Lyžařská školka oslavila čtyřicátou sezonu

Neuvěřitelných čtyřicet let bez přestávky učí děti lyžovat lektoři lyžařské školky Ski Bižu na Severáku. Za dobu trvání prošlo jejich rukama více jak 6000 lyžařských nadějí, o které se staralo přes stovku instruktorů.

Kurzy se velmi brzy staly oblíbenými a každoročně se do školky hlásí 110 dětí, které po dobu šesti nedělí odjíždí na lyžařský svah, kde je trpělivě a zábavnou formou vyučují lyžařským dovednostem. „V době silných ročníků, jako například letos, běžely nedělní i sobotní kurzy. S nadsázkou někdy říkám, že v Jablonci není lyžař, kterého bychom do tajů bílých kopců a rychlých prkýnek nezasvěcovali,“ říká

Radomil Seiml, vedoucí lyžařské školičky, který je i celostátním šéfem lyžařských škol.

Na svazích Severáku se neučily pouze děti z Jablonecka, ale pravidelnými účastníky bývají chlapci a děvčata z Liberce, Turnova, Jičína, Mladé Boleslavi i Prahy. „Nejvzdálenější účastník dojížděl z Příbrami, a to nepočítám Američany, kteří ale mají jablonecké kořeny,“ zmiňuje rarity Seiml.

Na výuce se každoročně podílí cca 25–30 instruktorů, kteří děti učí od první do šesté lekce. „Když to odhadnu, tak od počátku se ve školce vystřídalo něco kolem stovky instruktorů. Všichni měli vždy odbornou kvalifikaci cvičitel nebo instruktor lyžování. Z počátku zajišťoval kvalifikaci ČSTV, v posledních letech Český svaz lyžařských škol, jehož je lyžařská škola Ski Bižu členem,“ doplňuje informace Seiml.

Když školka v roce 1975 začínala, byly jejími frekventanty děti, které absolvovaly ZRTV, tedy chodily do pravidelného cvičení v sokolovně. „To bylo na pohybových dovednostech dětí i jejich schopnosti podřídit se výuce v družstvu znát. Dnes sice děti umějí ovládat tablet, ale s jejich motorickými schopnostmi a ochotou podřídit se kolektivu to není vždy nejlepší. Někdy také bývá větší potíž s rodiči než s dětmi. Jejich ambice bývají vyšší než cíle školky,“ konstatuje vedoucí lyžařské školky.

Všichni instruktoři svou práci dělají s velkým nasazením a se všemi problémy si dokážou poradit. „Asi se najdou rodiče, kterým tato lyžařská školka nesplnila všechna očekávání, ale snad je většina dětí i rodičů po závěrečných závodech a karnevalu spokojena a mají chuť se na svahy vrátit. Jediné, co mne trápí, je snaha některých rodičů poslat do školky děti mladší čtyř let. Jsem přesvědčen a letitá praxe mi snad dává za pravdu, že naprostá většina dětí, není na tento namáhavý sport v tomto věku fyzicky ani mentálně připravena,“ je přesvědčen Radomil Seiml.

On, stejně jako jeho kolegové, má největší radost z pokroku, který za šest lekcí udělají. „Když vidím, jak se na začátku každého ročníku sejde na svahu hromada dětí, které ještě na lyžích nestála a na konci jezdí samostatně na vleku a cestou z kopce kličkují mezi slalomovými brankami a nic je nerozhází, mám obrovskou radost. Vidět ten pokrok stojí za tu práci,“ je přesvědčen lektor.