Petr Vobořil - Nepopulární rozhodnutí k mé práci patří

Náměstek primátora statutárního města Jablonec nad Nisou pro rozvoj. V letech 2006–2010 vedl jako místostarosta školství, kulturu, sport, zdravotnictví a sociální sféru. Po dokončení SPŠ stavební v Hradci Králové působil do roku 1990 ve stavebnictví. Do povědomí vešel kulturním časopisem Jizerská kóta, který začal vydávat v roce 1996. Později vydával hlavně knížky pro děti. Od roku 1997 má vlastní hudební pořad Rocková horečka v Klubu Na Rampě. Závodil za TJ LIAZ a Duklu Bánská Bystrica – jeho specializací byl skok o tyči. Je rodilý Jablonečák. Má dvě dcery a tři syny.

Čtyři roky máte na zdejší radnici na starosti rozvoj města. Na co jste se ve své práci zaměřil?

Rozvoj města jsem dostal na starosti v době, kdy krize zasáhla už do všech oblastí, ale bylo těžké si to připustit. Na stole ležely rozpracované projekty v řádech desítek milionů korun. Lidé volali po obnově centra města, poukazovali na nedostatečné parkovací plochy nebo na chátrající objekty jako jsou bývalé lázně... Stav městské pokladny a daňová prognóza ovšem jasně říkaly, že je potřeba především stabilizovat finanční situaci. Nezadlužovat se a zajistit chod města. Takže žádné velkolepé investice nepřicházely v úvahu a já se zaměřil na projekty co možná nejužitečnější a s přínosem provozních úspor. Rozsáhlou rekonstrukcí prošly dvě velké základní školy, na autobusovém nádraží vznikl moderní terminál pro MHD, obnovy se dočkalo také nejstarší jablonecké sídliště Žižkův Vrch a momentálně řešíme okolí přehrady včetně Slunečních lázní. Takže jsem i nadále hlavně pro investice, které zlepší infrastrukturu, aby fungovala doprava, školy, nemocnice a základní služby. Důležité je získat peníze i z jiných zdrojů než je rozpočet města. V minulých letech jsme získali půl miliardy z různých fondů. Samozřejmě z toho pak plynou náročné povinnosti, kterým je potřeba dostát.

Jste Jablonečák. Vám není líto chátrajících míst, na které se stále nedostávají peníze?

Mám k mnoha místům citové vazby. Momentálně se v rámci cyklu 25 ro(c)ků bez opony podílím na přípravě vzpomínkové výstavy Jablonec reálně socialistický. Do rukou se mi dostaly fotografie, na kterých je například novoveské koupaliště v plné sezóně nebo tréninky v Srnčím dole. Sám jsem ta místa v plné slávě zažil a jejich obnovení by bylo jako návrat do dětství nebo mládí. Na druhou stranu celková kondice města je mnohem lepší než před 25 lety. I z fotografií je bídný stav budov patrný. Mám také osobní zkušenost, protože jsem byl zaměstnancem tehdejšího „byťáku“, v jakém zanedbání bytový fond byl. A co se týče budoucnosti města, ta je v mladých rodinách a je potřeba řešit jejich potřeby. Pokud např. dostanou na výběr, jestli obnovit staré lázně nebo rekonstruovat a rozšířit současný plavecký bazén, přikloní se k modernizaci bazénu. A já ve své pozici nemůžu rozhodovat jen srdcem, ale především podle toho, komu bude investice sloužit a jak náročný bude provoz. Dělám mnoho nepopulárních rozhodnutí, ale to k mé současné práci patří.

Zmínil jste stinnou stránku své práce. Co vás naopak dokáže povzbudit?

Samozřejmě děti, a to nejen v soukromém životě, ale právě i v práci. V minulém volebním období jsem se hodně věnoval prorodinné politice a do dneška mě těší tvoření s nejmenšími v soutěži Malujeme se skřítkem Pastelkou. A přiznám se, že investice týkající se dětí mám na prvním místě.

(rs)