Nejhorší je se nerozhodnout
Co vás napadne, když se ohlédnete zpět do jara loňského roku?
V březnu 2020 byl vyhlášen na celém území ČR nouzový stav kvůli výskytu COVID-19 a vypukla epidemie. Pro všechny to byla zcela nová situace. Okamžitě jsme aktivovali krizový štáb i pracovní skupinu a začali řešit všechna nařízení, která vydávala vláda, krajský úřad, hejtman.
Jak se to dařilo?
Jsem přesvědčený, že jsme neudělali žádnou zásadní chybu. Naopak. Co nejrychleji jsme všechny informace předávali jak dovnitř do úřadu, tak i veřejnosti. Komunikovali jsme s našimi organizacemi a složkami IZS. Nenastal žádný chaos ani zmatek. Přesto, že jsme museli také improvizovat, k žádnému zásadnímu pochybení v krizovém řízení nedošlo. Vyzkoušeli jsme si další možnosti, jak informace sdělovat, prověřili jsme naše informační kanály a na základě připomínek je dopracovali.
Pak přišlo léto a první rozvolnění.
Určité vydechnutí, že zlepšující se situace bude mít delší trvání. Přesto jsme v podvědomí tušili, že virus zcela nezmizí, a proto jsme se připravovali na možnou další vlnu. Vyplatilo se to.
V říjnu byl znovu vyhlášen nouzový stav, který trval do letošního dubna. Jak jste se vyrovnával s ním?
Opět situace do té doby v reálu neznámá. Složitý legislativní proces a neustálé prodlužování nouzového stavu, se kterým nikdy nikdo nepracoval. Přes počáteční určitou neutříděnost informací a nejasnost, co přesně se jakým nařízením myslí, co kdo má a jak kontrolovat, dodržovat atd., jsme se všichni v krizovém řízení poměrně rychle zorientovali. Netušili jsme, jak dlouho to bude trvat. Nevěděli jsme, že to bude tolik měsíců, že se to bude opakovat, že k nám budou přicházet od vlády a ministerstev stále se měnící nařízení, zákazy a omezení, jež budeme muset uvádět do praxe. Bylo to velmi náročné pro veřejnost i pro pracovníky magistrátu. Kdo nebyl přímo v centru dění a sledoval vše jen z venku, těžko složitost řízení v krizovém režimu pochopí.
I za přísných nařízení a opatření musel úřad fungovat dál. Šlo to?
Činnost úřadu a obce musela být zajištěná. Ani v nouzovém stavu nepřecházejí pravomoci magistrátu, rady a zastupitelstva města na někoho jiného. Museli jsme zajistit práci úřadu, připravit jednání radních i zastupitelů tak, aby byla v souladu s aktuálními nařízeními. Servis pro klienty, ať šlo o výkon státní správy či samosprávy, zvládl dle mého názoru Jablonec velmi dobře. Za to patří díky všem zaměstnancům magistrátu, radním, zastupitelům i našim organizacím. Služby jsme v souladu s vládními opatřeními nabídli v co největší možné míře. Chápal jsem obavy zaměstnanců z nákazy, a proto jsme se snažili jejich strach minimalizovat tak, že jsme zvolili v té době nejlepší možné ochranné pomůcky – nano filtry, nano roušky, dezinfekční prostředky, přepážkové bariéry a režim individuálního objednávání, aby se na úřadě pohybovalo a bylo v kontaktu co nejméně lidí. Mezi prvními jsme začali zaměstnance testovat, dokonce jsme ještě předběhli stát, neboť s testy jsme začali už loni v listopadu, kdežto vláda je nařídila až od března 2021.
Říkáte, že to byla nová a neznámá situace, neexistovaly plány – čím se tedy chod města řídil?
Krizové plány byly zpracované, ale nemohly do detailu řešit všechny varianty. A my jsme stáli před mnoha otázkami: Pořizovat ochranné pomůcky pro zaměstnance a naše organizace? Co vlastně je ještě nutné pořídit, co potřebují a co už ne? Kolik peněz a odkud za ně můžeme utratit – je to moc, nebo málo? Bylo v pořádku, že jsme vydávali pomůcky a dezinfekci našim organizacím a veřejnosti? Všechny tyto věci jsme museli ošetřit správně, aby kdokoli mohl zkontrolovat, zda se i v tak vypjatém stavu, v obavách a strachu o zdraví, finance vynakládaly správně a dodržovala se legislativa. Jestli všechny výdaje, nákupy a poskytnuté podpory schválily kompetentní orgány. To je zkušenost, kterou jsme neměli. Velkou roli hrály emoce, i přesto základ byl vždy tvrdě racionální.
Radní a zastupitelé se přestali scházet tváří v tvář, jednání se přesunula do virtuálního světa. Vyhovovalo vám to?
I to byla novinka, a hlavně zkouška pozornosti. Ono řídit online zastupitelstvo, když jeho členy často nevidíte ani přes obrazovky počítačů, je opravdu zvláštní stav náročný na soustředění. Ale naučili jsme se to. Měl jsem tak mimo jiné pravidelné porady, schůzky, jednání. Každý týden na jaře 2020 jsem se setkával online i s předsedy všech zastupitelských klubů, aby měli aktuální informace o dění ve městě.
Jaké zkušenosti si z tohoto období odnášíte?
Ty nepřenositelné. Z knih lze vyčíst cokoli, ale pokud tu situaci neprožijete, nevíte. Realita je úplně jiná než teorie. Vím, že musí existovat skupina lidí, která okamžitě začne v krizové situaci pracovat a rozdělovat přesně definované úkoly všem zodpovědným a kompetentním. Musí kontrolovat, vyhodnocovat a rozhodovat o dalším postupu. To je základ. Během pandemie jsme byli stále v určitém presu, co musíme dělat, co říkají zákony. Na druhé straně jsme se museli chovat tak, abychom nevyvolali zmatek a chaos. Jsou situace, které řeší zákon, ale mají jen nějakou platnost a účinnost. Pak jsou takové, kdy předpis žádný nemáte, a přitom je musíte řešit, protože jen vyčkávat, jak se to vyvine, není možné. A tak to zásadní, co jsem si odnesl, je nutnost rozhodnout se a problém řešit, neotálet.
Je těžké se rozhodnout?
Není to lehké. Ale horší je rozhodnutí odkládat, to může vyvolat daleko větší škody. To platí ve vypjatých situacích o to více. Uvedu příklad – vláda loni v březnu zavřela základní školy, mateřské ne. V Jablonci tehdy byly jarní prázdniny – tak co se školkami? Nechat je otevřené nebo ne? Počkat? Samozřejmě to byla možnost, ale podle mě špatná. Školky jsme zavřeli. Bylo třeba se rozhodnou i s vědomím, že to s sebou nese nějaký risk a následky. Chyběl popis podobné krizové situace, která se navenek jevila velmi jednoduše. Předseda krizového štábu, což je v tomto případě primátor, se prostě musí v určitém okamžiku rozhodnout a pak si za to rozhodnutí odpovídat.
(jn)
