Karl Richard Fischer, dr. h. c. (1871–1934)
Původní profesí učitel a nositel řady funkcí v pedagogických institucích působil v letech 1923–1932 i jako jablonecký městský kronikář. V letech 1904–1911 stál u zrodu jabloneckého městského vlastivědného muzea. Jako vynikající znalec sklářství, památkář a korespondující člen c. k. ústřední komise pro ochranu uměleckých a historických památek byl roku 1908 jmenován konzervátorem pro politický okres Jablonec nad Nisou.
Veřejná a politická činnost
V roce 1914 byla jeho kompetence rozšířena i na teritoria sousední. V této funkci se mu podařilo zachránit mnoho důležitých historických dokumentů a uměleckých památek. Velmi významná je Fischerova činnost v oblasti vlastivědného bádání. V roce 1931 ocenila německá pražská univerzita Fischerovy práce, především jeho publikace k dějinám sklářství, udělením čestného doktorátu filozofie.
Od konce 19. století zastával K. R. Fischer stále větší množství stále významnějších funkcí jak v institucích města, tak v nejrůznějších spolkových institucích. Tento trend ještě zesílil po roce 1910, kdy se stal členem městského zastupitelstva. Byl též předsedou dozorčí rady jabloneckého divadla.
Starosta od roku 1918
Na politickém a kulturním dění na Jablonecku se aktivně podílel i po roce 1918, kdy byl zvolen starostou města. Pokud jde o úřad starosty, Fischer byl zvolen starostou celkem pětkrát (1918, znovu 1919, 1923, 1927 a naposledy 1931). První volba 10. září 1918 probíhala ve zjitřených podmínkách podzimu posledního válečného roku. Fronty se hroutily, trůny se kácely, zásobování kolabovalo. Čtyřiasedmdesátiletý starosta Adolf Heinrich Posselt již nemohl a nebyl schopen zvládat problémy města v celé jejich šíři. Nejpozději od 26. dubna 1918 městskou správu řídil městský radní Franz Lucke. Ten ale s poukazem na svůj věk a nepevné zdraví v září 1918 odmítl o své kandidatuře na místo starosty uvažovat. Poté byl jednomyslně zvolen starostou Fischer.
Jablonec v rozkvětu
Bráno s časovým odstupem, byla doba Fischerova starostování vrcholným obdobím fungování jablonecké samosprávy. Přitom nešlo o období vůbec jednoduché. Fischer nastupoval po všeobecně oblíbeném starostovi Posseltovi, jenž město řídil nepřetržitě třicet sedm let a skoro vše v něm bylo jeho dílem. Fischer se navíc stal starostou v posledním hladovém roce první světové války. Musel se proto postupně vyrovnat jak se zánikem Rakouska – Uherska, tak se vznikem Deutschböhmen, trvalými hospodářskými a sociálními potížemi regionu, i s následným začleněním Jablonecka do ČSR. Po zkonsolidování situace ve dvacátých letech přišla hospodářská krize počátku let třicátých. I té dokázal Fischer čelit se ctí – především podporou realizace výstavby několika monumentálních veřejných budov v samém centru města (tzv. Nová radnice, římskokatolický kostel Nejsvětějšího srdce Páně, výstavba nového Horního náměstí).
Ústup do pozadí
Po zásahu státní moci proti německým politickým stranám DNSAP a DNP na přelomu let 1933/1934 ale Fischer o své funkce v samosprávě přišel a musel se stáhnout z veřejného života. Zemřel 6. prosince 1934. Byl pochován na jabloneckém hřbitově v urnovém háji. Několik dnů před Fischerovým skonem, dne 29. listopadu 1934, jej město Jablonec n. N. jmenovalo čestným občanem města. Později bylo podle něj dokonce pojmenováno dnešní jablonecké Horní náměstí na Dr. K. R. Fischer- -Platz.
Nezapomenutelná osobnost
K. R. Fischer byl nesporně výraznou historickou osobností, leckdy dokonce dějotvornou. Bez znalosti jeho osudů nelze komplexně poznat dějiny jabloneckého regionu. Navíc jde o člověka, jenž svým dílem nesmazatelně ovlivnil tvář Jablonecka. Podobně jako stavby, které inicioval, jej přežily i jeho vlastivědné práce. I ty jsou dodnes živé, ostatní odvál čas. Fischer může ale sloužit i jako ne úplně typický příkladem intelektuála, který se úspěšně prosadil v politice, a to nikoliv v té zcela nejnižší. Nezapříčinil přitom svoji politickou porážku, jeho pád vyvolaly vnější okolnosti. V neposlední řadě je život šestého jabloneckého starosty zajímavý a důležitý i morálním poselstvím, které s sebou nese. Fischerův čestný doktorát německé univerzity je totiž důkazem, že i drobná mravenčí práce ve prospěch celku, tedy činnost, která je dlouhodobě bez vnějšího efektu, může nakonec (někdy) dojít výrazného veřejného uznání.
Jan Kašpar
