Přitažlivosti výtvarnice Hany Hančové
Od roku 1998, kdy v Jablonci nad Nisou naposledy samostatně vystavovala, zažila mnohá osobní i umělecká obohacení, která se zrcadlí v její současné tvorbě. Ta je stále velmi osobitá a na první pohled dobře rozpoznatelná; nepodléhající povrchním výtvarným módám, založená na citlivém vnímání a schopnosti zobrazovat, ve své podstatě intuitivní a hravá, ale mnohem vyzrálejší.
Hana Hančová se narodila v roce 1965 v Litoměřicích, od útlého dětství však žila v Jablonci nad Nisou. Po nástupu do školy se věnovala nejen tvořivým zálibám, ale také sportu, závodnímu plavání. K trvalému zájmu o výtvarnou tvorbu ji přivedli učitelé jablonecké lidové školy umění Jiří Koňák, Libuše Hlubučková a Jana Kasalová. Svůj talent začala intenzivně rozvíjet během studií na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě v letech 1980–1984. Z pedagogů ji zde ovlivnili především Pavel Ježek a Jan Novotný.
O její budoucí životní dráze se rozhodovalo po přijetí na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v roce 1985. Ve sklářském ateliéru se připravovala postupně pod vedením profesorů Stanislava Libenského, Jaroslava Svobody a Vladimíra Kopeckého. Absolvovala roku 1991 a začala se věnovat sklářské tvorbě. Zároveň v té době nastoupila jako výtvarný pedagog na uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou, kde dodnes působí s přestávkami vyplněnými mateřskými povinnostmi. Skloubit po všech stránkách náročnou profesi sklářského výtvarníka s péčí o rodinu a prací výtvarného pedagoga, to nebylo pro Hanu Hančovou snadné, a tak se jejím vyjadřovacím prostředkem postupně stala kresba a malba. Díky důkladným studiím, zejména pod vedením Stanislava Libenského, byla pro tyto výtvarné obory dobře připravena.
Hanu Hančovou je obtížně zařadit do obvyklých výtvarných „škatulek“. Pracuje tradičním způsobem, tvoří klasické závěsné obrazy, kreslí tužkou nebo barevnými olejovými pastely, maluje na plátno. Její výtvarná činnost je soustavná, bohatá a vzniká z vnitřní touhy tvořit. Nepotřebuje si vypomáhat uměle vytvářenými kurátorskými projekty. Zasloužila by si větší pozornosti galeristů a výtvarných publicistů. Je však trpělivá a ze své cesty se nenechává odvádět do slepých uliček. Kresby a malby Hany Hančové mohou divákovi připomínat knižní ilustrace. Sama autorka přiznává, že ráda vypravuje příběhy, ale nedokáže se vyjadřovat slovem.
Dokladem propojení tvorby s literaturou jsou cykly kreseb inspirované literárními díly. Autorka je pro sebe objevila při domácí četbě svým dětem. Zejména to byly Rowlingové příběhy o Harry Potterovi, Durellův Mluvící balík či Tolkienův Hobbit.
V roce 2020 ilustrovala pro italského vydavatele knihu Bajka o princi a holubici.
Hana Hančová svými kresbami a malbami vypráví příběhy plné tajemství, jinotajů a metafor. Některé kompozice naznačují, že mezi fantaskními světy a naší dnešní realitou není žádný propastný rozdíl. Současný svět nahlíží malířka s laskavou ironií a shovívavým pochopením. Její tvorba je dokladem toho, že i dnes lze tvořit z čiré radosti, s respektem k tradičnímu malířskému řemeslu, a přitom výsostně současně.
Výstava Hany Hančové, nazvaná Přitažlivosti, bude v Městské galerii MY probíhat od 17. března.
(MGMY / Jan Strnad)
