Víme, čím žil Jablonec před 100 lety - listopad 1914
1. listopadu 1914, č. 264, str. 1,
Turecko vyhlásilo válku Rusku! Svatá válka islámu. Rusové, Angličané a Francouzi opouštějí Turecko.
Útok na Oděsu. Turecké torpédoborce napadly přístav a potopily ruský dělostřelecký člun ve vjezdu do přístavu. Část posádky se utopila, ostatní byli zabiti nebo zraněni.
3. listopadu 1914, č. 266, str. 1 a 4
Ze srbské fronty. Šabac znovu dobyt. Naše ofenzíva pokračuje vítězně. Naše oddíly překročily trať Šabac – Losnica.
Letec – hrdina. Těžce zraněný polní pilot, nadporučík Sancher, doletěl ve strašných bolestech ještě na 70 km vzdálené letiště, kde hladce přistál. Včera však podlehl svým zraněním – poté, co od císaře telegraficky obdržel vojenský kříž za zásluhy.
Zemřel jako hrdina. Syn jabloneckého starosty Walter Posselt, důstojník 74. pěšího pluku, padl v boji u Šabacu, kde byl také pohřben. Ve stejný den obdržel od císaře pochvalu za statečnost před nepřítelem.
9. listopadu 1914, č. 270, str. 2,
Polní pošta ze západní fronty – Francie. 21. října 1914 píše voják do Liberce: „Milí rodiče, jistě jste již obdrželi můj poslední 15-ti stránkový dopis. Jsme již 14 dní (v zákopech) před vesnicí, v níž jsou ubytování Francouzi a Indové. Nebudete věřit tomu, že Indové musí útočit pouze šavlemi a zemědělským nářadím, jako jsou kosy a cepy. Necháváme je přijít na 50 až 70 metrů, pak je slyšet jen cvakání našich pušek a kulometů, za půl hodiny je po všem. Jsme vždy 6 dní v zákopech, pak 3 dny v záloze asi 10 km odsud. To jsme v barácích v lese. Je to dost nudné, protože Francouzi jsou tak dobře zakopáni, že bychom útok nepřežili a naopak. Ještě Vám napíši, co mám na sobě: hedvábnou košili a spodky, pak vlněnou košili a kalhoty, bederní pás, nátepníky, ponožky, zimní čepici proti větru, rukavice – mohl bych si otevřít malý obchod – dostáváme totiž dobročinné dary. A jeden drážďanský pivovar zaslal svému pluku pivo – a ti nám z toho 70 litrů dali. O svých hrdinských činech raději psát nebudu – ale píši si i deník, který dostanete, kdybych nepřežil. Váš syn L.“
10. listopadu 1914, č. 273, str. 1,
Velké vítězství v Srbsku. Šest srbských divizí poraženo. Potiorek chce ukončit srbské tažení před začátkem zimy.
12. listopadu 1914, č. 275, str. 1 a 5, ranní vydání
Severní bojiště. Přemyšl je opět obklíčen Rusy.
Ženeva. Známý vůdce socialistů Lenin napsal článek, ve kterém podporuje boj Poláků a Ukrajinců proti ruské nadvládě. Podle jeho názoru však mají Slované v Rakousku tolik kulturní svobody jako nikde na světě.
Karl von Škoda u německého císaře. Císař Vilém s radostí přijal model a fotografii houfnice „Štíhlé Emy“ ráže 305 mm.
Jablonec. 400 uprchlíků z Polska dorazilo do Jizerských hor. 160 lidí bude ubytováno v Lukášově v objektu Kellerovy továrny.
16. listopadu 1914, č. 279, str. 4 a 7, večerní vydání
Jablonec. Pohřeb Waltera Posselta (11. listopadu byl W. P. exhumován a převezen do rodného města). Pohřeb proběhl za mimořádné účasti obyvatelstva. Rakev zesnulého byla uložena v kostele sv. Anny. Smuteční bohoslužba měla začít v 9.30, ale již před devátou byl kostel zaplněn tak, že se sotva našlo místo pro smuteční hosty. Před rakví, na které ležela šavle a čapka, drželo čestnou stráž 8 raněných poddůstojníků (z místního lazaretu). Děkan P. A. Gerritzen s pohnutím pronesl smuteční projev a utěšoval pozůstalé, že jejich syn padl jako hrdina za národ, a tím i za naše město. Rekviem skončilo okolo 10,30. Před kostelem se mezitím shromáždili ranění válečníci a uniformované složky. V čele průvodu šli ostrostřelci s praporem a hudbou, spolky veteránů s prapory, hasičský sbor, tělocvičný spolek, 4 pěvecké sbory (Liederkranz, Deutscher Sängerbund, Sängerheim a Arion), Muzejní spolek, 8. třída reálného gymnázia a Spolek jabloneckých vysokoškoláků v Praze. Před pohřebním vozem a po jeho obou stranách šli ranění vojáci s palmovými ratolestmi a duchovenstvo. Za vozem šel vojenský sluha zesnulého taktéž s ratolestí. Za ním pozůstalí a členové zastupitelstva, okresního výboru, městských podniků, zástupci státních orgánů, učitelé a velký počet raněných důstojníků a vojínů a členové Červeného kříže. Tisíce občanů šly v průvodu a další tisíce stály v ulicích, jimiž se průvod ubíral. Při spouštění rakve do hrobu vypálili ostrostřelci čestnou salvu, mezi to hřměly moždíře veteránských spolků. Děkan Gerritzen se ještě krátce pomodlil a zazněla smuteční píseň spojených pěveckých sborů. Pak se země zavřela nad mladým mužem v květu let, jehož památka však v našem městě zůstane navždy zachována.
Válečně nadšení ve Vrchlabí. V 8. třídě zdejšího gymnázia se 7 žáků přihlásilo jako váleční dobrovolníci. Pět z nich pochází z významných zdejších rodin. Město Vrchlabí upsalo 100 000 K na válečnou půjčku.
17. listopadu 1914, č. 280, str. 2, ranní vydání
Londýn. Západní fronta. Bitevní pole vypadá jako veliký hřbitov a zápolí je ohromnou nemocnicí. Boje na řece Yser a v oblasti Ypres jsou tak úporné, že nemají v historii obdoby. Jeden raněný vypovídá: „Moje brigáda měla postavení 2,5 míle od Ypres. Minulou středu na nás Němci mocně zaútočili, drželi jsme se, ale oni útočili až do čtvrtka, přestože měli velké ztráty. Viděl jsem, že se celý den bojovalo o jeden jediný zákop. V pátek byl klid, ale v sobotu zaútočil nepřítel ještě silněji severně od Duismundenu. 40 hodin zuřil boj muž proti muži. Je nemožné popsat tohle strašné divadlo.“
17. listopadu 1914, č. 280, str. 5, večerní vydání
New York slaví 300 let od svého založení. 27. března 1614 dostal tehdejší Nový Amsterodam své první všeobecné obchodní privilegium. New York má nyní 5 646 966 obyvatel. Každé 4 minuty se narodí dítě, každých 7 minut jeden člověk zemře. 25 000 mladých mužů a žen navštěvuje univerzitu. Největší budovou je Hudson Tower, který má 4 000 místností, v nichž žije 10 000 obyvatel.
Christa Petrásková
