Konec druhé světové války v Jablonci nad Nisou

Jablonec nad Nisou byl ušetřený válečných operací. Městu se vyhnul i hlavní postup Rudé armády na Berlín, ten minul Krkonoše i Jizerské hory. S koncem války byly zájmy všech Jablonečanů – Čechů, Němců i nuceně nasazených – totožné: hlavně ať je klid, ať konec války proběhne v poklidu bez krveprolití. Ať se strádá už co nejméně. Strach budila blížící se fronta.

Jablonec nad Nisou byl od roku 1938 říšským městem, proto události zde probíhaly jinak, než jak je známe z českého dějepisu o protektorátu. Ve městě zůstalo poměrně hodně českých starousedlíků, kteří museli nějak vycházet s německou většinou. Němečtí muži produktivního věku byli ve válce, a tak tu pracovalo množství lidí odjinud. Mnoho jich bylo v táborech zajateckých, pracovních, ale i v pobočkách koncentračního tábora Gross – Rosen (dnes u polského města Rogoźnica) a ti našli uplatnění v průmyslu i komunálních službách. Do Jablonce odešlo také hodně Němců z říše, kteří přišli z vybombardovaných velkých měst, a od roku 1944 se tu usazovali i uprchlíci před východní frontou. 

Konec války

Jablonec byl velkých válečných operací ušetřený, byl více zázemím pro uprchlíky ze Slezska. Vyhnul se mu i postup Rudé armády na Berlín, který minul Krkonoše i Jizerské hory. Jediná německé stíhačka přistála v roce 1944 na Dolině nouzově a pilot nepřežil. Jediný nálet zasáhl Jablonec 7. května, kdy spadly spíše náhodné bomby sovětského letectva k sádkám za přehradou, do ulice Pod Baštou a prý i někam k Tržnímu náměstí. Střelbou z palubních zbraní údajně byly poškozené i jablonecké mrakodrapy. Na rozdíl od Jablonce však byl hojně bombardován Bedřichov.

Od r. 1942 byl v Jablonci nad Nisou ustaven ilegální národní výbor v čele s podnikatelem a francouzským legionářem Karlem Šimonem. Výbor podporoval uprchlé zajatce potravinami, obstarával zpravodajské informace, udržoval kontakt s vnitrozemím. Jablonec byl celou dobu závislý na potravinách z vnitrozemí.

Zástupci Revolučního národního výboru i místní německé správy (pod dojmem zpráv o povstání v Praze) začali vyjednávat o předání moci již 6. května. Jako den předání byl určený 7. květen. Přišly však znepokojivé zprávy o ustupující koloně SS od Harrachova, proto se akt raději odložil a vlastní předání proběhlo až 8. května nad ránem. Německou stranu zastupoval s Dr. Kriel, politický představitel říšské moci, a zástupce starosty Anton Lehmann. Sám starosta města Oswald Wondrak byl ve válce a tou dobou byl s jednotkou v Litoměřicích. 

Úterý 8. května

• ve 3 hod ráno převzal Revoluční národní výbor v čele s Karlem Šimonem vedení města do svých rukou;
• koncentrační, zajatecký a pracovní tábor v Rýnovicích opustili strážní a vězně přijeli zachraňovat dobrovolníci Československého Červeného kříže ze Železného Brodu. Zároveň začal neklid mezi dělníky z východu, kteří se dožadovali lepší stravy;
• vyšla vyhláška, která krom jiného vyzývala občany k dodržování klidu a kázně a zakazovala vycházení po 21. hodině;
• město a Revoluční národní výbor zajistily ochranu důležitých míst: pošty, policejní stanice, nádraží, tramvajové trati, plynárny a elektrárny. V ozbrojených složkách Revolučního národního výboru byli i Francouzi, Italové, Poláci a lidé ze Sovětského svazu z řad zajatců a nuceně nasazených osob;
• Češi převzali obecní správu v Kokoníně, Lučanech, Mšeně, Loučné, Hraničné a v Janově;
• kolona německé armády ustupující ze Slezska projížděla přes Lučany a Novou Ves k Černé Studnici, kde ji napadla sovětská letadla. Bomby spadly i na Maršovice, Skuhrov, Černou Studnici, Rychnov a Kokonín. Panovaly obavy, že se kolona pokusí násilím obsadit i Jablonec, k tomu naštěstí nedošlo.

Středa 9. května

• do Jablonce dorazil z vnitrozemí revoluční vojenský oddíl vedený nadporučíkem Pleskotem, aby přebral správu nad městem. To nebylo ale třeba, protože zde byl klid. Vše běželo dle dohod;
• Jabloncem procházely několikatisícové oddíly SS, po nichž zbyly na Horním náměstí tanky a vozidla;
• večer od Vratislavic Jabloncem projela kolona Rudé armády, 8-10 tanků, která pokračovala dále na Smržovku. Následoval menší oddíl pěchoty. Vojáci prý měli středoasijské vzezření a hnali s sebou i stádo krav.

Čtvrtek 10. května

• do Jablonce přijeli vojáci 88. střelecké divize generálmajora Samochvalova, kteří se usídlili u Smržovky;
• v Jablonci bylo velitelství v budově okresního zastupitelství, dnes budova ZUŠ v Podhorské ulici.

První měsíc po válce 

Předání moci proběhlo v poklidu. Horší byly dny a týdny následující. Do pohraničí přicházely tzv. dělat pořádek různé nekoordinované skupiny, které se odkazovaly na partyzány, později na revoluční gardy. Nikdo z místních je neznal, správa města musela Jablonec před nimi chránit, zároveň obstarat a zajišťovat příděly potravin všem, včetně uprchlíků. 

Doba začala být nepřehledná. Do poměrů správy se již plně promítal politický boj o budoucí uspořádání Československa. Obsazení národního výboru se záhy měnilo podle partajní příslušnosti.

A vedle toho zde působila i vojenská správa Rudé armády a NKVD (lidový komisariát vnitra). Sídlo měly v budově Okresní správy v Podhorské ulici (dnes ZUŠ). Už kolem 12. května začali jejich členové pod záminkou registrace práceschopných mužů shánět Němce. Vojenské navrátilce a vojenské služby schopné zatýkali a v kolonách posílali do zajetí směrem do Slezska. Vedle toho NKVD pátrala po funkcionářích nacistického režimu a po průmyslových specialistech. Ty rovněž zatýkala a transportovala kamsi na východ do zajetí, o jejich osudu je známo málo. Navíc začala konfiskace a odvoz vybavení průmyslových podniků, jako válečné kořisti SSSR. 

8. červen 1945

Výnos ministerstva vnitra zřídil osidlovací referáty, které měly zajišťovat nenásilné vysídlování Němců a dosídlování dané oblasti. Z někdejších zajateckých a pracovních táborů se stávala odsunová střediska – nejprve říšských, pak i místních obyvatel. 

V červnu přišel do Jablonce nový velitel revolučních gard. Aby se zviditelnil, nechal 15. června strhnout sochu rytíře Rüdigera na Horním náměstí a přivléct ji s posměšným nápisem před radnici. Zároveň provedl razii v domácnostech, dal pozatýkat 1 000 náhodně vybraných civilistů a započal s nimi éru divokého odsunu obyvatelstva, tzv. Hungermarsche. Potravinami nezajištěné pěší transporty byly nejprve hnány směrem na Harrachov. Ale tuto oblast již obsadilo polské vojsko. Poláci transport nepustili dále, a tak ten se po týdnu vrátil a byl hnán na druhou stranu do Saska, na Žitavu. I toto je jedna z temných částí naší historie, na niž nesmíme zapomínat.

A proti tomu do Jablonce začaly proudit zástupy lidí z vnitrozemí. Řada s poctivým úmyslem nalézt zde nový domov, posílit „českou věc“. Ale řada pouze s cílem něco rychle získat. Jak si posteskl dobový svědek: „hospodářská stránka, tedy bohatství města, bylo lákadlem většiny.“ Ale to je již jiná kapitola. 

Lukáš Pleticha