Petr Klápště - Dělám jen věci, které mi dávají smysl

Narodil se v roce 1980 v Litoměřicích. Jako žák chodil na ZŠ Rýnovice a ZŠ Liberecká, je absolventem Gymnázia U Balvanu a FA ČVUT v Praze, kde později dokončil také doktorát. Zabývá se udržitelnou architekturou, územním plánováním a především projekty s participací veřejnosti. Vedl první zapojení veřejnosti do přípravy developerského projektu od jeho samotného počátku a také do prvního regionálního projektu v ČR. Vyučuje územní plánování na FA ČVUT. Působí jako odborný lektor kurzů územního plánování pro úředníky. Je člen výboru pro územní plánování a rozvoj města, předseda Osadního výboru Rýnovice. Je ženatý, má dvě děti a bydlí v energeticky pasivním domě z přírodních a recyklovaných materiálů podle vlastního návrhu. Do ZM kandidoval jako bezpartajní za Společně pro Jablonec. Od listopadu 2018 do září 2019 byl radním pro územní a strategické plánování a participaci.

Proč jste se rozhodl vstoupit do komunální politiky?

Vadilo mi, že se v Jablonci územní plánování dělá způsobem, který neodpovídá úrovni poznání dnešní doby. Přelomový moment pro mě bylo zveřejnění konceptu územního plánu v roce 2011. Byla tam navržena zástavba prakticky všech luk v okolí města a západní obchvat ničící Srnčí důl. Spolu s řadou aktivních lidí v několika spolcích jsme pracovali na přípravě připomínek a námitek a podařilo se navrhovanou zástavbu alespoň částečně redukovat. Na základě toho jsem byl nominován do výboru pro územní plánování, získal první zkušenosti s chodem města a zjistil, kolik rozhodnutí udělají uvolnění politici sami, aniž to musí řešit zastupitelstvo.

To byl impulz k tomu, abych se zapojil do komunální politiky pořádně a pokusil se něco změnit. Nabídku kandidovat jsem měl ze tří stran. Nemám politické ambice stoupat výš ve velké straně, a tak jsem se rozhodl podle toho, kde jsem viděl a stále vidím lidi s obdobným pohledem na budoucnost města.

Čemu se v komunální politice věnujete?

První mojí oblastí zájmu je územní plánování a rozvoj města s ohledem na přírodu a obyvatele. Jako uvolněný radní jsem se pustil do revize plánů developerů na zástavbu vesměs necitlivou k místu, sousedům i přírodě i nákladům města na údržbu na okraji města – v Lukášově, Mšeně, na Dolině a hlavně na Proseči. Prosadil jsem zasakování dešťové vody do rozpracovaného projektu komunikací v Rýnovicích a inicioval studii, která by měla vytipovat, kde všude okolo města by se dala zlepšit retence vody v krajině – zastupitelstvo záměr schválilo už v říjnu minulého roku, bohužel nové vedení na tom neudělalo od té doby ani čárku, tak jsem se rozhodl připravit její zadání z opozice sám.

Druhou oblastí je zapojování veřejnosti. Ještě jako radní jsem připravil dotační projekt na nový strategický plán, na který jsme dostali dotaci 2,5 milionu korun. Strategická plán měl být postaven na sérii plánovacích setkání s občany, která měla mapovat, co je trápí v jejich čtvrti, co je dobré a nemělo by se měnit, co do budoucna potřebují atd. Takovým způsobem jsem již před volbami vedl přípravu strategického plánu Českého Krumlova a nyní dokončujeme strategický plán Dobřejovic, práce na něm nezastavil ani nouzový stav – měli jsme pracovní skupiny on-line.

Pomáhal jste zakládat osadní výbory (OV), to je srdeční záležitost?

Dá se to tak říci. Myslím si, že vlastenectví začíná okolo nás vztahem ke svojí čtvrti, městu, regionu. Zde máme možnost něco udělat, pomoci, konkrétní věci ovlivnit a změnit. Rýnovice jsou to moje nejbližší „doma“, a tak jsem byl u zrodu osadního výboru a nyní jsem jeho předsedou. Připomínkujeme materiály zastupitelstva a dáváme vlastní podněty, co zlepšit, a každý rok také spolu sázíme stromy. Chtěl jsem, aby lidé se zájmem o svoji čtvrť měli také šanci své okolí ovlivnit. Proto jsem půl roku ve funkci věnoval rozšíření počtu OV a pomáhal je místním zakládat. Dnes jsou po celém městě.

Proč jste si vybral architekturu?

Chodil jsem na výtvarku do tehdejší „Lidušky“, dnes ZUŠ. A ve škole mi šla matematika – hlavně geometrie – a fyzika. A v propojení toho všeho stojí architektura. Ale nakonec to dopadlo trochu jinak. Na univerzitě jsem rok strávil v atelieru, kde hostoval Henry Hanson, americký architekt, který v té době dělal u nás konzultanta Nadace VIA. Pro něj byla komunikace s občany od samého počátku, kdy se teprve tvoří zadání, denním chlebem. Pro nás tehdy krásným snem. Nadchlo mě to. Začal jsem už za studií participaci propagovat a pomáhat spolkům a obcím zapojovat občany. Na toto téma jsem dělal několik výzkumů a napsal i svoji dizertační práci a na fakultě posléze zůstal jako pedagog.

Proč vám to přišlo tak důležité?

Už při studiu jsem si uvědomil, že 50 % kvality projektu dělá zadání. Nová stavební produkce v Rakousku nebo Německu je mnohem kultivovanější i účelnější než u nás ne proto, že bychom měli horší architekty a inženýry. Problém je, že neumíme tak dobře tvořit zadání pro jejich práci. Neumíme říci, co uživatelé potřebují a pak mrháme energií i penězi. A nejdůležitější je to při plánování měst, kde je podle mého participace nezbytná. Do zadání musí promlouvat místní přímo v té čtvrti, nemůže to být jen na politikovi a úředníkovi a architektovi odjinud.

Jaké máte koníčky?

Dlouho jsem vedl skauty, pak vlčata. Později jsem vytvářel skautské stezky a organizoval kurzy a vůdcovské zkoušky. Díky manželce, která je krajinářská architektka, mě chytlo zahradničení. S rukama v hlíně mnohdy vyřídím delší pracovní hovory nebo si naopak odpočinu. Mezi další koníčky patří grafika, fotografování a toulání. A hudba – dřív aktivně, dneska v podobě gramofonu a vinylových desek.

Jaký je Petr Klápště?

Dělám jen věci, které mi dávají smysl. V pracovním i osobním životě.

Jiří Endler