V letošním roce si připomínáme 150. výročí narození nejen jabloneckých architektů Josefa Zascheho a Roberta Hemmricha, ale také zakladatele české moderní architektury Jana Kotěry. Josef Zasche byl s brněnským rodákem Kotěrou v přátelském vztahu a několikrát se s ním sešel při spolupráci na společných projektech.
Oba budoucí architekti studovali na prestižní škole architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Jednalo se o nejlepší možné odborné školení, které si nemohl dovolit každý. Zaschemu pomohly prostředky zděděné po rodičích a sestře, Kotěrovi podpora mecenáše.
Na škole se ale minuli, protože Zasche nastoupil ke studiu jako velmi mladý. Absolvoval šest semestrů u Karla von Hasenauera, významného představitele vídeňského historismu. Jan Kotěra studoval od roku 1894, kdy už byl jeho profesorem Hasenauerův nástupce Otto Wagner, který prosazoval myšlenky nového secesního stylu.
Zasche i Kotěra po úspěšně dokončených studiích přesídlili do Prahy. Zde se jejich profesní cesty sblížily při řešení obdobných úkolů. V roce 1908 se oba svými návrhy podíleli na Jubilejní výstavě Obchodní a živnostenské komory v Praze. V roce 1906 a 1908 projektovali školní budovy pro Počaply u Berouna – Zascheho německá škola byla postavena, Kotěrova česká zůstala jen na papíře.
Počínaje rokem 1907 se věnovali projektování budov pro pražskou univerzitu, Kotěra pro českou, Zasche pro německou. Shodou okolností se však téměř žádné jejich záměry neuskutečnily. Nejvýznamnějším realizovaným společným dílem je tak palác Všeobecného penzijního ústavu v Praze na Rašínově nábřeží, mohutná administrativní budova, která byla projektována v roce 1912 a postavena v letech 1913 až 1914. Zasche navrhl půdorysné a konstrukční řešení stavby, Kotěra průčelí a výzdobu interiéru. Poslední prací, na níž se Zasche a Kotěra podíleli, se stala dělnická kolonie pro cementárnu v Králově Dvoře.
Oba architekti byli výborní kreslíři. Prošli podobným vývojem od secesních začátků po moderně pojatý novoklasicismus.
Zasche spolupracoval v Praze i s jinými významnými architekty. Společným dílem s Pavlem Janákem je známý palác Adria z let 1922 až 1925 s fasádou ve stylu národního dekorativismu.
Po Kotěrově předčasné smrti v roce 1923 dokončil a realizoval jeden z univerzitních projektů jeho spolupracovník architekt Ladislav Machoň. Patrně ten jediný si na Josefa Zascheho vzpomněl v době, kdy žil po odsunu z Prahy v naprosté izolaci a zapomnění ve vesničce Schackensleben u Magdeburku. Svědčí o tom telegram z roku 1951 s gratulací k Zascheho 80. narozeninám, který se dochoval.
Je to vzácný doklad přátelství, které se zrodilo v době, kdy Kotěra a Zasche ovlivňovali vývoj architektury v naší zemi.
