknou tělocvičnu. Často trénují na ošklivých hřištích, na betonu, ve špinavých přístřešcích... I šampionát se konal ve velké hale, kde byly kluzké dlaždičky. Je důležité to zažít, člověk si pak nestěžuje na málo místa v tělocvičně, vedro nebo nepříjemný povrch na cvičení.

Co vám tento sport dává?

Díky capoeiře jsem fyzicky fit. Rozvíjím flexibilitu, sílu, dynamiku i rychlost. Dává mi i energii. Asociace Vem Camará Capoeira a lidi v ní jsou jako moje druhá rodina, takže i přátelství a radost.

Jiří Endler