Podle údajů Unie filmových distributorů jsou jednosálová kina stále hojně navštěvovaná. Ročně do nich zajdou průměrně necelé čtyři miliony diváků, nejčastěji mladí vysokoškoláci. Převažují ženy, které k návštěvě kina preferují víkend a osmou hodinu večerní.
Většina těchto diváků je klasickým biografům věrná, dávají jim jednoznačně přednost před multiplexy. Mezi ta typická jednosálová patří i kina jablonecká – Radnice a Junior. V létě jejich nabídku rozšiřuje také letní kino. Pro své diváky připravuje tým místních kin řadu projektů. Tím největším loňským byl Jablonecký kinofest. O něm, ale nejen o něm, si povídáme s Barborou Irglovou, která má projekty na starosti.
Proč jste se rozhodli Jablonecký kinofest pořádat?
Tou hybnou silou byl Febiofest v roce 2016. Řekli jsme si, že podobný festival dokážeme udělat sami – kvalitněji a více na tělo místním divákům.
A jaký byl výsledek?
To musí posoudit návštěvníci.
Co byste chtěli do příště promyslet lépe?
Určitě musíme začít dříve s propagací. Spousta lidí o Kinofestu prý nevěděla, i když by o akci tohoto typu měla zájem. Návštěvnost se postupem dní trochu zvedala a neděle gradovala, přesto by mohla být ještě vyšší. I když byl dlouhý článek v místním tisku, tak si ho někteří nevšimli a naopak mi říkali, že by bylo dobré ho tam mít. Tak na to budeme muset jít jinak.
Vysvětlete mi ještě způsob permanentek. Bylo možné na Kinofest jít kdykoli, nebo ten, kdo si permanentku nekoupil v předprodeji, už pak neměl šanci?
Šlo to stále. Permanentka byla vlastně v prodeji po celé tři dny. Takže i ten, kdo přišel v sobotu nebo v neděli, měl šanci si ji koupit. Klasické lístky nebyly vůbec. Cenově byla permanentka lehce pod průměrnou cenou běžného vstupného, takže se vyplatila i na jeden film. Ale divák se mohl rozhodnout jít na další film třeba druhý den, nebo mohl permanentku darovat jinému zájemci.
Tenhle způsob chcete zachovat?
Určitě.
A jak na něj reagovali návštěvníci?
Byli překvapení. Na začátku to bylo hodně vysvětlování, protože tenhle systém není úplně jednoduchý. Navíc ke každé permanentce si dospělý mohl vyzvednout ještě další lístek zdarma pro dítě. Ale když jsme to vysvětlili, nebyly už žádné negativní reakce.
Líbila se dramaturgie Kinofestu?
Myslím, že filmy byly vhodně vybrané k jednotlivým programovým cyklům, na které byl celý Kinofest zaměřený. Zpětná vazba od diváků byla pozitivní a měli jsme dobrý pocit. Například v programovém cyklu Naslepo, kde nikdo předem netuší, jaký film se bude promítat, jsme uvedli předpremiéru komedie Dokud nás svatba nerozdělí, což bylo rozhodně příjemné překvapení.
Přišli lidé i na programy – projekty, které normálně nenavštěvují?
Mně osobně se zdálo, že šli hlavně za filmem, programové cykly moc neřešili. A to byl právě záměr Kinofestu, aby se o našich projektech dozvěděli a poznali jejich specifika. Během Kinofestu jsme před každým filmovým představením já nebo kolega v úvodním slovu popsali jednotlivé projekty, které Jablonecká kina připravují. Říkali jsme, jaký mají cyklus, pro koho jsou určené a kolik stojí. Když jsem zmínila projekt Tvořík v kině Junior, kde mohou rodiče asi na tři hodiny nechat své děti při nějaké tvořivé činnosti tematicky spojené s promítaným filmem a zaplatit pouhých 60 korun plus vstupenku na film, byli velmi pozitivně udivení. Tvořík jsou dílničky pro děti, po nichž vždycky následuje dětský film. Teď se velmi těším, kdo bude na tento cyklus chodit.
Nultý ročník Kinofestu měl prověřit organizátory i publikum. Chystáte jej po této zkušenosti i letos?
Rádi bychom, doufáme, že budeme moci divákům představit vylepšený Jablonecký kinofest a tentokrát už jeho první ročník.
Když odhlédneme od Kinofestu, na co se mohou těšit návštěvníci jabloneckých kin letos?
Rozhodně budeme zachovávat standardní programové cykly, na které jsou zvyklí. Hned v úvodu roku chystáme například výstavu Raduše Chocholouškové a budeme pokračovat také v oblíbených přenosech z Metropolitní opery. Čekají nás zajímavé filmové premiéry, například Prezident Blaník, Padesát odstínů svobody nebo Renčova novinka Zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Těšit se můžeme na otvíračku letního kina a 1. ročník Kinofestu na podzim.
Vrátím se k systému, jak zveřejňujete program. Dříve jsme jej v měsíčníku měli na celý měsíc. Už tomu tak není. Proč?
Dramaturg si to tak přál, aby mohl rychle reagovat na diváka. Uvedu příklad: když je představení vyprodané a byl by klasický měsíční program, není možné udělat více repríz. Takto může dramaturg pružně zařadit navštěvovaný film do programu i několikrát. Naopak, když o nějaký snímek zájem není, nemusíme mít prázdné kino jen proto, že to tak máme předem napevno naplánované.
(jn)