rozhodnutí o odvolání

Krajský úřad Libereckého kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu jako správní orgán věcně a místně příslušný podle ust. § 67, odst. 1, písm.a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, § 89 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád), přezkoumal na podkladě odvolání ze dne 11.4.2013 (doplněné písemností ze dne 6.9.2013) podaného Prof. Ing. arch. Martinem Rajnišem, nar. 16.5.1944 bytem Úvoz 228/5, Praha 1, 110 00, rozhodnutí Magistrátu města Jablonec nad Nisou, odboru stavebního a životního prostředí, stavební úřad, spis. zn. 2177/2011/SÚ/Fla, č.j. 21946/2013 ze dne 22.3.2013, kterým byla zamítnuta žádost o vydání rozhodnutí o dělení pozemku ppč. 990/3 v k.ú. Horní Maxov, obci Lučany nad Nisou a podle ust. § 90, odst. 5 správního řádu rozhodl takto :

Odvolání Prof. Ing. arch. Martinem Rajnišem, nar. 16.5.1944 bytem Úvoz 228/5, Praha 1, 110 00, kterého zastupuje JUDr. Štěpán Liška, advokát, advokátní kancelář Jungamannova 31, Praha 1, IČO 66253217 ze dne 11.4.2013, doplněné písemností ze dne 6.9.2013

se zamítá

a rozhodnutí Magistrátu města Jablonec nad Nisou, odboru stavebního a životního prostředí, stavební úřad, spis. zn. 2177/2011/SÚ/Fla, č.j. 21946/2013 ze dne 22.3.2013, kterým byla zamítnuta žádost o vydání rozhodnutí o dělení pozemku ppč. 990/3 v k.ú. Horní Maxov, obci Lučany nad Nisou

se potvrzuje.

Odůvodnění:

Úvodem Krajský úřad Libereckého kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu (dále jen „odvolací orgán“), pokládá za nutné uvést, že dnem 1.1.2013 nabyl účinnosti zák. č. 350/2012 Sb., kterým se mění zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Zákonem č. 350/2012 Sb. byl stavební zákon novelizován ve značném rozsahu, a proto odvolací orgán tímto pokládá za nutné zdůraznit tu skutečnost, že  čl. II „Přechodná ustanovení“, bod 14. tohoto zákona  stanoví, že správní řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (mimo několika výjimek), se dokončí podle dosavadních právních předpisů, a to dle jejich znění, které bylo v účinnosti do dne 31.12.2012. Toto pravidlo platí i pro toto řízení o odvolání, protože jak v řízení vedeném v I. stupni, tak v odvolací řízení (řízení vedené v II. stupni) se rozhoduje v jedné a téže věci (byť v rozdílných fázích – viz předchozí text). Proto v řízení o podaném odvolání bylo postupováno a rozhodováno podle předpisů ve znění, v jakém byly tyto předpisy účinné přede dnem 1.1.2013. 

Rozhodnutím Magistrátu města Jablonec nad Nisou, odboru stavebního a životního prostředí, stavební úřad (dále jen stavební úřad), spis. zn. 2177/2011/SÚ/Fla, č.j. 21946/2013 ze dne 22.3.2013 byla zamítnuta žádost o vydání rozhodnutí o dělení pozemku ppč. 990/3 v k.ú. Horní Maxov, obci Lučany nad Nisou.

Na tomto místě Krajský úřad Libereckého kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu (dále jen odvolací orgán) uvádí, že v dalším textu tohoto odůvodnění rozhodnutí z důvodu úspornosti nebude u čísel pozemků uváděno katastrální území, ve kterém se nacházejí, vždy  se bude jednat o k.ú. Horní Maxov, obec Lučany nad Nisou.

Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání Prof. Ing. arch. Martin Rajniš, nar. 16.5.1944 bytem Úvoz 228/5, Praha 1, 110 00, kterého zastupuje JUDr. Štěpán Liška, advokát, advokátní kancelář Jungamannova 31, Praha 1, IČO 66253217 písemností ze dne 11.4.2013, které neobsahovalo konkrétní odvolací námitky. Odvolací orgán proto odvolatele vyzval k doplnění podaného odvolání, kdy odvolatel své odvolání dne 9.9.2013 písemností datovanou dne 6.9.2013 doplnil. Ve svém odvolání uvedl, že stavební úřad porušil právo odvolatele na spravedlivý proces, když přestože, se odvolatel řádně omluvil z konaní místního šetření, stavební úřad přesto toto šetření provedl a odvolatel tak neměl možnost se přímo v terénu k namítaným argumentům vyjádřit. Odvolatel se dále neztotožňuje se závěrem stavebního úřadu, že přístup k novému pozemku neexistuje, když odvolatel tuto cestu běžně užívá a tato cesta je zapsaná v katastru nemovitostí. Odvolatel dále namítá nepřezkoumatelnost daného rozhodnutí z důvodu, kdy stavební úřad konstatoval, že realizací záměru by mohly být ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem nebo zvláštními předpisy, kdy dle odvolatele jde o pouhý formalismus. Jde o to, že podle odvolatele stavební úřad neuvádí konkrétní zvláštní předpisy, které by dle něho měly být porušeny. Odvolatel v rámci odvolání navrhuje, aby buď stavební úřad, nebo odvolací orgán návrhu vyhověl.

Odvolací orgán nejprve posoudil, zda jsou naplněny podmínky řádně podaného odvolání, pokud jde o jeho přípustnost a včasnost. Bylo zjištěno, že odvolání bylo podáno oprávněným subjektem ve smyslu ust. § 81 odst. 1 a ust. §  83 správního řádu, bylo podáno včas, je proto přípustné a je možné o něm rozhodnout jedním ze stanovených způsobů uvedených v ust. § 90 správního řádu.

Odvolací orgán přezkoumal soulad odvoláním napadeného rozhodnutí a řízení, které předcházelo jeho vydání, s právními předpisy, kdy věcná správnost napadeného rozhodnutí se přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy vyžaduje-li to veřejný zájem na dodržování zákonnosti. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží, kdy tímto postupem není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.

Odvolací orgán v dané věci již jednou rozhodoval, když dne 20.11.2012 pod sp. zn. OÚPSŘ 275/2012-rozh. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání a to zejména z důvodu, že stavební úřad rozhodoval na základě neúplných podkladů, žádost neměla náležité podklady dle vyhlášky č. 503/2006 Sb. Další neúplnost podkladů pro rozhodnutí spatřoval odvolací orgán v tom, že si stavební úřad k posouzení otázky použití komunikace na pozemku ppč. 1933 a 1936, jakožto dopravní cesty ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a prováděcích předpisů k němu, nevyžádal předložení stanoviska příslušného silničního správního úřadu. Po doplnění žádosti a příslušného stanoviska silničního orgánu (zn. MuL-0079/2013) stavební úřad oznámil opatřením ze dne 7.2.2013 pokračování řízení a současně nařídil ústní jednání na den 13.3.2013, zástupce žadatele se z konaného ústního jednání omluvil. Dne 22.3.2013 stavební úřad vydal rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, které neobsahovalo konkrétní odvolací námitky, kdy odvolací orgán vyzval odvolatele k jeho doplnění a řízení o odvolání přerušil. Dne 9.9.2013 odvolatel doplnil odvolací námitky a dal možnost vyjádřit se ostatním účastníkům k podanému odvolání. Této možnosti nikdo nevyužil.

Odvolací orgán po posouzení věci dospěl k závěru, že stavební úřad při vydání odvoláním napadeného rozhodnutí postupoval v souladu se zákonem a v rámci nového projednání zabezpečil potřebné podklady pro rozhodnutí, když zcela podrobně dokladoval a odůvodnil důvody zamítnutí předmětné žádosti. Odvolací orgán dále zjistil, že byly naplněny důvody pro zamítnutí žádosti o dělení pozemků.

Důvodem pro toto zamítnutí je skutečnost, že oddělovaná část původního pozemku ppč. 990/3 označená dle geometrického plánu jako ppč. 990/6, není dopravně napojena na veřejně přístupnou pozemní komunikaci ve smyslu ust. § 20 odst. 3 vyhlášky 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhl.č. 501/2006 Sb.). Tato skutečnost byla deklarována jednak stanoviskem příslušného silničního správního orgánu, Městského úřadu Lučany nad Nisou, č.j. MuL-0079/2013 ze dne 16.1.2013, dále pak protokolem z kontrolní prohlídky konané dne 13.3.2013, na které bylo zjištěno, že přístup směrem k oddělované části přes pozemek ppč. 1936 fyzicky neexistuje, a že se na uvedeném pozemku nenachází žádná komunikace. Z protokolu dále vyplývá, že na tomto pozemku se nacházejí náletové dřeviny a terén je podmáčený. Dále je ve spise založeno vyjádření Města Lučany nad Nisou ze dne 12.9.2012, ze kterého vyplývá, že bylo provedeno místní šetření, na kterém bylo zjištěno, že pozemky ppč. 1936 a ppč. 1933, které jsou ve vlastnictví města, jsou sice v katastru zapsány jako ostatní (podskupina ostatní komunikace), ale ve skutečnosti se jedná o podmáčené pozemky plné náletových dřevin a komunikace vyznačené v katastru nemovitostí ve skutečnosti fyzicky již neexistují.

Odvolací orgán dospěl k závěru, že na základě výše uvedeného bylo náležitě dokladováno, že přístup k nově navrženému pozemku 990/6 přes pozemky ppč. 1936 a 1933 neexistuje a v území tedy neexistuje dopravní cesta, která by umožňovala napojení děleného pozemku a tedy provedení dělení pozemku tak, jak navrhuje odvolatel. Odvolací orgán posoudil danou záležitost a uvádí, že v řízení byl náležitě zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti (ust. § 3 správního řádu) sdělením silničního správního orgánu, tak kontrolní prohlídkou, kterou provedl stavební úřad sám (viz výše).  Povolení předmětného dělení pozemku by bylo v přímém rozporu s ust. § 20 odst. 3 vyhl.č. 501/2006 Sb., kdy navrhovaný pozemek není dopravně napojen na veřejně přístupnou pozemní komunikaci a dále s ust. § 92 odst. 2 stavebního zákona.  

K námitce odvolatele lze uvést následující:

K námitce odvolatele, že stavební úřad porušil právo odvolatele na spravedlivý proces, kdy přestože se odvolatel řádně omluvil z ústního jednání, nenařídil jednání nové, odvolací orgán uvádí, že žádný právní předpis nenařizuje provedení nového projednání věci, nehledě k tomu, že odvolatel zjištěný stav území tak, jak jej popsal stavební úřad i silniční správní orgán nepopírá, odvolatel pouze uvádí, že tudy „projede“. Takové tvrzení nevyvrací zjištění stavebního úřadu ani silničního správního orgánu. Podle názoru odvolacího orgánu stavební úřad měl k dispozici postačující podklady pro vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti. K tomu je třeba dodat, že odvolatel měl navíc možnost vyjádřit se k věci, popř. vznést námitky písemně, což však neučinil, kdy ani nepožádal o opakování ústního jednání.

K námitce odvolatele, že přístup k novému pozemku existuje, kdy cesta je zapsaná v katastru nemovitostí odvolací orgán musí konstatovat, že jak je podrobně popsáno výše, pak dle sdělení silničního správního orgánu, a provedené kontrolní prohlídky vyplynulo, že uvedená komunikace ve skutečnosti fyzicky v terénu neexistuje a tak skutečný fyzický stav nekoresponduje se stavem údajů o území vedených v katastru nemovitostí. K tomu lze dodat, že v katastrálních předpisech je zakotven princip, že údaje v katastru nemovitostí mají odpovídat skutečnému stavu území, nikoliv naopak.

K námitce ohledně nepřezkoumatelnosti daného rozhodnutí odvolací orgán uvádí, že z rozhodnutí stavebního úřadu zcela jasně vyplývá, který konkrétní požadavek (podmínka) právního předpisu nebyl naplněn, kdy tímto předpisem je vyhl.č. 501/2006 Sb. a to konkrétně ust. § 20 odst. 3 této vyhlášky. Již nesplnění ust. § 20 odst. 3 vyhl.č. 501/2006 Sb. - požadavek na napojení nově oddělovaného (vytvořeného) pozemku na veřejně přístupnou pozemní komunikaci, bylo zcela postačující k zamítnutí žádosti.  

Odvolací orgán dále uvádí, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dělení pozemku je řádně odůvodněno, z odůvodnění rozhodnutí jasně vyplývá, z čeho stavební úřad dovodil, že není zajištěn přístup k nově oddělenému pozemku a proto je záměr v rozporu s ust. § 20 odst. 3 vyhl.č. 501/2006 Sb. S ohledem na tuto skutečnost stavebnímu úřadu nezbylo, než dle ust. § 92 odst. 2 stavebního zákona žádost zamítnout.

Vzhledem k výše uvedenému, kdy v postupu stavebního úřadu nebyla shledána pochybení a kdy rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání rozhodnutí o dělení pozemku ppč. 990/3 bylo vydáno v souladu se zákonnými hledisky uvedenými v ust. § 92 odst. 2 stavebního zákona, a kdy odvolací orgán se v rámci provedeného odvolacího řízení s tímto posouzením v rozhodnutí ztotožnil, bylo rozhodnuto tak, jak je v jeho výroku uvedeno.

Poučení o opravném prostředku :

Proti tomuto rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat ( § 91 odst. 1 zák.č. 500/2004 Sb., o správním řádu ).

RNDr. Kateřina Lauermannová

vedoucí odboru územního plánování

a stavebního řádu