Miroslava Mlýnková - Víra je dar

Miroslava Mlýnková se narodila v roce 1961 v Plzni. Vystudovala stavební průmyslovku a pracovala ve stavební projekci. V roce 1985 se provdala a přestěhovala za manželem Benjaminem na faru Církve československé husitské v Jablonci n. N. Vystudovala Husitskou teologickou fakultu Univerzity Karlovy a od roku 1999 je farářkou CČSH v Jablonci n. N. S manželem mají tři děti. Oba slouží jako faráři v Jablonci, Liberci, Mimoni, Tanvaldu, Držkově, Velkých Hamrech, Zásadě, Zlaté Olešnici, administrují náboženské obce v České Lípě a Novém Boru.

Co vás přivedlo k víře a proč jste si vybrala Církev československou husitskou?

K víře mne přivedla osobní hluboká náboženská zkušenost v době středoškolských studií, kdy jsem hledala odpovědi na otázky po smyslu a podstatě svého života. Do církve mne přivedla moje budoucí kmotra, paní Jůlinka. Vzala mě v Plzni s sebou na biblické hodiny a bohoslužby, při nichž jsem se postupně seznámila křesťanskou spiritualitou. Tady jsem začínala nacházet odpovědi na bytostně důležité otázky, které se dotýkaly mého nitra. V té době se mi otevřel Zdroj, Pramen, ze něhož jsem nepřestala čerpat. Ve svých dvaceti letech jsem přijala svátost křtu a poté jsem se skupinou mladých křesťanů jezdívala na různé duchovní akce. Na jedné takové jsem se seznámila se svým manželem. Po roce 1989 jsem začala studovat teologii a rozhodla jsem se, že se ke stavební profesi nevrátím. Našla jsem nový směr cesty životem.

V České republice je několik církví, jak spolupracují, je mezi nimi rivalita?

Ježíš Kristus sjednocuje všechny křesťany napříč denominacemi. Bůh má rád rozmanitost a v té pestrosti různých podob církve si člověk může najít tu svou. V Jablonci se nachází celkem deset církví: Římskokatolická, Českobratrská evangelická, Církev československá husitská, Starokatolická, Pravoslavná církev v českých zemích, Ochranovský sbor, Křesťanský sbor Dobrá Zpráva, Církev adventistů sedmého dne, Církev bratrská a Bratrská jednota baptistů. S jejich duchovními se pracovně scházíme několikrát do roka. Máme mezi sebou korektní vztahy, respektujeme se a spolupracujeme. Na začátku ledna jsme měli například Tříkrálové odpoledne nejen pro rodiny s dětmi. Dvakrát do roka se společně zúčastňujeme takzvaného Ekumenického týdne modliteb. Jednou za jednotu křesťanů, ten bývá od 18. ledna, druhý týden modliteb za požehnání tomuto kraji, městu a našim domovů bývá v druhé polovině září. V týdnu před Velikonocemi pořádáme společné veřejné čtení knihy knih, Bible, letos to bylo v jablonecké knihovně. Začátkem června se připojujeme k celostátní Noci kostelů a otvíráme modlitebny s připraveným odpoledním a večerním programem široké veřejnosti. Pěknou spolupráci jsme navázali s jabloneckým infocentrem, s nímž už desátý rok pořádáme každé úterý v červenci a srpnu akci Jablonecké kostely otevřeny – s průvodcem pro turistickou veřejnost, v některých i s koncertem pro pravidelné posluchače, letos varhaním.

Faráři a kazatelé, moji kolegové a kolegyně z jednotlivých církví, se věnují v Jablonci různým skupinám obyvatel. Navštěvují věznice, domovy pro seniory, pracují s romskou mládeží, s bezdomovci, jiný vede pěvecký sbor pro seniory, křesťanský skauting, další pracuje v posttraumatickém týmu pro zaměstnance policie. A to jsem zajisté nevyjmenovala další služby, které se v rámci křesťanských církví poskytují. Já se věnuji duchovní službě pro nemocné pacienty, hospitalizované v Nemocnici Jablonec n. N. Čtvrtým rokem docházím pravidelně, jedenkrát týdně, na oddělení CEDR (centrum doléčování a rehabilitace) jako nemocniční kaplanka. Jsem členkou Asociace nemocničních kaplanů, která školí a sdružuje duchovní, sloužící v nemocnicích (www.nemocnicnikaplan.cz). Na oddělení jsem pro všechny pacienty včetně lidí nezařazených v jakékoli církvi. Nabízím službu přítomností, naslouchání, rozhovor, doprovázení slovem i mlčením, modlitbu, čtení z bible, slavení svátostí. Těm, kdo si to přejí, poskytuji duchovní a psychickou podporu, Jako kaplanka jsem vázána zpovědním tajemstvím, pomáhám hledat smysl, řešit otázky důvěry v Boha. Kromě pacientů jsme tam i pro příbuzné, přátele a personál nemocnice. Je to služba hezká a smysluplná, stále se něčemu novému učím.

Co znamená pro věřící advent a čas Vánoc?

Na začátku adventu se slavnostně rozsvěcuje vánoční strom před radnicí. V posledních letech se kazatelé a faráři účastní zahajovací promluvy s primátorem. Letos vyšla řada na mne. Advent je přípravný čas v rámci křesťanského vánočního období. Začíná první nedělí adventní a končí Štědrým dnem. Adventus je latinsky příchod. Křesťané očekávají příchod Ježíše Krista do lidských srdcí: „Kristus přichází, blíže se, je na cestě k nám proti proudu času. Pojďme mu vstříc a každý z nás přitom buďme zodpovědný za svoje myšlenky, slova a skutky.“ Prožít správně advent znamená nově se zrodit ve svém srdci, setkat se s Nejvyšším, který je schopen naplnit náš život.

Advent má celkem čtyři neděle a při každé z nich zažehneme novou svíci na věnci či svícnu. Symbolika je v tom, že procházíme tmou vstříc blížícímu se duchovnímu světlu. V Římskokatolické církvi se kromě nedělních bohoslužeb konají ještě ranní, tzv. Roráty, v reformních církvích jsou večerní adventní pobožnosti.

Vánoce jsou pro křesťany časem svátečním, oslavou narození Božího Syna v Betlémě. Vánoční svátky připomínají, že neviditelný Bůh na sebe bere podobu člověka, zhmotňuje se v Ježíši, aby nás dovedl k sobě, do Boží blízkosti. Jeden současný kněz říká, že Kristův život má v sobě dvě mysteria: vzkříšení a vtělení. Tajemství vzkříšení Krista by se nemohlo uskutečnit bez předchozího Mysteria vtělení - v podobě malého dítěte ve stáji položeného do jeslí. Jako k adventu patří svícen nebo věnec, tak k vánočnímu období patří ozdobený strom, dárky a vystavený betlém, vánoční kometa, hvězda.

Vánoční čas pro faráře znamená plné pracovní nasazení ve službě druhým.

Jde o intenzivní přípravy na každou bohoslužbu, o organizaci různých společných setkání a vánočních akcí na půdě církve i mimo ni.

Co je na vašem povolání nejkrásnější?

Líbí se mi práce s lidmi. Pro mne je nejkrásnější spatřovat ve hmotném světě jemný a hlubší smysl, vnímat přesah a význam každé maličkosti. Je to velké dobrodružství smět doprovázet lidi na jejich cestě k získání vlastní náboženské zkušenosti. Ten Nejvyšší je stále přítomen, je lidem zcela nablízku, ovšem ne každý si tuto blízkost uvědomuje, vnímá, zažívá. Ten, kdo ji zažívá, ví. Takový člověk má vlastní zkušenost a o tu se může kdykoliv opřít, nikdo mu ji nemůže vzít. Víra je dar, zkušenost s tím, co nás přesahuje. A to je to, co mě naplňuje radostí a vděčností.

Blíží se Vánoce, co byste vzkázala Jablonečanům?

Každý z vás máte v Božích očích nesmírnou cenu. Přeji vám dotyk Jeho všeobjímající Lásky, která proměňuje lidská srdce. Přeji vám pokojný čas adventu a Vánoc a do nového roku vnitřní radost a spokojenost, ať se děje cokoliv.

Jiří Endler