Michaela Tejmlová - Žiju srdcem, miluju svou rodinu a ráda pracuji pro lidi

Narozena roku 1977 v Jablonci nad Nisou. Absolventka gymnázia v Tanvaldě. Vystudovala právo na Karlově univerzitě v Praze a evropské právo na univerzitě ve Stockholmu. Sedm let působila jako právnička Evropské komise v Bruselu a rok na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR, nyní je poradkyní v organizaci Vaše Evropa. Je právnička a mediátorka. Zastupitelkou města je od roku 2014, nezávislá kandidátka za Společně pro Jablonec.

Proč jste vstoupila do komunální politiky?

Nejprve jsem vstoupila do politiky evropské. Takže opačně, než je běžné. Na jaře v roce 2014 jsem kandidovala do Evropského parlamentu, neboť jsem pro EU pracovala a chtěla jsem dělat to, čemu rozumím. Bohužel to nevyšlo, ale kampaní jsem se zviditelnila a ti, kterým jsem byla sympatická, mě oslovili, zda bych se nechtěla zapojit do dění v Jablonci. Do komunálních voleb mě nejprve oslovili v Praze, ale já si řekla, když už se zapojit, tak v místě, které mám ráda, ve kterém jsem vyrostla, a v místě, které je mojí srdcovou záležitostí. A motiv? Nemám ráda, když se jenom remcá u piva, což je v Čechách běžné. Chtěla jsem zkusit, jak to v politice funguje, a doufala jsem, že to není tak hrozné, jak se povídá. Chtěla jsem převzít odpovědnost za dění ve městě a pokusit se ho nějak ovlivnit.

Čemu se v komunální politice věnujete?

Člověk dělá, co umí. Jsem právnička, a tak u městských vyhlášek sleduji jejich užitečnost i soulad se zákonem, či v případě potřeby vytvořím novou. Zpočátku jsem byla členkou kontrolního výboru a komise prevence kriminality, kde jsem chtěla jako mediátorka přispět při řešení sporných věcí mezi občany. Jako maminka jsem více začala vnímat důležitost sociálních věcí a nyní jsem v komisi humanitní a vzdělávací.

Studovala jste právo, proč tento obor?

Byla to idea boje za spravedlnost. Postupně jsme zjistila, že právní prostředí bohužel není jenom o spravedlnosti. Proto jsem nikdy nechtěla dělat advokacii, kde se bojuje za jednu stranu, používají se jakékoli argumenty jen proto, abyste vyhrál. Proto u mě zvítězilo evropské právo a politika, kde by mělo jít ideálně o spolupráci a hledání řešení prospěšných pro všechny zúčastněné. Že tomu tak často není, to už by bylo na jinou debatu.

Zkušenosti máte i ze zahraničí, kde jste studovala a pracovala. Co z toho lze aplikovat v našem prostředí?

Když jsem přišla zpět, byla jsem díky zkušenostem otevřená. Věřila jsem, že i jako žena mohu prosazovat mnohé, mé poznání ze zahraničí mi dávalo odvahu a lehkost. V cizině jsem nikdy neměla problém s tím, že jsem žena, a zejména ve Skandinávii ženám naslouchali, ženy jsou tam sebevědomé a jejich slovo, na rozdíl od českého prostředí, má stejnou váhu jako mužské. U nás je stále těžké se jako žena prosadit. Jako příklad uvedu výbory humanitní a kontrolní. V tom prvním jsou pouze ženy, i když mají odlišný názor, řeknou si ho v klidu a nakonec dojdou k nějaké shodě. V tom druhém je převaha mužů, kde se každý bije, i emocionálně, za svoji pravdu, mnohdy jsou to nepříjemné okamžiky. Bohužel české prostředí mě malinko semlelo, ale opět se v sobě snažím tu lehkost najít.

Jak vnímáte současný Jablonec?

Podle mě je to úžasné město k životu. Propojuje přírodu s kulturním životem. Co mi zde asi chybí, je více cyklostezek, upravenější rekreační část v okolí přehrady, ale i zelenější centrum. Myslím, že náměstí, okolí Centralu a další místa jsou příliš „betonové“ než zelené a moc k posezení a zastavení nelákají.

Jste maminka, jak si užíváte tuto roli?

S narozením dcery přišlo do mého života obrovské bohatství. Jsem takový ten typ, který musí pořád pracovat, ale díky rodičovství jsem zvolnila a objevuji nové radosti. Mateřství mě donutilo zastavit se, rozhlédnout, přehodnotit mnohé a zjistit smysl řady činností. Dcera je velkým obohacením našeho manželství, společně se radujeme, malujeme, tančíme, vnímám dětskou spontánnost a člověk si váží každého společného okamžiku.

Hodně pracujete, věnujete se rodině, máte „svůj“ volný čas?

Mám, a to díky manželovi, který mi v mnohém vychází vstříc. Velké díky patří také babičce, která nám velmi pomáhá. Díky jejich podpoře se mohu věnovat i sobě. Ráda si přečtu pěknou knihu, ale dělám i činnosti pro svůj osobní rozvoj, které mě posouvají. Ráda medituji, cvičím jógu. Občas si vyrazím na túru, dám si saunu a masáž. Mám ráda teplo, moře a slunce. Mým snem býval dům u moře, splnil se mi v podobě paneláku u jabloneckého moře. V mládí jsem hrávala za Jablonec basket, ale zatím jsem se k němu, byť rekreačně, nevrátila. Dceři jsem však již pořídila malý míč a začínáme driblovat.

Jaká je Michaela Tejmlová?

Myslím, že jsem zbytečně sebekritická, ale pracuji na tom, abych na sobě i v životě viděla hlavně to hezké. Přitom ale ocenit ostatní umím, tak ještě to musím aplikovat na sebe. Žiju srdcem, miluju svou rodinu a ráda pracuji pro lidi. Zároveň je pro mě velmi důležité, jak se s těmi lidmi cítím, jak jim věřím, zda se mi s nimi hezky komunikuje. Hlavním měřítkem v životě je fakt, že to, co dělám, mi přináší radost a pocity štěstí, to samé bych přála všem nejen na Vánoce.

Jiří Endler