Kolikrát jste prošli ulicí od úřadu práce ke spolkovému domu třeba na kávu do oblíbené Floriánky. V zamyšlení často ani nevnímáte její název. Ulice a jejich jména jsou součástí denního života, nad kterými se nezamýšlíme. Ale co udělat jednou výjimku – víte, kdo byla Emílie Floriánová, jež dala jméno právě této ulici?
Neohrožená česká vlastenka
„Již za starého Rakouska působila v Jablonci nad Nisou paní Emílie Floriánová, majitelka knihkupectví. Její zásluhou tam byl založen ženský odbor Sokola. Ona to byla, která zásobovala české hraničáře českými novinami a hodnotnou českou literaturou. V roce 1938 jí závod uzavřeli, obchodní místnosti v budově obchodní akademie musela do čtyřiadvaceti hodin vyklidit. Němci ji téměř všechno zboží zničili. Nezoufala. Vzdor zákazu a vzdor své nevyléčitelné chorobě se opět ujala prodeje českých novin ve svém soukromém bytě. Příkladná byla její neochvějná víra ve vítězství české věci. Zlaté srdce sestry Floriánové dotlouklo bohužel dřív, než nad naší vlastí zasvitlo slunko svobody. Spí svůj věčný sen v rodném Kolíně, ale tady v pohraničí na ni nezapomínáme,“ píše se v dobovém deníku Národní fronty v českém pohraničí Stráž severu v sobotu 4. srpna 1945.
Babička z vyprávění
Paní Emílie Ježková, rozená Křivánková, měla papírnický obchod v ulici Chvojkově v přízemí obchodní akademie. Jako vdova se dvěma dětmi, Oldřichem a Boženou, se provdala za knihkupce Josefa Floriána a měla s ním dceru Libuši. Ta se provdala za rodáka z Vysokého nad Jizerou Karla Kramáře, který v Jablonci studoval obchodní akademii, a měla s ním dvě děti. Jedním z nich je Jana Kramářová Drozenová, se kterou jsem se sešla ve vyhlášené vysocké cukrárně.
„Na babičku se nepamatuji, protože zemřela dřív, než jsem se narodila. A vždycky se více u nás doma mluvilo o dědovi Josefovi, kterého jsem jako malá holka ještě poznala,“ říká paní Jana a vzpomíná, jak jí maminka vyprávěla, že papírnictví a knihkupectví bylo v přízemním krámku v ulici Chvojkově a za ním rodina Floriánova bydlela v malém sklepním bytě. Pak se odstěhovala k přehradě. „Prý se tam říkalo na Pijavě, maminka mi vyprávěla, že to bylo kousek od bývalého Jablonexu. Tehdy před 2. světovou válkou tam byly samé nové domky a bydleli tam Němci s Čechy pohromadě v naprosté shodě. Až do války. Pak se všechno změnilo,“ prohlíží dobové fotografie vnučka Emílie Floriánové.
S obsazením pohraničí a tedy i Jablonce začala perzekuce českého obyvatelstva a Emílii Floriánové obchod zavřeli s příkazem, aby se okamžitě vystěhovala. Nedala se, tvrdohlavě půjčovala a prodávala knihy ve svém bytě. Když se její muž Josef odstěhoval z nebezpečných Sudet do českého Turnova a otevřel tam české knihkupectví, odmítla ho následovat a zůstala v Jablonci. Konec jejího života však není úplně jasný, paní Jana si nepamatuje, že by o tom maminka někdy mluvila. „Babička byla pak hodně nemocná, říkalo se, že odešla za dcerou Boženou z prvního manželství do Kolína. Jisté je, že právě tam je pochovaná,“ dodává Jana Kramářová Drozenová.
Emíliina rodina
Kromě dcery Boženy měla Emílie Floriánová z prvního manželství ještě syna Oldřicha. „S dědou Floriánem byla vdaná podruhé a měla s ním mou maminku Libuši,“ vypráví paní Jana. Advokát Oldřich Ježek si vzal Němku a měli spolu dvě dcery, Marii a Hanu. Po válce se jeho německá žena nechala i s dcerami odsunout, on si však děvčata od vlaku odvedl. Podruhé se oženil s Češkou, ta však děti neměla ráda. Starší Marie jako mladá zemřela na rakovinu, Hana odešla za matkou do Rakouska. Božena Ježková se vdala do Kolína a tam celý život učila. S manželem adoptovala dceru, která nyní žije v Norimberku.
Josef Florián, národní socialista, stál po 2. světové válce krátce v čele Jablonce. V červnu 1945 byla v Jablonci ustavena – jako všude na územích s většinovým „národnostně nespolehlivým“ obyvatelstvem – tzv. Místní správní komise a on byl jejím předsedou. Rodák z Tábora, který se usadil v Jablonci a působil zde jako knihkupec, druhou světovou válku strávil v Turnově. Po návratu do Jablonce v roce 1945 pak mohl naplno využít své předválečné zkušenosti z jablonecké komunální politiky. V roce 1946 ho na jablonecké radnici nahradil komunista Robert Koumar. O rok později Josef Florián zemřel a měl slavný pohřeb v Turnově, kde je také uložen.
