Marta Skalická - Sokol získává opět na vážnosti

Marta Skalická je starostkou Tělocvičné jednoty Sokol Jablonec nad Nisou. Narodila se v Jablonci nad Nisou, kam po válce přišli její rodiče ze Semil. Někteří Jablonečané ji znají i jako svou učitelku ze základní školy, jiní jako rozhodčí ze závodů běžeckého lyžování.

Jaký vztah máte ke sportu?

Už jako malá jsem ve volném čase chodila cvičit do Sokola, i když ten už byl v té době jako organizace zrušen. Jablonečtí cvičitelé Lída Millerová, Soňa Štěpánková, Josef Fajgl, Mirek Sehnoutka a Lojza Fister jej stále vedli v sokolském duchu. Jezdili jsme na sokolské tábory a cvičili jsme na spartakiádě gymnastickou skladbu. Naše cvičení postupně přešlo na základní gymnastiku a v osmnácti letech jsem se přihlásila do trenérského kurzu. S kamarádkou Blankou Novotnou (dnes Süsserovou) jsme v roce 1964 založily gymnastický oddíl při TJ Bižuterie a jezdily s žákyňkami na soutěže. I když jsme pak začátkem sedmdesátých let z důvodů rodinných povinností netrénovaly, tak oddíl fungoval až do začátku devadesátých let. Ale to je jiná kapitola.

Provdala jsem se za Petra Skalického, lyžaře. Můj vztah ke sportu se tak přesunul na lyžování. Naše tři dcery celkem úspěšně lyžovaly v tehdejší TJ Elitex, manžel trénoval děti, já jsem chodila na závody jako rozhodčí. I jako učitelka jsem vedla své žáky k radosti z pohybu a kladnému vztahu k aktivnímu sportu.

Váš život je spjat se Sokolem, kdy jste v Sokole začala?

Při obnově Sokola v roce 1990 se zaktivizovali ti, kteří neopustili jeho ideály, a pod vedením bratra Josefa Čumpelíka obnovili nejen sokolskou tělocvičnou činnost, ale věnovali i značné úsilí k navrácení budovy sokolovny do majetku Sokola, jak tomu bylo při jeho zrušení v roce 1948. Moje maminka Stáňa Jakoubková tehdy vedla děvčata v jablonecké gymnastice a s nimi se, jako se staršími žákyněmi, zapojila do přípravy sletové skladby Kroužky jablonecké autorky Marty Fárové. A tak mě vyzvala, abych se také připojila a připravovala mladší žákyně pro první porevoluční slet. Tím jsem se opět „zaháčkovala“ v sokolovně, tentokrát jako náčelnice jabloneckého Sokola. Po úmrtí bratra Čumpelíka jsem se stala starostkou.

Starostkou Sokola jste dlouhá léta, jaké bylo vaše nejtěžší období v té funkci?

Z počátku to bylo velmi těžké období. Začali jsme s obnovou fasády, kterou jsme uskutečnili pouze na jižní straně. Po třech letech jsme kvůli problémům se stavební firmou nepokračovali. Museli jsme rekonstruovat topení - z teplovzdušných na teplovodní rozvody. Vyúčtování dotací bylo velmi náročné pro neplánované vícepráce a vlastnímu podílu. Rozhodli jsme se o udržení budovy v optimálním stavu, což ale je, vzhledem ke stáří budovy, náročné.

Jaké je postavení Sokola v dnešní společnosti?

Postavení Sokola získává v průběhu posledních let opět na vážnosti a uznání. Svědčí o tom zařazení 8. října mezi Významné dny České republiky jako Památného dne sokolstva.

Sokolské myšlenky jsou stále aktuální, v dnešní době možná nejvíc za posledních 30 let. Stále více je důležité opečovávat demokracii a dědictví našeho národa, připomínat základní lidské hodnoty, prosazovat vzájemný respekt mezi lidmi, rozvíjet tělo i ducha.

Kromě sportovní činnosti se staráte také o provoz a údržbu sokolovny. Co se v poslední době podařilo a z čeho máte radost?

Tělocvičnou činnost pod vedením náčelnice Milady Vojtěchové a cvičitelského sboru máme zajištěnou pro cvičení rodičů s dětmi, předškoláků, zdravotních a kondičních cvičení žen i mužů, stolního tenisu seniorů. V současné době se nám podařilo získat moji dceru Jitku, povoláním architektku, která se zaměřila na vyhledávání dotací a přípravu podkladů pro postupnou rekonstrukci sokolovny.

Jaká je v současné době členská základna Sokola a jeho činnost?

Máme přes 300 členů. Ženy a senioři se zúčastňují sokolských sletů, zapojujeme se do akcí České obce sokolské, z nichž nejbližší je 8. října, a to již zmíněný Památný den sokolstva, a 28. října Běh republiky, který se uskuteční v Bedřichově. Při uplynulých městských akcích – Jablonecké neděli a Dni evropského dědictví – jsme si potvrdili, že zájem o Sokol je. Pro nás je nyní velkou výzvou přesvědčit a získat nové členy i cvičitele.

Má o Sokol zájem také mladá generace?

Doufáme, že má. Sokol není jen o tělocvičné činnosti, je to zároveň i kulturní a společenská organizace. Česká obec sokolská do svých cvičitelských programů zapojuje parkour, trampolíny, jógu a další moderní trendy, které by mohly děti a mladé lidi oslovit. Je možné se zapojit do cvičení na mezinárodních Gymnaestrádách. Také nový vizuální styl, který začínáme používat, se přizpůsobuje současným standardům. I my jsme otevřeni novým nápadům a vítáme jak nové aktivity, tak i členy.

Letos slavíte 125 let, co byste Sokolu k jeho jubileu přála?

Naší Tělocvičné jednotě Sokol k jejímu 125. výročí přeji, aby se nám podařilo získat mladou krev, rozšířit naši činnost, aby naši členové a cvičitelé byli zdraví a spokojení a také, aby vzkvétala sokolovna.

Jiří Endler