Nevšední životní příběh malíře R. Fleissnera

Jsou umělci, jejichž životní příběh se odehrává především mezi čtyřmi stěnami ateliéru – u malířského stojanu a pracovního stolu, nebo v malířském plenéru. Jejich rodinný a veřejný život se nevyznačuje ničím výjimečným.

Avšak životní příběh Richarda Fleissnera byl psán nejen výtvarným talentem a tvůrčí fantazií, ale také pevnými morálními postoji a prosazováním hodnot, jako je svoboda, demokracie a porozumění mezi lidmi, bez ohledu na vyznání či národnost. Proto bychom si tohoto osobitého výtvarného umělce měli připomínat i jako čestného člověka, který si získal oprávněné místo v kulturních dějinách našeho města.

Cesta do Jablonce nad Nisou

Richard Fleissner se narodil v roce 1903 v Městě Touškov na Plzeňsku. Jeho otec, soudní úředník, často měnil působiště, a tak dobu dospívání prožil Richard v Litoměřicích. Díky výtvarnému talentu byl v roce 1921 přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Po úspěšném absolvování školy se stal středoškolským učitelem v Aši. Do Jablonce nad Nisou ho přivedla láska ke své spolužačce, jablonecké malířce Editě Plischkeové, s níž se na začátku roku 1927 oženil. Ve stejném roce nastoupil jako profesor Státní odborné školy pro umělecký průmysl v Jablonci nad Nisou a krom pedagogické práce se zapojil i do uměleckého života města.

Profesorem na uměleckoprůmyslové škole

V době, kdy Richard Fleissner na školu přišel, probíhala v učitelském sboru generační obměna. Ředitel školy Wilhelm Schmidt, člověk s demokratickým smýšlením, mu byl blízký svojí otevřeností. I díky Fleissnerově pedagogickému působení se dařilo školu přetvářet v učiliště, kterému nebyla cizí svobodomyslnost a tvůrčí experiment. Soudě podle vyjádření některých absolventů, byl Fleissner u studentů velmi oblíbený a stal se jim rádcem i ve věcech překračujících rámec vyučování. S vděčností na něho vzpomínali zejména čeští studenti této německojazyčné školy.

Národnost nerozhoduje

V Československu se v době mezi dvěma světovými válkami odvíjel kulturní život českojazyčného a německojazyčného obyvatelstva většinou odděleně. To platilo i o výstavách výtvarného umění. Richard Fleissner patřil mezi výtvarníky z řad českých Němců k výjimkám – rád vystavoval společně s českými umělci. Například v roce 1934 se jeho jméno objevilo na přehlídce československého umění ve Vídni společně s F. Bílkem, V. Benešem, L. Kubou, A. Hudečkem, M. Švabinským, V. Rabasem, V. Radou a E. Fillou.

Fleissner byl loajální k československému státu a považoval ho za svoji vlast. V Jablonci nad Nisou udržoval přátelské vztahy s českou menšinou. Projevoval se jako aktivní antifašista a po roce 1938 byl za své názory perzekuován. Předstíral duševní nemoc, aby se vyhnul nástupu na frontu. Účastnil se sabotážní činnosti u vojenské posádky v Liberci a na konci války jen zázrakem unikl nejvyššímu trestu.

Epilog

S ohledem na postoje a činy v době okupace bylo Richardu Fleissnerovi i jeho manželce navráceno československé státní občanství. Vzhledem k nejisté době se ale rozhodli v roce 1946 dobrovolně vystěhovat do Bavorska. Jako antifašistům jim bylo umožněno vzít si svůj osobní majetek včetně uměleckých děl a výtvarných potřeb. Tak se skončila část životního příběhu Richarda Fleissnera, která byla spojena s Jabloncem nad Nisou.

Kdo by se chtěl o Fleissnerových životních osudech a jeho umělecké tvorbě dozvědět více, je srdečně zván na výstavu v Městské galerii MY. Koná se při příležitosti 120. výročí umělcova narození a bude probíhat od 23. března do 28. května letošního roku.

Jan Strnad / MGMY