Obklopena svou rodinou, zemřela v polovině ledna Ingrid Schlevogtová, dcera jabloneckého sklářského podnikatele Henryho G. Schlevogta a Charlotty, rozené Hoffmannové. Byla „skrytou tváří“ značky světoznámé kolekce jabloneckého dekorativního skla, díky které se dostala do širokého povědomí i zelená sklovina JADE, tak typická právě pro Jablonecko.
V roce 2012, pod názvem „INGRID – víc než jen značka“, připravil o této kolekci v Muzeu skla a bižuterie velkorysou výstavu a výpravný katalog Petr Nový.
Ingrid se narodila v liberecké porodnici a její matka zemřela několik dní po porodu. Pokřtěna byla v jabloneckém kostele sv. Anny 26. srpna 1930 děkanem Karlem Vogelem. V Jablonci bydlela nejdříve v rodinném domě ve Hřbitovní ul. 27–29, později v Liberecké ul. 20. V prvních letech ji vychovávala babička „Millie“ Schlevogtová, která v ní vypěstovala lásku k lidem a vzbudila smysl pro humor. Tato babička Emilie je jedinou příslušnicí rodiny Schlevogtů, která odpočívá na jabloneckém hřbitově, v mimořádně výtvarně pojaté hrobce od sochaře Maria Petrucciho (mj. autora nejslavnější skleněné plastiky Racek na vlně).
Ingrid navštěvovala obecnou dívčí školu u pošty (Kronenschule) a poté měsťanskou dívčí školu v dnešní ulici 5. května. Jablonec opustila 25. února 1945. Po krátkém pobytu v Bavorsku v roce 1949, kde i maturovala, přesídlila do Francie. Na Sorbonně vystudovala němčinu a angličtinu. Ještě při škole pomáhala v otcově sklářské firmě v Paříži, po studiích pak jako tlumočnice ve farmaceutické firmě či pro UNESCO aj. Po svatbě v Německu působila jako asistentka svého manžela, gynekologa dr. Freda Maleiky v Ludwigsburgu. Narodila se jí dcera Karin, nyní žijící na jihu Francie. V letech 1971–1983 byla výhradní zástupkyní několika německých, švédských a italských sklářských firem pro Francii. Od roku 1984 se věnovala sociální a kulturní práci pro německojazyčnou katolickou farnost v Paříži. S rodným krajem zůstala v občasném kontaktu díky otcovým předválečným přátelům a obchodním partnerům. V roce 2009 společně se svým bratrem obdržela od jabloneckého zastupitelstva stříbrnou pamětní medaili Josefa Pfeiffera. Naposledy navštívila Jablonec v květnu 2012 u příležitosti konání vernisáže výše zmíněné výstavy. Zde také došlo k dosud největšímu rodinnému srazu Schlevogtových.
Paní Ingrid byla člověkem s dobrým srdcem, až do poslední chvíle vzorem trpělivosti, statečnosti a také noblesního smyslu pro humor. To vycházelo jak z její přirozeně dobré povahy, tak z pevného zakotvení ve víře, díky které překonala mnohé životní trable. Svým smyslem pro smíření přispěla i k návratu svého bratra prof. Pierre Ch. Schlevogta do rodného města. Pohřbena byla v obci Uzos na jihu Francie, téměř dva tisíce kilometrů od rodiště.
