Starosta k pejskařům

Milí čtenáři,
i když březnové mrazy v našem městě připomínaly, že jaro bude muset ještě chvíli počkat, než sluneční paprsky rozpustí sníh a zahřejí mnohé z nás na těle i na duši, bylo cítit, že zima ztrácí svoji sílu. Kromě odložení teplého zimního oblečení se také, jako každoročně, začaly prodlužovat procházky pejskařů s jejich miláčky. Bílá přikrývka sněhu v zimě byla často milostivá, protože zakryla různé nepořádky. Ale neplatí to vždy. Značkování svého teritoria je pudovou záležitostí pejsků bez rozdílu rasy, a proto sněhobílý povrch byl na mnoha místech přebarven produktem jejich ledvin. Oproti období se zelenou trávou nepříliš vábné, ale protože ve sněhu i ve vodě rozpustné, tak snad do jisté míry prominutelné. Nedovedu si totiž představit, jak technicky zvládnout zachycení tekutiny do igelitového sáčku či připravené speciální nádoby. Nemám tím samozřejmě na mysli to, že je možné tuto část metabolického procesu pejsků uskutečnit kdekoliv.

Bohužel zásadním nešvarem některých majitelů či držitelů psů je jejich přístup k čistotě a pořádku ve městě ve chvíli, kdy je do metabolických pochodů zapojena trávící soustava jejich čtyřnohých mazlíčků. Při oblevě a tání sněhu je z toho usvědčují každým rokem stovky míst v Jablonci. Lenost, nevšímavost, lhostejnost, nezájem nebo jednoduše ať se město postará?

Předpokládám, že většině Jablonečanů to silně vadí tak jako mně a že máme všichni elementární míru patriotismu ke svému městu.

Proto se ptám:
Je tak obtížné uklidit po svých psech to, co nepatří na veřejné plochy? Jednoduché, primitivní řešení všichni znají, ale...! Není možné na tento nešvar rezignovat. Zvýšená represe ze strany městské policie je jenom dílčím řešením. Je to věcí především všech majitelů psů, jestli i nadále budeme kličkovat mezi hromádkami psích výkalů. Pokud máme Jablonec rádi, tak se naše chování musí projevit zlepšením čistoty a pořádku. Otestujme se !!!