Alena Schernstein Vítová - Práce, hudba a zpěv mě úžasně dobíjí
Berušky jste zakládaly před mnoha lety, kde se zrodil nápad založit si dívčí skupinu?
Rodiče nás od malička vedli k hudbě i ke sportu, oba hrají na kytaru, věnovali se atletice i lyžování. Skupina vznikla na hudebním táboře. Na pokoji jsme byly já (10 let), sestra Zuzana (8 let) a Helena Peukertová (7 let). Po týdnu jsme zahrály první píseň a do půl roku vznikla první autorská skladba Dobrá Voda. Začaly jsme jezdit po soutěžích a festivalech. Často jsme přivážely ocenění a další pozvánky na festivaly a jiné kulturní akce.
Jak vznikl název Berušky?
Na kytaře jsem měla nalepené dřevěné berušky. Tehdy nás opravdu nenapadlo, že vydržíme 20 let a že se nálepky do konce života nezbavíme. Poslední dva roky se snažíme vystupovat pod názvem Ladybirds. V cizině jsme vlastně jinak nevystupovaly.
Hrajete ve třech, jaké je aktuální složení skupiny Ladybirds?
Já hraju na kytaru, sestra Zuzana Šírová na housle a Anna Olejníková (v kapele od roku 2008) na basu a kopák. Všechny tři zpíváme a většinu písniček stavíme na trojhlasech.
Kde koncertujete?
Převážně na festivalech, městských slavnostech, soukromých akcích. Zkrátka, kdo si nás objedná, tomu zahrajeme. Jezdíme i po Evropě, v Berlíně máme dokonce vlastní fanklub. Aktuálně jsme všechny tři na mateřské a sestra čeká dalšího potomka, tak dálky teď trochu omezujeme. Na málo koncertů si ale nestěžujeme.
Jaké skladby hrajete dnes a jak se kapela za 20 let proměnila?
Vyrůstaly jsme na folkových písních, ale většinu repertoáru tvořila vlastní tvorba. Je pravdou, že si skladby nyní čím dál víc půjčujeme. Ke konkrétnímu žánru se nehlásíme z důvodu různorodosti našeho repertoáru. Čerpáme například od Bee Gees, Dixie Chicks, Whitney Houston, Christiny Aguilery nebo Michaela Jacksona.
Skládáte stále vlastní písně?
Měla jsem delší autorskou pauzu, byla jsem spokojená a neměla potřebu psát o svých emocích a pocitech. Poslední dva roky jsem se opět rozepsala. Posluchači možná znají píseň Matky na tahu a novinkou je píseň Z tisíce hvězd, která je také čerstvě k poslechnutí na youtube.
Slavíte letos 20 let, co chystáte?
Připravujeme velký výroční koncert v jabloneckém divadle v pátek 12. října od 19.30 hodin. Chceme ho odehrát v aktuální sestavě, bez dlouhého historického pohledu zpátky a jen s pár hosty. Pozvaly jsme si Petra Bendeho, se kterým připravujeme společné písně. Zahraje s námi výborný pianista Jakub Souček a přijede jeden z nejlepších cajonistů Michael Cába z Prahy. Připravujeme také pár písní se sborem Studia Kokos. Lístky se dají koupit v pokladně divadla. Naše větší koncerty k patnáctému a osmnáctému výročí jsme měly v Eurocentru a domácí publikum vytvořilo vždy moc příjemnou atmosféru. Tímto moc děkujeme a doufáme, že v divadle to nebude jinak.
Zmínila jste Studio Kokos, můžete nám ho nějak přiblížit?
Je to jablonecká organizace věnující se hudebnímu rozvoji mládeže a dospělých. Vznikají u nás kapely, organizujeme hudební víkendy, letní soustředění a pořádáme předkola hudebních soutěží. Vymyslela jsem si zaměstnání a spojila tak koníček a práci v jedno. Bez úžasného mladého týmu lidiček okolo mě by to ovšem nešlo. Kokos řídím, vyučuji zpěv, pomáhám kapelám s aranžemi. Tím, že se vše odehrává v místě, kde bydlím, mohu se zároveň věnovat rodině. Manžel je zvukař a muzikant, pro mou činnost má pochopení a podporuje mě. Velké díky patří i mým rodičům, chůvám a super lidičkám, které mám kolem sebe.
Máte i koníčky mimo hudbu?
Ráda rekreačně lezu, tančím, baví mě indianské táboření, v zimě sjezdovky. Vše se dá skloubit s rodinou. Je toho někdy dost, ale tohle vše mě úžasně dobíjí.
Jiří Endler
