Horní náměstí hledá svou tvář

Když se řekne Horní náměstí, většina z nás si představí plochu s čilou dopravou a dominantou v podobě kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Jiní zase více či méně horké večery strávené v letním kině. Kdysi tu býval hřbitov, posléze na náměstí shlížel z kašny zasmušilý rytíř s mečem, přátelský voják beze zbraně jen s čapkou v ruce i odhodlaný rudoarmějec se samopalem, kyticí šeříku a malým děvčátkem.

Náměstí většinou slouží k nějakému městskému dění, ať už to jsou trhy, politická shromáždění nebo společenské události. Tohle náměstí je však především parkovištěm. Je to tak správně? Tuhle otázku si pokládají občané, politici i architekti.

Původně se Horní náměstí jmenovalo Kalvarien Berg, neboť sem vedla křížová cesta, která končila u sochy Jana Nepomuckého a u zázračné studánky v blízkosti druhého jabloneckého hřbitova. Do dvacátých let minulého století tu nebyla prakticky žádná zástavba, dochovaly se však návrhy neznámých autorů, kteří se pokoušeli z volné a nevyužité plochy vytvořit náměstí. Objevil se i takový, jenž využil svažitost terénu a část náměstí přímo určil k pořádání slavností a svah terasovitě upravil jako přírodní hlediště.

Na začátku třicátých let postavil jablonecký architekt Josef Zasche moderní kostel, s nímž souviselo i vybudování mohutné opěrné zdi, jež vymezila část budoucího náměstí. Zasche se také postaral o úpravu okolí kostela, tedy o tvář nového náměstí. Sakrální stavba pak byla svědkem různého dění ovlivněného aktuální politickou situací, asi nejdéle se dívala na slavnostní prvomájové manifestace. Dnes vládne rozsáhlému parkovišti lemovanému zelení a lavičkami, jež se pokouší simulovat jakousi možnost příjemného posezení.

Lavice kolem jezírka

Stav Horního náměstí nemůže být a není lhostejný žádnému vedení města. Jeho podoba se však od třicátých let minulého století zásadně nezměnila, jediné úpravy související s pořádáním prvomájových shromáždění vyšly z dílny architektů S. Semeráda a F. Valenty v letech 1949–1950.

Poslední ucelená urbanisticko-architektonická studie Horního náměstí vznikla v roce 2006 v liberecké architektonické kanceláři SAUL, s. r. o. Studie hledala možnosti rozvoje a optimálního využití prostoru, řešila optimalizaci dopravy, přihlížela k historickým souvislostem vývoje i faktu, že plocha je součástí městské památkové zóny. Náměstí se dle studie mělo hlavně dopravně zklidnit a důležitým bodem bylo také řešení parkování.

„Základním předpokladem byla radikální změna dopravní koncepce centra města. Odvedením hlavní městské průjezdné komunikace mimo Horní náměstí, a tím i zklidněním dopravy, by se pak náměstí mohlo stát přirozenou součástí pěší zóny. Toto uspořádání předpokládalo vyhloubení sběrné spojovací komunikace mezi ulicemi Pod Baštou a Smetanovou,“ komentuje studii náměstek primátora pro rozvoj města Lukáš Pleticha. Zmíněná studie ukazuje na výjimečnost terénní konfigurace, jež nabízí vybudování podzemního parkovacího domu s kapacitou vyšší, než jakou disponuje současné parkoviště kolem kostela. „Studie klade důraz také na bezbariérovost náměstí, které je tak celé bez chodníků a vychází z úpravy založené na různém typu a barvě dláždění, jež jsou použité i na již opravených náměstích – Mírovém a Dolním,“ konstatuje dále Pleticha.

SAUL navrhl koncepci náměstí jako volnou plochu s architektonickými prvky, jejíž vnitřní část je určená k relaxaci, okrajové části pak slouží k dopravní obsluze objektů – hotel, obchody, školy. Architektonickými prvky jsou kostel, nově navržený objekt občanské vybavenosti, městský mobiliář a výtvarná díla. Relaxaci na kamenných lavicích zpříjemňuje jezírko v blízkosti kostela, které napájí kašnu. Na volné ploše se počítá s mobilními lavičkami, dětskými herními prvky, s pítkem pro žíznivé.

Z jednoho dvě náměstí

Podoba Horního náměstí je natolik zajímavá, že přiměla k zamyšlení také tehdejšího studenta architektury na Technické univerzitě Liberec (FUA TUL) Davida Pavlištu a stala se i předmětem jeho diplomové práce v roce 2010–11. Říká v ní, že za zásadní problém považuje velikost prostoru a charakter okolních budov této velikosti neodpovídající. Na náměstí navrhl stavbu městské knihovny a polyfunkčního domu a rozdělil jej z jednoho na dvě: „Městskou knihovnou a polyfunkčním domem rozděluji prostor na dvě náměstí ve dvou výškových úrovních. Školní náměstí s dominantními budovami knihovny a střední školy a Horní náměstí s dominantním kostelem a zarámovaným obrazem Jizerských hor. Budovy zalamují neukončenou pěší osu a dosud opomíjenému výhledu do krajiny z desetimetrové žulové stěny dávají nový rozměr. Svou náplní budovy reagují na přítomnost tří středních škol a rezidenční nefunkčnost městského centra. Téměř divadelní sekvenci městských prostor završuje městský park a rezidenční blok s bydlením rodinného charakteru,“ konstatuje ve své práci David Pavlišta, jenž studoval v ateliéru profesora a architekta Jiřího Suchomela.

Jaké nakonec Horní náměstí bude, to ukáže teprve čas, potřeby a požadavky doby, obyvatel a návrhy odborníků. Pravdou je, že nyní přichází vhodný čas k jeho obměně.

(jn)

V článku jsou použité informace z knihy Kapitoly ze stavebního vývoje Jablonce nad Nisou, 2004, z urbanisticko-architektonické studie Horního náměstí, SAUL, s. r. o., 2006, a www.archiweb.cz