Kateřina Smutná - Každý český lyžař touží vyhrát Jizerskou 50
Později nalezla angažmá v rakouském klubu HSV Saalfelden a čekala na rakouské občanství, které získala v březnu 2006. V roce 2014 reprezentovala Rakousko na ZOH v Soči. V sezoně 2014/15 se rozhodla specializovat na dálkové běhy a získala 2. místo v La Sgambedě v Livignu a vyhrála Jizerskou padesátku.
S Radimem Dudou jste odešli, protože jste měli neshody s lyžařským svazem, popíšete důvody vašeho odchodu do Rakouska?
Je to skoro dvanáct let, tenkrát se nenašel kompromis, byla jsem mladá a despotické jednání jsme nechtěli akceptovat. Sportovec je člověk, ne materiál, jak se často říká. Už se k tomu nechceme vracet. Dneska vycházíme s českým svazem bez problémů. Možná škoda, že se to tehdy zvrtlo, ale pokud bych neodešla, asi bych už nelyžovala. Taková byla tehdy situace.
Do zahraničí jste odešla trénovat poměrně mladá, jak vás přijali a jaké byly začátky v jiné zemi?
Rakousko mi nabídlo spolupráci přes klub HSV Saalfelden. Vlastně v tom má prsty člověk od firmy Fischer. Radima hned zaměstnal rakouský lyžařský svaz k reprezentaci pro světový pohár. Já trénovala s nimi, vše platili a já čekala dva roky na pas.
Dokázala jste, že patříte mezi světovou lyžařskou špičku, jaká byla cesta do reprezentace Rakouska?
Výsledky nejsou špatné, počítám devatenáct umístění TOP 10 ve světovém poháru, nejlíp dvakrát čtvrté místo. Bednu už asi nikdy nedám, jsou tam ty NORKY!! Do repre mě vzali vlastně bez výsledků. Vedení vidělo na letních testech, co ve mně bylo.
V loňském roce jste se účastnila zimní olympiády v Rusku, před tím v Kanadě. Byl to splněný sen?
Mám za sebou dvě olympiády. Krásná byla ta ve Vancouveru 2010, kde jsem byla jedenáctá ve sprintu. Tuhle olympiádu mám pořád v hlavě. Do Soči se mi moc nechtělo. Byla jsem půl roku před ní operovaná (koleno), a tak z toho bylo jen dvaadvacáté místo v běhu na deset kilometrů. Celkově na Soči nevzpomínám ráda, ale nadchly mě výsledky českých biatlonistů. To byla krása!
V letošním roce jste se specializovala na dálkové běhy, proč?
Světový pohár jezdím už deset let, chtělo to změnu. Určitě jsem už dozrála, abych mohla tak dlouhé závody absolvovat. Je to nová motivace, tak proč to nezkusit. A zatím se daří.
Vyhrála jste Jizerskou padesátku, jaký je pocit vyhrát na svém rodném území?
Snad každý český lyžař někdy zatoužil vyhrát Jizerskou 50. Cítím, že v Čechách je to sportovní akce číslo jedna. Každý v České republice ví, co je to Jizerská 50. Už proto je krásný pocit takový závod vyhrát. Ale taky je důležité, že poslední roky je tu velká konkurence ze světa. Je to velký závod. Můžeš být pátý nebo desátý na mistrovství světa, ale vyhrát tady je fakt zážitek!
Jaké máte další plány – pro letošní rok, ale i ve své kariéře?
Žádné velké plány nemám. Baví mě dobře závodit a užívat si to. Je to ale velká dřina jezdit 50, 60, 70 nebo 90kilometrové závody. Ale dávám přednost psychické pohodě, kterou tady nacházím. Mám trenéra, servismana i přítele v jedné osobě, jsme takový výborně sladěný minitým. Nic neplánujeme, ale končit ještě nechceme. Asi přijde mateřská pauza. Už se těšíme.
Jiří Endler
