Kontakty Dokumenty Úřední deska

Kateřina Havlová

Kateřina Havlová
Autor: archiv JM

Kateřina Havlová je ředitelkou Úřadu okresního spolku Českého červeného kříže v Jablonci nad Nisou od roku 2011. Necelé dva roky pracovala v ČČK jako dobrovolník.

Jak jste se dostala k práci dobrovolnice?

Úplnou náhodou. Pracovala jsem jako vedoucí prodejny barev a laků a postupem času jsem měla intenzivní pocit, že se potřebuji víc angažovat v humanitární organizaci. Pocit mě dovedl až ke dveřím jabloneckého červeného kříže, kde jsem začala jako dobrovolnice.

V čem spočívá tato činnost?

Dobrovolníci připravují a účastní se různých akcí (den IZS, Den otců…), realizují různé přednášky a kurzy z oblasti první pomoci. Hledají a motivují nové dárce, připravují se jako humanitární jednotka na mimořádné události. Krev daruji již více jak šest let, ale chtěla jsem pomáhat více. ČČK Jablonec byl při povodních v roce 2010 na můj vkus příliš pasivní, proto jsem se snažila více proniknout do hloubky, abych to mohla změnit. Věděla jsem, že jdu správným směrem.

Stala jste se ředitelkou jablonecké pobočky, kdy jste nastoupila?

Bylo to v roce 2011, kdy na postu ředitelky končila Helena Ungermanová. Oslovila mě, zda bych tuto práci nechtěla dělat profesionálně a nastoupit místo ní. Nabídku jsem přijala a nastoupila.

Co vám práce v této neziskové organizaci přináší?

Především pocit uspokojení a naplnění. Každý člověk má své potřeby, mojí potřebou je být užitečná. Prošla jsem si trpkými životními zkušenostmi a mám potřebu neustále pomáhat. Práce u ČČK má pro mě hlubší smysl života.

Humanitárních organizací je mnoho, proč jste si vybrala právě ČČK?

Oslovila mě historie a možnosti, které zde jsou. Dokážeme dát do kupy humanitární jednotku, jež vyjede tam, kde je třeba pomoci. Věnujeme se dětem, mládeži i seniorům. Činnost ČČK je rozmanitá, nevěnuje se pouze úzkému profilu pomoci jako některé humanitární organizace. Spektrum pomoci je u nás široké, a to při mé volbě rozhodlo.

Kudy se ubíraly vaše první kroky poté, co jste usedla do křesla ředitelky?

Začali jsme intenzivně spolupracovat se státní a městskou policií, s hasiči a dalšími složkami integrovaného záchranného systému. Naši dobrovolníci se účastní stáží u záchranné služby a pomáhají na základě dohody s jabloneckou nemocnicí.

Čeho všeho se práce dobrovolníků týká a čím vším se ČČK zabývá?

Dobrovolníci navštěvují ty, kteří nemají rodinu. Tato práce prověří jejich ochotu pomoci. V případě živelných katastrof pomáháme v místech, kde naši pomoc potřebují. Během roku jezdíme na různé soutěže, pravidelně se účastníme Rescue maratonu zdravotnických pětičlenných týmů. Máme výuku první pomoci pro mateřské školy, organizujeme besedy pro seniory, kurzy nejen první pomoci, ale i zdravého životního stylu.

Pořádáme besedy na různá témata. Máme pět místních skupin, které dělají zdravotnické dozory na městských, sportovních nebo kulturních akcích. Oceňujeme bezpříspěvkové dárce krve a snažíme se lákat dárce nové. Současní dárci nám stárnou a mladí nejsou až tak ochotní krev darovat. To se váže i k besedám na středních školách.

Z vaší iniciativy vznikl rekord v počtu resuscitovaných na jednom místě. Jak vás to napadlo? Máte další podobné myšlenky?

Podobných nápadů mám mnoho, některé zapadají, jiné bych ráda postupně realizovala. Na mysl mi přichází spontánně, a to je i případ rekordu. Myšlenka vznikla při povídání s tiskovou mluvčí jablonecké nemocnice. Poté jsme oslovili spřízněné složky a rekord byl na světě.

Jaké máte nejbližší plány?

Chtěla bych absolvovat kurz mezinárodního humanitárního práva, abych dokázala jako školitel dělat mezi mladými osvětu týkající se lidských práv, válečných a náboženských konfliktů. Poukázat na to, že jen vzdělaný člověk zamezí tomu, aby se tiše přihlíželo boji státu proti státu a lidskému utrpení v dobách válečných konfliktů.

Zahraniční stáž vás neláká?

Ne. Jsem nacionalista a doma máme svých vlastních problémů mnoho.

Máte čas i na koníčky?

Udělám si ho. Ráda sbírám bylinky, chodím se psem do přírody a ráda jezdím na koni. Také píšu knížky.

Promiňte, ale vybavila se mi babička kořenářka z pohádky Sůl nad zlato, která sbírala bylinky za svitu luny. Chodíte na bylinky i v noci?

Sběr bylinek je vázán na měsíční cykly a sbírají se v různých denních dobách, někdy chodím i v noci.

Bylinky jsou vaší velkou vášní, dokonce o nich i přednášíte, je to tak?

Ve spolupráci s knihovnou jsme připravili několik besed na téma Bylinky kolem nás, kde kromě jiného nabízíme i různé bylinkové preparáty. Nyní v rámci Týdne seniorů jsme besedu přesunuli do Eurocentra.

Máte svoji životní filozofii?

Když se ohlédnu, chtěla bych vidět práci, která přinesla užitek a pomohla ostatním lidem. Tak budu vědět, že jsem život prožila s naprostým naplněním.

(end)