Sto let – to jsou přibližně tři lidské generace. Vybrali jsme pro vás z oblíbeného deníku Gablonzer Tagblatt, čím žil Jablonec před sto lety.
1. února 1915, č. 32, strana 1, ranní vydání
Karpaty. Všechny průsmyky jsou opět v našich rukách. Poražené ruské vojsko se stáhlo na severní svahy a očekává příchod posil.
1. února 1915, č. 32, strana 6, večerní vydání
Přemyšl, ta ďábelská pevnost! Ruští vojáci se shodují v tom, že je nedobytná – každý útok je stojí stovky mrtvých. Mezi kozáky se traduje úsloví: „Přemyšl postavil ďábel a jen on ji může dobýt!“
Pouť k Johance z Arku. Francouzi putují houfně do vesničky Domrémy na řece Maase, kde se narodila Panna Orleánská. V jejím rodném domku je vyložena velká kniha, kam se poutníci zapisují. Nedávno se tam podepsal hrabě d’Estourbeillon, jehož předek bojoval pod Johančiným velením v bitvách u Angersu a u Potay v roce 1428.
3. února 1915, č. 34, strana 3, večerní vydání
Rakouská tabáková režie zavádí novou válečnou cigaretu. „Galicia“ bude stát 6 haléřů za kus.
4. února 1915, č. 35, strana 3, ranní vydání
Sarajevo. Vrahové následníka trůnu a jeho ženy popraveni. 3. února v 9 hodin ráno byli na dvoře sarajevské věznice popraveni Veliko Gabrilovič, Miško Jovanovič a Danilo Ilič. Další dva odsouzení dostali milost a trest smrti jim byl změněn na doživotí, popř. 20 let žaláře.
10. února 1915, č. 41, strana 5, večerní vydání
Rychnov – Pulečný. Dopis ze zajetí. Desátník Josef Pietsch píše své ženě: „Kijev 4. ledna 1915. Moji milí, poté, co jsem po svém zranění opět narukoval (byl raněn podruhé), dorazil jsem přes Maďarsko 6. prosince do Karpat a ještě téhož dne večer v 9 hodin jsem byl v boji opět raněn. Nepřítel mne ze tří kroků zranil do lýtka, naštěstí jen lehce. Plazil jsem se asi kilometr k nejbližšímu domu, byla to fara. Přijali mne přátelsky a obvázali mi ránu a nechali přespat. Druhý den jsem se belhal dál a dorazil jsem ke stodole, kde jsem se schoval. Další den ráno mne objevili Rusové a zajali mne. Zcela vyčerpán jsem dorazil 1. ledna do Kijeva. Ležím v nemocnici a mám dobrou péči. Sestry dokonce mluví německy. Už dlouho jsem bez peněz a musel jsem prodat hodinky. Nic mi však zatím neposílejte, budu tady už jen krátce a nemusel bych to dostat…“
12. února 1915, č. 43, strana 1, večerní vydání
Vražedná bitva na Dukle. Rusové chtějí prorazit i za cenu obrovských ztrát. Vzhledem k tání se všude rozšířil nesnesitelný mrtvolný pach.
Otázka obilí a mouky se projednávala na ministerské konferenci v Pešti. V Rakousku bude spotřeba regulována přesně, důkladně a energicky – pod hrozbou konfiskace zásob.
13. února 1915, č. 44, strana 3 a 5, večerní vydání
Rádlo. Vyznamenání za statečnost před nepřítelem obdržel dělostřelec Josef Marek z baterie děl ráže 120. Byl povýšen na rotného. Dne 14. ledna obdržel pochvalné uznání od c. k. 14. pluku.
Potočná. Potíže se zásobováním moukou. Včera zasedalo v hostinci U dubu grémium živnostníků okresu Tanvald. Akci pořádalo ministerstvo zemědělství, které chce regulovat množství mouky na vaření a pečení – protože se v posledních dnech stalo, že v libereckých velkoobchodech a mlýnech nebyl ani jeden pytel mouky. Některé české mlýny zastavily provoz a z Maďarska nepřichází vůbec nic.
25. února 1915, č. 54, strana 6, večerní vydání
Vídeňská móda. 15. února se konala první letošní módní přehlídka. Viděli jsme tmavomodré společenské i vycházkové šaty. Barvy odpovídají dnešním náladám: černá v kombinaci se skotskou kostkou, pepita nebo pruhované tafty, bílé vesty. Také prvotřídní módní doplňky. K módním směrům patří široké skládané sukně, nabrané do hlubokého, hladkého nebo šerpového sedla, a přiléhavé blůzy s dlouhými rukávy.
26. února 1915, č. 55, strana 3, večerní vydání
Povinná registrace zásob mouky u obchodníků a u soukromých osob. Každý je povinen vyplnit příslušný formulář, který bude vyzvednut důvěrníky. Kdo má více než 20 kg mouky, musí v příslušných rubrikách upřesnit, zda se jedná o čistou mouku nebo směs. Spotřeba nemá přesáhnout 250 g na osobu a den.
28. února 1915, č. 57, strana 2 a 3, ranní vydání
Bude mít Jablonec vojenskou posádku? Včera odjel starosta pan Posselt, pan radní Wilhelm Zappe a zastupitel pan Franz Prade do Litoměřic k jednání s vojenským velitelstvím. Vážně se uvažuje o posádce v síle 5 000 mužů.