Petr Beitl - Politika je práce ne exhibice
Co vás jako úspěšného podnikatele, mladého člověka s mnoha možnostmi, táhlo do politiky, proč jste se rozhodl kandidovat do zastupitelstva města v roce 2006?
Tak úplně na začátku bylo založení naší Veselé buňky ODS (VBO). Tahle buňka se zakládala někdy v roce 2003 po jabloneckých restauracích a ve svém největším rozkvětu měla 60 členů. Veselá byla proto, že měla být, dle našeho názoru, protiváhou příliš vážné politiky kolem. Ve VBO se scházeli kamarádi a známí vyskytující se kolem naší jablonecké party, která existuje více jak dvacet let. Veselosti byl konec, když ODS v roce 2006 navzdory vyhraným volbám ztratila vedení radnice. A já v té době převzal vedení jablonecké ODS.
V letech 2006–2010 jste působil v zastupitelstvu na straně opozice, teď jste už čtvrtým rokem v čele města. Je velký rozdíl v práci opozičního zastupitele a člena vedení?
Zásadní rozdíl je v odpovědnosti. Pro rozvoj města musíte dělat rozhodnutí a pro jejich schválení potřebujete většinu. A protože v našem Jablonci není obvyklé prosazovat názory vedení pouze koaličními hlasy, potřebujete získat i ostatní zastupitele. No a nejjednodušší cestou jak je získat, je jejich zapojení do přípravy materiálů či projektů. A samozřejmě respektovat jejich názory. Chcete-li, aby návrh prošel, musíte sestavovat týmy a komunikovat. A právě v této aktivitě vnímám rozdíl mezi vedením a opozicí.
Lidé si k vám většinou chodí stěžovat, s pochvalou jich mnoho nepřijde. Všechno, co se jim ve městě nelíbí, jednoduše svedou na práci radnice. Jak to vnímáte, nepropadáte někdy skepsi?
Nepropadám. Upřímně řečeno, všem, kteří umějí říci svou kritiku do očí, umějí se podepsat pod stížnost nebo přicházejí pro pomoc, se snažím vyhovět. Popoženu úředníky, vysvětlím kompetence a postupy, poradím, dohlédnu na vyřešení stížnosti. No, a pokud někdo nechápe, kde končí moje pravomoci, nebo si nedá poradit, tak tomu ať pomůže pánbůh. To, co mě spíše deptá, je pokrytectví lidí, kteří vás plácají po zádech a k tomu, aby řekli svůj skutečný názor, potřebují pět panáků na baru. Já jsem společenský člověk, ale jsem připraven pomáhat a vysvětlovat lidem střízlivým, v čase obvyklém.
Před několika dny jste získal v soutěži svazu měst a obcí titul Nejlepší primátor 2010–2014, uspěl jste v obrovské konkurenci tří stovek svých kolegů. Za co vás, podle vašeho názoru, odborná porota složená ze zástupců státní správy, akademické sféry i soukromého sektoru odměnila titulem Nejlepší primátor?
Předně je potřeba říci, že já ten titul vnímám jako ocenění společné práce celé radnice. V roce 2010 se sešla ve vedení města parta lidí, která se rozhodla přijmout výzvy, které před nimi ležely. Především vyřešení problému teplárny a konsolidaci městských výdajů. Po čtyřech letech do Jablonce jezdí kolegové starostové na konzultace v problematice teplárenství a o ekonomice města mluví ekonomičtí i bankovní experti s uznáním. K tomu se podařilo splatit polovinu městského dluhu, rozhýbat řadu zamrzlých problémů a realizovat spoustu užitečných projektů. Ve svazu měst a obcí je jablonecký okres uváděn jako příklad meziobecní spolupráce a existuje ještě mnoho střípků, z nichž se celkový obraz toho úspěchu skládá.
Jak svoji práci pro Jablonec hodnotíte vy sám?
Zůstanu pouze u vyhodnocení těch nejskromnějších plánů nového starosty zvoleného v roce 2010. Prvním bylo splnění programu, se kterým jsem předstupoval před zastupitele a občany - především problémy s teplárnou a financemi. Tím dalším bylo neudělat ostudu sobě ani městu. S pohledem na skleněnou trofej pro nejlepšího primátora konstatuji, že se to povedlo také.
(mh)
