20.12.2023 - Informace o výstavě Stop genocidě konané 20.12.2023 na ulici Kubálkova

Poskytnuté informace dle zák. 106/1999 Sb.

Otázka

Vážená radnice, 

dnes jsem byl šokován výstavou Stop genocidě, která probíhala na ulici Kubálkova mezi dvěma středními školami. Nešokoval mě však obsah, ale skutečnost, že tuto manipulativní, dezinformační a naprosto neetickou výstavu město povolilo. Samozřejmě jsem si všiml také cedule, ve které se město Jablonec nad Nisou distancuje od této tzv. pro life organizace, která je spojená mimo jiné i s klerofašistickým Hnutím pro život, které se naposledy mediálně představilo široké veřejnosti především tím, že radilo ženám ve válce používat jako prevenci znásilnění houkadla a pepřové spreje.

Má žádost směřuje tedy tímto směrem a níže uvádím přesnou formulaci: 

1. Žádám tímto o právní rešerši, o kterou se město opíralo, a ze které vyplynulo, že neexistuje možnost zabránit konání akce ve veřejném prostoru, která je neetická, nevkusná a nebezpečná.

2. Žádám o informace, jaké kroky ve snaze zabránit této akci radnice podnikla.

3. Zároveň žádám o informaci, zdali se město Jablonec nad Nisou obrátí (nebo již obrátilo) v této otázce na soud. 

Odpověď

Vážený pane,

Dne 20. 12. 2023 jsme obdrželi Vaši žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., které se týkají výstavy „Stop genocidě“ konané 20.12.2023 v ulici Kubálková, Jablonec nad Nisou. Na základě této žádosti poskytujeme následující shrnující informace:

Akce realizované občanským sdružením Stop Genocidě (OSSG) se uskutečňují v režimu práva shromažďovacího dle zák. č. 84/1990 Sb. Jako takové se obecnímu úřadu, v našem případě Magistrátu města Jablonec nad Nisou (MMJN) toliko oznamují, k jejich konání tedy není zapotřebí vydání jakéhokoliv souhlasu či povolení. Sám MMJN rovněž zcela jednoznačně považuje tyto akce OSSG za nanejvýš nevhodné, neboť tuto formu prezentace jako zcela nechutnou a odpudivou také zásadně odmítá. Kromě preventivního zákazu tohoto shromáždění však neexistuje jiný legální způsob, jak konání takové akce zabránit. Nicméně vyslovení předběžného zákazu takové akce je bohužel dle dosavadní judikatury jednáním protiprávním, neboť k němu neexistuje žádný zákonný důvod. Oznámení samo o sobě je zcela legitimní a předem nelze nikterak presumovat, jakým způsobem bude prezentace pojata a zda se oznamovatel teprve v budoucnu vůbec bude jakéhokoliv protiprávního jednání dopouštět. (Nález Ústavního soudu č. 164/15 (ÚS 164/15): „v současné době správní úřad nemá žádné zákonné možnosti omezit pouze určité parametry plánovaného výkonu shromažďovacího práva tak, aby nezasáhl do jeho samotné podstaty, nicméně aby zamezil jeho některým případným negativním důsledkům. V současnosti totiž orgány obce nejsou oprávněny stanovovat žádné podmínky pro konání shromáždění. Zákaz jednoho shromáždění totiž svolavatele nikterak nelimituje v možnosti oznámit konání nového shromáždění V této souvislosti je třeba připomenout konstantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), že opatření preventivního charakteru sloužící k potlačení svobody shromažďování, jakkoli šokující či neakceptovatelné mohou určité názory či slova připadat státním orgánům a jakkoli nelegitimní mohou vyřčené požadavky být, dělají demokracii „medvědí službu“ a často ji dokonce ohrožují. Jednou z hlavních charakteristik demokracie je totiž možnost řešit problémy prostřednictvím dialogu a bez uchylování se k násilí. Proto také ESLP uvedl, že upřednostňuje následné rozpuštění shromáždění před preventivním zákazem. Podobně Nejvyšší správní soud konstantně vychází z předpokladu, že k omezení shromažďovacího práva může dojít pouze výjimečně, za podmínek stanovených zákonem o právu shromažďovacím, a zejména v případě konfliktu s ústavním pořádkem chráněnými právy třetích osob je třeba takový konflikt vždy řešit za použití principu proporcionality, přičemž zákaz shromáždění představuje krajní způsob řešení.“)

Jiným způsobem, jak průběhu takového shromáždění zabránit, je možnost jej rozpustit následně po jeho zahájení. V minulosti, konkrétně 17. prosince 2010 tak (tehdy ještě) Městský úřad Jablonec nad Nisou skutečně učinil, což mělo za následek 5 ti letou soudní dohru nejprve u správního senátu Krajského soudu, poté u Nejvyššího správního soudu, až nakonec v obecné rovině i u soudu Ústavního. Výsledkem bylo sice uznání oprávněnosti našeho rozpuštění, ale pouze a jedině z toho důvodu, že byly těmto obrázkům neodvratitelně (neměly jinou možnost cesty) vystaveny malé děti – studenti 1. stupně víceletého gymnázia a mladší žáci ze zájmových kroužků, tehdy pořádaných v budově gymnázia Dr. Randy. Nechci zde zbytečně zatěžovat složitými právními rozbory celé kauzy, ale velmi zjednodušeně řečeno, „vlk se nažral a koza zůstala celá.“ Jedním dechem zároveň všechny soudy konstatovaly, že shromažďovací právo sice není absolutní, nicméně je jako jeden ze základních pilířů demokracie výsostné. Omezit jej lze pouze ze zákona výslovně uvedených důvodů nebo, jako v tomto případě ve prospěch ochrany práv malých dětí. „Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že shromažďovací právo není právem absolutním a v některých případech může být omezeno, přičemž v nyní posuzovaném případě považoval za podstatnou otázku, zda závažným důvodem pro zákaz shromáždění svolaného stěžovatelem může být jeho negativní vliv na zdraví dětí. Dospěl přitom k závěru, že oznámené shromáždění mělo do práv dětí zasáhnout, neboť by drastickou formou konfrontovalo děti ve věku od 6 do 15 let z blízké základní školy s otázkou umělého přerušení těhotenství tím, že by informace těmto dětem byly poskytovány způsobem nepřiměřeným jejich věku a schopnostem. Otázka potratů je ožehavá a jako taková má být podrobena celospolečenské diskuzi. Podobně není jistě na závadu ani to, pokud je shromáždění svoláno za účelem změny platné legislativy. Apel na změnu zákona bezesporu sám o sobě není protizákonný a není tedy důvodem pro rozpuštění shromáždění. Otázka potratů je sama o sobě kontroverzní, a proto do jisté míry i samotná diskuze nabízí použití nekonvenčních metod. Pozornost poutající forma shromáždění sama o sobě nemůže být důvodem k rozpuštění shromáždění. Během shromáždění je rovněž třeba dbát svobody slova, přičemž judikatura ESLP dovodila, že právo svobodně se vyjadřovat se vztahuje nejen na informace a myšlenky, které jsou příznivě přijímané či považované za neškodné či bezvýznamné, ale i na ty, které zraňují, šokují nebo znepokojují, neboť takové jsou požadavky pluralismu, tolerance a otevřenosti, bez nichž nemůže žádná demokratická společnost existovat.“

Také v důsledku veškerých rozhodnutí soudů různých instancí a v návaznosti na jejich výroky, se v současné době jedná ze strany zástupců OSSG o vysoce sofistikované jednání. Jsou velice důkladně s problematikou práva shromažďovacího seznámeni, velmi důsledně využívají veškerých svých práv. Pro své účely si vybírají výhradně veřejná prostranství, za která lze označit veřejně přístupné prostory, sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k nim. Své obrazové prezentace neumisťují v blízkosti základních škol, nýbrž výhradně škol středních, označují je varovnými cedulkami (viz obrázek), aby umožnili kolemjdoucím volbu jejich cesty atp. 

Svoboda projevu a výkon shromažďovacího práva v tomto pojetí je bohužel mezi stinnou stranou, odvrácenou tváří a jakousi daní za demokracii, kdy nelze (až na zákonem explicitně dané výjimky) nikomu upírat právo na svobodu jeho projevu. Ústavní soud v podstatě konstatoval, že jakkoliv je obsah panelů vystavovaných OSSG šokující a krutý, jedná se o shromáždění, které v obecné rovině musí společnost strpět. Vzhledem k riziku omezení svobody slova pod záminkou ochrany práv dětí nebo seniorů vydal soud zároveň ústavní nález, v němž odmítl omezení svobody slova, neboť osvětová činnost OSSG se týká především středoškolské a vysokoškolské mládeže. Zároveň doplnil, že v případě reálné hrozby konfrontace dětí s vyobrazením umělých potratů by měl pořadatel zamezit přístup dětem, jsou-li bez doprovodu rodičů. Tímto ústavním nálezem je omezena svévole některých obecních úřadu a jsou stanovena jasná pravidla pro výkon shromažďovacího práva (ÚS 164/15: Právo na svobodu projevu a z něj odvozené právo na informace Ústavní soud ve své judikatuře konstantně považuje za jeden z úhelných kamenů demokratického státu, neboť teprve svobodné informace a jejich výměna a svobodná diskuse činí z člověka občana demokratické země; naopak absence této svobody demokracii pojmově vylučuje. Pro demokracii, chápanou jako vládu lidu, lidem a pro lid, je životní nutností šíření informací, myšlenek a názorů, ať už pochvalných či kritických, proto, aby byla veřejnost zásobena všemi dostupnými fakty nezbytnými pro vyvolání kvalitní debaty ve věcech celospolečenského zájmu a následného utváření názoru jednotlivců či k dosažení konsenzu o řízení a obstarávání věcí celospolečenského zájmu. V neposlední řadě, svoboda projevu a právo na informace výrazně přispívají též k osobnímu růstu jedince jak v oblasti intelektuální, tak osobnostní, což je taktéž v zájmu otevřené demokratické společnosti. Ústavní zakotvení svobody projevu jakožto ústavního subjektivního práva jednotlivce pak umožňuje každému nositeli této svobody její ochranu v rovině ústavního soudnictví a klade limity jak pro zákonodárce při tvorbě právní úpravy, tak pro orgány aplikující právo při jeho interpretaci).

Pokud by Vás v této věci zajímaly další podrobnosti, můžete se obrátit přímo na JUDr. Petra Karlovského, vedoucího odboru správního Magistrátu města Jablonec nad Nisou na těchto kontaktech: e-mail: karlovsky@mestojablonec.cz, tel.: 483 357 710.

S pozdravem

Ing. Martina Vacková
vedoucí odboru kancelář tajemníka