Petros Kalpakcis - Chci být aktivním občanem v našem městě
Petros Kalpakcis se narodil v roce 1965 v Jablonci nad Nisou, tatínek byl původem Řek, maminka je Češka. Po absolvování ZŠ studoval na Střední průmyslové škole strojní v Jablonci nad Nisou, a poté na FTVS v Praze. Je ženatý, má dvě dcery (7 a 11 let). Od roku 1991 podniká v oblasti fitness. Je dobrovolným dárcem krve. Do ZM kandidoval v roce 2018 za ODS.
Proč jste se rozhodl vstoupit do komunální politiky?
Mé rozhodnutí bylo velmi jednoduché. V Občanské demokratické straně jsem 13 let a již v době, kdy jsem do strany vstupoval, jsem ji chtěl aktivně podpořit. Chci být aktivním občanem v našem městě. Z mé podstaty pravicového a konzervativního voliče byla pro mě ODS jediná možná volba.
Čemu se v komunální politice věnujete?
Záběr je poměrně široký, ale samozřejmě je dán zčásti i mou profesí, která se týká oblasti sportu. Kromě něj se věnuji ekonomice, společenskému a kulturnímu životu ve městě. Jsem členem sportovní komise, předsedou správní rady Jabloneckého kulturního a informačního centra, členem dozorčí rady Městského divadla v Jablonci a členem výboru pro hospodaření s majetkem města.
Tatínek byl Řek, jak se dostal do Česka a kde se rodiče seznámili?
Tatínek přišel do Čech v době migrace Řeků, která nastala po druhé světové válce, neboť v jejich domovině probíhala občanská válka. Byl tehdy malý kluk, při transportu do východní Evropy byly rodiny rozdělovány. Jeho maminka s mladším bratrem skončila v Berouně, on sám v Krnově a až po čase se celá tatínkova rodina shledala v Jablonci.
Neuvažovali o návratu do Řecka?
Plánovali to a celý proces k tomu směřoval. Mnohé rodiny se vrátily v rámci velké vlny reemigrace zpět do své vlasti, jenže tatínkovi rodiče na tom nebyli zdravotně úplně dobře a navíc byla na mého dědu uvalena v rodné vesnici vendeta. Jako malý kluk jsem tehdy moc nechápal, proč nejdeme také. Během krátké chvilky jsem ztratil mnoho řeckých kamarádů a zažíval takový ten pocit, že končí celý svět. Naštěstí mě i sestru rodiče vedli ke sportu, který nás zocelil a mě, myslím, ovlivnil na celý zbytek života.
Kterému sportu konkrétně jste se věnovali?
Věnovali jsme se sportovní gymnastice. V Jablonci byl tehdy skvělý konkurenceschopný oddíl TJ Bižuterie vedený Láďou Smržem a Honzou Flanderkou, který patřil mezi špičku v republice. Aktivně jsem závodil od 5 do 20 let, byli jsme např. trojnásobní mistři republiky v soutěži družstev. V TJ Bižuterie, kde jsem později pracoval i jako profesionální gymnastický trenér ženských složek, jsem měl na starosti děvčata, která patřila mezi špičky v ČR. Mou nejznámější svěřenkyní byla halová mistryně světa a Evropy ve skoku o tyči Pavla Rybová (Hamáčková). Chvíli jsem laškoval s profesionální dráhou trenéra v SVS v Děčíně, ale tam jsem pochopil, že moje práce má pro mne smysl, pokud se jí bude druhá strana účastnit dobrovolně a s radostí. Což, bohužel, v případě ranné specializace ve sportovní gymnastice žen mnohdy není. Stále jsem přesvědčen, že je gymnastika nejlepším sportem pro všestranný rozvoj od útlého věku.
Přešel jste do fitness, proč?
Zde má každý volbu, co chce nebo nechce se svým tělem dělat. Mimo to se po revoluci otevřely nové možnosti a začal jsem v tomto oboru i podnikat. V roce 1994 jsme převzali krachující fitness v hotelu Rehavital, ze kterého jsme vybudovali vyhlášené „fitko“. Paralelně jsem provozoval velké fitness v Liberci v paláci Syner a zároveň jsem připravoval kondičně vrcholové sportovce (J. Čutta, I. Danilevič a další). V roce 2010 jsem opustil Rehavital, založil sportovní klub Sportaktiv a otevřel sportovní centrum Cardiofitness, které s 1 500 m2 patří k největším v kraji. Součástí sportovního centra dnes je nejen fitness jako takové, ale i velká škála skupinových cvičení, boxerský a úpolový, crossfitový a workoutový sál. Mým cílem je dobudovat také můj letitý sen, kterým je velké venkovní cvičiště pro workout (workout – aktivita s vlastní vahou těla), crossfit (CrossFit – intenzivní různorodý intervalový trénink) a Spartan Race. Cvičiště máme rozestavěné v Rýnovicích a i v této nelehké době se snad blížíme ke zdárnému konci. Sport nebo alespoň zdravý pohyb by dnes měl patřit ke zdravému životnímu stylu, posiluje imunitu člověka a v dnešním uspěchaném světě je podle mého názoru nejen fyzickou, ale především i psychickou vzpruhou pro každého člověka
Máte rodinu, vedete fitness a pracujete v komunální politice, kde berete čas?
Poslední dva měsíce, ve kterých jsme měli z rozhodnutí vlády povinně zavřeno, jsem zjistil, jak jsem rodinu v některých aspektech zanedbával. Den má ale jen 24 hodin a v daném okamžiku jde o nastavení priorit a o plánovaní času. Skloubit to lze, ale občas mám těžké mentální mozoly. Zároveň mi není lhostejný život těch, kteří v životě neměli takové štěstí.
Máte čas i na jiné koníčky?
Velmi rád trávím společný čas s dcerami a manželkou. Jezdíme společně na kole a rádi lyžujeme. Pravidelně hraji squash a soutěžím v CrossFit na mezinárodní úrovni (letos konečně / bohužel) v kategorii veteránů nad 55 let. Uklidňuje mě práce na zahradě. Velmi rád vařím a griluji.
Jaký je váš vztah k Řecku?
Jsem poloviční Řek a patriot. Ač moje rodina pochází z vnitrozemí, je pro mě Řecko hlavní volba např. na dovolenou. Lidsky jsou Řekové úžasní, miluji jejich kulturu a jídlo. Vždy si tam oživím i řeč. Naštěstí jsou v Řecku místa, kde je svět ještě v pořádku. Část tamější kultury se snažím přinést i k nám, např. pořádáme výukové kurzy řeckých tanců pro děti i dospělé.
V Jablonci je početná řecká komunita, scházíte se?
Každý rok se v Jablonci pořádá řecká zábava a také jezdíme za krajany, např. do Dvora Králové, kde je fajnová nová generace českých Řeků, kteří po rodičích a prarodičích udržují kulturní dědictví.
Jaký je Petros Kalpakcis?
Asi nekompromisní a zásadový. Nesnáším slovo nejde a bytostně se mi příčí pletichaření. Mám rád, když si lidé dokáží říct i nepříjemné věci do očí. A jsem soutěživý perfekcionista.
Jiří Endler
