Zuzana Slámová - Ráda si plním své sny
Máte úspěšnou firmu vyrábějící korálky, kde se u vás vzala láska ke korálkům?
Korálky byly část mého dětství, babička sedávala u navlékací mašinky a navlékala korálky jako domácí práci. Trávila jsem čas povídáním s babičkou a pomáhala připravovat nitě nebo svazovat korálky do buntů. Postupně jsem nacházela různé staré korálky na půdě a kolem její chalupy a dozvěděla se, že korálky jsou rodinná tradice.
Původně jste se ale věnovala jinému oboru?
Prázdniny jsem trávila v Lounech s dědou v zámečnické dílně, odtud můj zájem o techniku a řemeslo. Na ekonomce jsme tehdy programovali na legendárních počítačích IQ151, to byl pro mě nový a zajímavý svět, proto jsem po maturitě pokračovala ve studiu v Ústí n. L., kde otevřeli nově obor výpočetní technika a zpracování informací a dal se studovat dálkově.
Kdy jste se rozhodla podnikat v oboru výroby skleněných perliček?
Jak se říká, že v životě není o náhody nouze, v roce 1991 navštívil podnik ŽBS, kde jsem pracovala, Čechoameričan, který sháněl u starousedlíků předválečné korále. Věděla jsem, že babička má na půdě nějaké zásoby, slovo dalo slovo a celá rodina byla překvapena množstvím korálí, které babička léta schovávala.
Kde je babička vzala?
Babička s dědou měli od roku 1937 živnost. Děda korále mačkal a navíjel u kahanu, babička se starala se o chod jejich malé firmy. Byli to malý faktoři, v roce 1943 už zaměstnávali 20 domácích dělníků, z toho čtyři mačkáře a 16 navlékaček, na dílně tři dělnice na kompletaci a balení. V roce 1948 se stala babička státní správkyní vlastní firmy a podařilo se jí zachránit poslední produkci. My jsme po více jak čtyřiceti letech našli opravdový korálkový poklad a já jsem dostala nabídku vyrábět vinuté perle podle jejích původních vzorkovnic.
To bylo odvážné rozhodnutí.
Byla jsem mladá, nadšená a pravdou je, že pestrost, možnosti nových tvarů a kombinací barev vinutých perlí mě naprosto uchvátila.
Věděla jste jak na to?
Vůbec ne. Nebyla jsem z oboru, ale nadšení a chuť stačily. Zaměstnala jsem první vyučenou navíječku perlí, pronajala si prostory a začala. Zaměstnanců s rostoucím zájmem o vinuté perle přibývalo a firma se rozšiřovala. V roce 1995 jsem společně s kolegou založila Litinu, s. r. o., a rozšířili jsme podnikání o kovové bižuterní komponenty. Poptávka po broušených perlích byla v roce 1998 důvodem spojení našich firem GESCO a Bellis a vzniku prvního G&B, tehdy G&B bijoux, s. r. o. Dařilo se nám a z pronájmu jsme se v roce 2002 přesunuli už do vlastních prostor bývalého areálu Silka bižuterie.
Šlo všechno jako po drátkách?
Může se zdát, že ano, ale zdaleka tomu tak není. Náš obor je ovlivňován mnoha faktory, ať už je to móda, tak i situace v zemích, kam exportujeme, např. 11. září 2001 v USA, zemětřesení v Japonsku v roce 2011 nebo ekonomické krize. Samozřejmě zásadní vliv měla a má konkurence z Číny. S klesající výrobou jsme přemýšleli, co dál a jedním z kroků bylo otevření výroby turistům a záměr ukázat nejen současnou výrobu korálků a bižuterie, ale i její historii. Před čtyřmi lety jsme otevřeli muzeum, kde kromě historických i současných sklářských strojů ukazujeme návštěvníkům, kolik času a rukou je potřeba, aby se ze sklářské tyče vznikl mačkaný nebo broušený korálek. Muzeum doplňuje prodejna a korálkové dílny.
Co dalšího zde plánujete?
Nyní pracujeme na projektu galerijního prostoru, kde na ploše 600 m2 bude stálá expozice českého sklářství a bižuterie a zároveň bude sloužit jako kulturní a společenské centrum, ve kterém chceme prezentovat mladé umělce z regionu, pořádat přednášky, koncerty a veřejné diskuze.
Spoluzaložila jste Jablonec Jinak, proč?
Nápad vznikl při mnoha debatách s Eliškou Šídovou a z naší potřeby širší nabídky kulturních akcí ve městě. Tak jsme si řekly, že proto můžeme něco udělat a založily jsme Jablonec Jinak. Naší první akcí byla letošní úspěšná Jizerská 50 padesátkrát jinak.
Co vás žene vpřed?
Od dětství mám velkou fantazii a stále nové nápady, které se snažím uvést v život. Jsem otevřená možnostem, příležitostem a mám štěstí na lidi kolem sebe, rodinu, přátele, kolegy, bez jejichž podpory a pomoci by často zůstalo jen u nápadu. Ať už jde o podnikání, vybudování galerie nebo můj další koníček – psychologie a sny. Kamarádka mě přivedla ke studiu psychologie v rámci celoživotního vzdělávání, nejprve jsem to brala jako dobrodružství, poznání a pochopení sama sebe a života jako takového, ale kromě jiného jsem objevila výklad snů a jejich kouzlo.
Sama mám pestrý snový život a je skvělé se do svých snů znovu vrátit a prožít pocity, které jsou pro každého z nás zásadní a jedinečné. Sny jsou dveře do naší duše a já si svoje sny ráda plním.
Jiří Endler
