Zemřel nezapomenutelný Siegfried Weiss
Po celou aktivní pracovní dráhu byl zaměstnán v podniku Bižuterie. Rád fotografoval zejména svůj rodný kraj, ale zavítal i do vzdálených hor. Vydal několik knih, byl čestným členem Jizersko-ještědského horského spolku, v roce 2013 obdržel cenu Pro meritis. V témže roce mu byla udělena Pocta hejtmana za celoživotní přínos v propagaci přírodních krás Libereckého kraje. V roce 2017 získal v soutěži Osobnost roku Libereckého kraje 3. místo v kategorii kultura (za knihu Moje důvěrné krajiny).
Kladný vztah ke všemu krásnému mu byl nejspíš dán do vínku. Ještě více mu však dali rodiče. S nimi chodil po výletech, otec jej vedl k lásce k přírodě a hudbě. Jeho všestranné nadání se projevilo ve hře na klavír, při malování obrazů, psaní textů včetně básní, ale především při fotografování krajiny. Své texty dovedl psát jak česky, tak německy.
Jeho smýšlení a životní filozofii do značné míry ovlivnila jeho nejoblíbenější kniha horolezce Rudolfa Kauschky, nazvaná Wandern und Klettern (Putování a lezení). Ta Weisse provázela téměř celým životem a byla jí ovlivněna i jeho tvorba.
Publikačně se poprvé podílel jako spoluautor na knize Jizerské ticho, která vyšla v roce 1978. Tehdy bylo nesmírně těžké prosadit se s prezentací přírodních krás bez angažovaného zaměření. Nakonec se dočkala tří vydání.
Další obrazové knihy již vytvářel samostatně, většinou až po roce 1990. Opakovaně se věnoval půvabům Českého ráje, kde zachytil krásu skal, rybníků a české krajiny, rád zavítal i do Lužických hor. S fotoaparátem však nejraději chodil po milovaných Jizerských horách. Během jizerských putování vzniklo dostatek materiálů pro knihu Moje Jizerky (druhé vydání bylo rozšířeno téměř o sto snímků včetně polské strany). Právě tady zúročil svoji dokonalou znalost krajiny a všem následovníkům nastavil laťku opravdu vysoko. Knihu doprovodil vlastními texty, kterými vyjádřil hluboký cit pro rodný kraj. „Dívám-li se na svůj život s odstupem, zjišťuji, že mojí snahou bylo ,zmocnit‘ se Jizerek všemi způsoby,“ řekl v jednom z rozhovorů Siegfried Weiss.
Plodná byla jeho spolupráce s nakladatelstvím Buk Jana Baldy, který zesnul letos v červnu. Jan Balda byl obdivovatelem Weissových fotografií a kromě knih vydával i jeho nástěnné kalendáře. Spolu s dalšími vydavateli vytvořil knihy Lužické a Žitavské hory a Kouzelný Český ráj. Jeho posledními publikacemi byly knihy Tichými stezkami z Jizerských hor k Ralsku po stopách Rudolfa Kauschky a Zpěv jizerských lesů s překladem Kauschkových básní, vydané v roce 2021. „Prohlížím-li své knížky po letech, mohu s klidným svědomím říct, že jsem je neodflákl, nehonil se za nějakými barevnými efekty, že jsem se v nich snažil zanechat kus svého srdce. Že jsem v Jizerských horách snad zanechal určitou stopu,“ pravil Siegfried Weiss. Siefried Weiss zemřel 13. září 2022. Posledního rozloučení s oblíbeným Sigim se 21. září v jablonecké smuteční síni zúčastnilo kromě rodiny nebývalé množství jeho přátel ze široka daleka, do jejichž srdcí se navždy zapsal.
Otokar Simm
Vydané knihy
- 2021 – Zpěv jizerských lesů
- 2021 – Tichými stezkami z Jizerských hor k Ralsku po stopách Rudolfa Kauschky
- 2018 – O věčných proměnách lesa
- 2018 – Protiklady a podobnosti Jizerských hor a Českého ráje
- 2016 – Pohoří bez hranic, putování mezi Odrou a Labem
- 2015 – Moje důvěrné krajiny – Ve stínu Ještědu
- 2010 – Píseň o lese
- 2001 – Kouzelný Český ráj
- 1998 – Lužické a Žitavské hory
- 1996 – Moje Jizerky
- 1987 – Český ráj
- 1978 – Jizerské ticho (spoluautor)
