Hannelore Singer - Mým životním mottem je optimismus
Autor: archiv MMJN
Paní Hannelore Singer je pravnučkou prvního jabloneckého starosty Josefa Pfeiffera. V Jablonci vychodila základní školu a navštěvovala gymnázium, ale po válce byla spolu s rodiči odsunuta. Od té doby žije v Neugbalonz, kde odmaturovala a vyučila se švadlenou. V říjnu slaví 90. narozeniny a toto jubileum chce oslavit právě v rodném Jablonci nad Nisou, kam se vždy ráda vrací.
Jak vzpomínáte na své mládí v rodném Jablonci?
Dětství a mé mládí bylo nádherné, a to především i díky tomu, že jsem vyrůstala v bezpečí milující rodiny.
Po válce jste své rodné město musela opustit. Jaké to pro vás bylo a jak na ta léta vzpomínáte?
Odsun byla otřesná a velmi dramatická zkušenost. Neměli jsme čas ani si zabalit věci. Když se ohlédnu, musím říct, že jsem během nucených prací nakonec měla hodně štěstí, neboť jsem se dostala na statek k velmi milé rodině.
Bylo těžké žít v novém prostředí?
Začátky v nové vlasti byly hodně těžké. Především proto, že rodina byla rozdělena a odsunutí Němci prostě nebyli vítáni. Ale i tentokrát jsem měla štěstí na velmi milé sousedy, mezi nimiž jsem poznala i svého budoucího manžela.
Jaká místa jste v dětství měla ráda, kam jste nejraději chodila a kam se při své návštěvě v Jablonci ráda vracíte?
Nejraději samozřejmě vzpomínám na svůj domov a naši zahradu. V paměti mi také velmi utkvěly cesty do školy, především ty v zimě. Když se v současnosti vracím do Jablonce, vždy ráda navštívím rodný dům a dům mých prarodičů. K dalším oblíbeným místům v Jablonci patří hřbitov, Bašta, Petřín a také novoveské koupaliště.
Co říkáte současnému Jablonci, líbí se vám město a změny, které se zde v současné době dějí?
Poprvé jsem se vrátila do Jablonce v roce 1991. Při pohledu na zchátralé domy a ulice na mě tehdy padl velký smutek. Ale v posledních letech se to změnilo, mnohé secesní vily jsou již opravené, takže je opět radost se městem procházet.
Slavíte krásné životní jubileum. Jaký byl život, který jste prožila?
Navzdory všem ranám osudu, jako byl odsun, ztráta dvou dětí a manžela, považuji svůj život za šťastný.
Máte životní krédo, které vás provází?
Mým životním mottem je optimismus, víra v boží požehnání a opora v rodině a v přátelích. Věřím, že mě čeká ještě mnoho krásných okamžiků.
