Jiří Čeřovský - Jablonec je značka, která mi není lhostejná
Narodil se v roce 1955 v Semilech. Po absolvování gymnázia vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze, obor biologie – chemie, učitelství pro střední školu. Je ženatý, má jednu dceru. Do Jablonce se přestěhoval v roce 1984, kdy začal učit na sportovní škole. V letech 1990–1994 byl ve funkci zástupce ředitele. Od roku 1994 do roku 2006 stál jako starosta v čele města Jablonec n. N. Před zvolením do funkce primátora působil jako ředitel Základní školy Liberecká 26 v Jablonci n. N. Mezi jeho záliby patří atletika (bývalý reprezentant ČR), sjezdové lyžování, jízda na kole, hra na trubku a chalupaření. Od roku 1995 je členem ODS, v zastupitelstvu města působí nepřetržitě již 29 let.
Proč jste se rozhodl vstoupit do komunální politiky?
Po roce 1989 vznikaly tzv. samosprávy a tehdejší zastupitelstvo mělo 40 členů. Za učitele jsme sestavili kandidátku pod názvem Nezávislé sdružení škol. Do ZM jsem se dostal pomocí preferenčních hlasů. Vše bylo neznámé, nové, nikdo se do té doby v komunální politice nepohyboval. Na jaře 1994 se tvořila nová, různá uskupení, strany a hnutí. Třemi z nich jsem byl osloven. Zvážil jsem jejich nabídky a nakonec se rozhodl pro ODS. Ve volbách získala strana 9 mandátů a ODS mě navrhla na starostu. V této funkci jsem byl v období 1994–2006 a v roce 2019 jsem byl nově zvolen primátorem města.
Čemu se v komunální politice věnujete?
V prvním období jsme se to všichni učili za chodu. Materiály v písemné formě jsme si chodili vyzvedávat na radnici, nebyl žádný internet. Vše bylo pro nás nové, řešili jsme personální situaci na radnici, školství, podporu sportu. To byla moje parketa, neboť jsem ke školství a sportu měl velmi blízko. Museli jsme najít zdroje peněz do rozpočtu na financování oprav, rekonstrukci majetku a na investice. Tím, že jsem se stal starostou, nyní primátorem, nemám přesně vymezené priority, protože všechny oblasti se mě týkají, o všem musím mít základní přehled, byť mám náměstky na jednotlivé resorty.
Původním povoláním jste učitel, kde všude jste učil?
V roce 1984 vznikaly školy s koncepcí sportu a v Jablonci byla otevřena sportovní škola, která se postupně přeměnila v Gymnázium Dr. Antona Randy. Na škole jsem začal učit přírodopis a chemii a v roce 1990 jsem se stal zástupcem ředitele. Po skončení starostování jsem v roce 2007 nastoupil jako ředitel do Centra vzdělanosti Libereckého kraje a v říjnu 2009 do Národního ústavu vzdělávání Praha, kde jsem pracoval v rámci Libereckého kraje na projektu národní soustavy kvalifikací. V roce 2012 jsem se stal ředitelem Základní školy Liberecká 26. Znovu jsem tedy začínal ve školství po 18 letech.
Co se za tu dobu změnilo?
V mnoha rodinách chybí, z mého pohledu důležitý „mužský“ prvek. Udivilo mě zjištění, kolik dětí má dnes různé poruchy, s jakými diagnózami přicházejí, některé jsou již dokonce medikované. Někteří rodiče zapomínají nebo nechápou, že škola má děti především vzdělávat, nikoli je hlavně vychovávat. To je především povinností rodičů. Přibylo žáků s různými diagnózami. Podle mého silného přesvědčení je však mnoho z nich pouze špatně vychovaných, protože se jim rodiče nevěnovali. Kantoři mají dnes mnohem složitější roli, než tomu bylo v době, kdy jsem začínal učit. Kdo to nezažil na vlastní kůži, tak si to nedovede reálně představit.
V mládí jste běhal překážky, jakých úspěchů jste dosáhl?
Jsem několikanásobný mistr Československa v běhu na 50 a 60 m překážek v hale a mistr republiky na 110 m venku. Největší individuální úspěch je 4. místo na 60 m překážek na halovém mistrovství Evropy v Mnichově 1976. Na 110 metrů překážek mám osobní rekord 13,94 s.
Vaší velkou vášní je sjezdové lyžování, prý i závodíte?
Od malička jsem sportoval. V létě jsme dělali atletiku, hráli volejbal, jezdili na kole, v zimě lyžovali. Lyžoval jsem vždy rád a když mi bylo 50, nalákal mě kamarád Václav Špringl na závody veteránů. Tím začala moje kariéra lyžaře sjezdaře. Jsem registrovaný ve svazu lyžařů a účastním se závodů masters v obřím slalomu.
Také hrajete na trumpetu.
V Semilech jsem šest let chodil do lidové školy umění, ale když jsem se začal věnovat atletice, hraní na trubku jsem omezil a časem přestal hrát úplně. V ZŠ Liberecká jsem se ke hře na trubku po 40 letech vrátil. V roce 2018 jsem se přihlásil do Senior akademie při ZUŠ Jablonec, kde pod vedením Miroslava Halamy docházím do čtvrtého semestru.
Jste velmi aktivní, máte čas na rodinu?
Návrat po 13 letech na radnici byl neplánovaný a opravdu nečekaný. Pochopitelně rytmus života se zase totálně změnil, je složitější, možnosti trávit čas s rodinou je omezený. Pokud můžeme, snažíme se být co nejvíce spolu. Baví nás chalupaření. Je to sice nekonečný příběh, ale práce s motorovou pilou, se sekačkou, křovinořezem a sekerou je pro mě vítaný relax.
Závěrem, jaký člověk je Jiří Čeřovský?
Myslím si, že jsem navenek ukázněný a snažím se být klidný. Občas se stává, že dám průchod emocím a jsem ve svém vyjadřování velmi rázný a pro okolí asi i nepříjemný. Ovlivňuje to určitě má minulost sprintera, kantora a také věk. Jsem soutěživý typ, tato vlastnost mě provází celým životem a těžko se jí zbavím. Ve sportu se totiž nevyhrává „řečmi“, ale výkonem na sportovišti. Zajímá mě proto především výsledek i v komunální politice. Ostatně i to byl jeden z motivů, proč jsem přistoupil na návrh ODS znovu se ujmout vedení města. Jablonec je značka, která mi není lhostejná, žiju zde 36 let a 30 let jsem zastupitel. Znám problémy města a chci mu v jejich řešení pomáhat.
Jiří Endler
